Informace

Selektivní vnímání je jedním z mentálních modelů zkoumaných kognitivní psychologií. Preparát, výzkum, podivné diskuze, kde je problém, selektivní vnímání, poučení.

Jak tedy proces selektivního vnímání ovlivňuje náš pohled na koronavirus a covid?
Nemáte čas? Krátká odpověď je zde: ..... BRUTÁLNĚ
Pro ty, které to zajímá, to trochu rozvedu.

Preparát
Poslední měsíce se účastním jednoho výzkumu a s ním souvisí i jeden můj pokus.
Můj pokus s výzkumem dosti úzce souvisí a tak aspoň naznačím, čeho se výzkum týká.
   Jedná se o studii účinnosti preparátu, který velmi dobře funguje jako prevence proti covidu a dokáže i pomoci s jeho léčbou. Preparát dokáže s velkou pravděpodobností koronavirus zneškodnit ještě před tím, než začne v lidském těle působit škodu. Nelze říci, že výroba preparátu je jednoduchá, ale preparát samotný je pravděpodobně mnohem účinnější a mnohem levnější než jakékoli jiné aktuálně známé prostředky preventivní i léčebné. Po stránce chemické je preparát velmi jednoduchý a z toho vyplývá, že nemá žádné nežádoucí interakce s jinými látkami, může ho bez jakýchkoli vedlejších účinků brát každý a i v kombinaci s jakýmkoli jiným preparátem či lékem.

Podivné diskuze
   V různých internetových diskuzích jsem během posledních měsíců naznačoval, že aktuálně mediálně probíraná farmaka nemusí být jedinou možností, jak se s hrozbami koronaviru a covidu vypořádat. Našla se spousta lidí, kteří na toto téma celkem rozumně a mnohdy i s určitým odborným nadhledem živě diskutovali.
Každá diskuze ovšem skončila ve chvíli, kdy jsem začal být konkrétnější. Stačilo napsat, že se účastném nějaké studie, která se týká prevence a léčby. Jindy stačilo napsat, že existuje preparát, jehož účinky se zdají být velmi nadějné. Někdy stačilo napsat, že vím o něčem, co by mohlo v prevenci a léčbě covidu pomoci.

Nejpodivnější na tom je to, že diskuze skončila vždy náhle a zdánlivě nečekaně.
   Někdy to byl obrat k úplně jinému tématu a někdy všichni účastníci přestali jakkoli reagovat. Někdy kombinace obou. Nikdy se nikdo nezeptal na nějaké podrobnosti. Nikdy se nikdo nezeptal na to, co je to za studii nebo co je to za preparát. Jak jsem se ke studii dostal nebo jak preparát funguje. Nikdy se nikdo nezeptal ani jak zatím vypadají výsledky té studie. Nic. Prostě konec diskuze. Naprostá ignorace. Jako kdybych nic nenapsal nebo neřekl. Nikdo mě ani nenazval bláznem, nikdo mě neobvinil ze šíření dezinformací. Prostě kdykoli jsem něco naznačil, tak okamžitý konec - žádná reakce na toto téma.

Možná diskutuji nesmyslně, možná diskuze není to správné místo.
   Vytvořil jsem tedy anketu, ve které jsem se ptal, jaký typ léku by lidé byli ochotní akceptovat, kdyby nějaký nový vznikl (farmaka, bylinky, homeopatika, ....) Obvykle mají ankety celkem dost účastníků. Tentokrát mi z více jak 13 tisíc lidí ve skupině odpověděli dva. Z toho jeden odpověděl pouze omylem, jak jsem později, při rozhovoru s ním, zjistil.

Kde je problém?
   Diskutoval jsem tento zajímavý fenomén s odborníky. Nejsem totiž jediný, komu se něco podobného děje.
Jako nejpravděpodobnější se jeví vysvětlení pomocí principu selektivního vnímání.
Selektivní vnímání (ang. selective perception) je jedním z mentálních modelů zkoumaných kognitivní psychologií. Plousova teorie selektivního vnímání (1993) vychází z předpokladu, že lidské vnímání je silně ovlivněno tím, co člověk subjektivně očekává či doufá, že uvidí.

Selektivní vnímání
   Po ročním nonstop zahlcení informacemi o koronaviru a covidu jsme si už všichni vytvořili nějaký více méně funkční model, který situaci s koronavirem a i nějakou vizi budoucnosti tak nějak vnitřně přijatelně vysvětluje a umožňuje nám tak žít dál i v této nepřehledné a zmatené době. To je dobře. Je to v rámci pudu sebezáchovy dobrý mechanismus.

Má to ale bohužel i nějaké negativní důsledky.
Princip selektivního vnímání způsobuje, že pokud cokoli nezapadá do námi přijatého modelu, není to to, co očekáváme, tak to často bez přemýšlení a v krajním případě dokonce jaksi podvědomě úplně ignorujeme.
Někteří lidé na přímý dotaz proč nereagovali odpověděli, že o ničem podobném nebyla řeč. Prostě to nevědomě ignorovali.

Poučení
   Když nic jiného, tak je potřeba si tuto situaci alespoň uvědomit. Mohlo by se nám totiž stát, že nás princip selektivního vnímání "ochrání" i před informacemi, které by pro nás mohly být třeba i životně důležité.
Koho tato problematika zajímá více, doporučuji prostudovat postupy používané při tvorbě reklamy, při propagandě a i při práci těch médií, které mají za úkol ovlivnit veřejné mínění.

Jiří Hrbáček

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde na FB ...