Dá se říct, že duben, květen jsme byli v takovém jako že transu, kdy jsme si říkali: To přece není možné. Přece by to nebylo něco, co by tak markantně poškozovalo organismus těm lidem. Člověk měl takové to stádium toho popírání kdy když vidí něco poprvé, tak mu to přijde divné, podruhé si řekne aha, tak to je divné, že už to vidím podruhé, když jsem to celý život neviděla, nebo viděla jsem to jednou za celý život. Pak to vidíte potřetí, pak to vidíte u dvou lidí v jednom týdnu a najednou víte, že to má nějakou souvislost.
Pokud by někomu na této stránce video nešlo přehrát, můžete si ho přehrát v originálním prohlížeči zde....
Já jsem vedoucí lékařka zařízení, které má 90 ošetřovatelských lůžek. Tato lůžka jsou určená především pacientům a pacientkám v seniorském věku. Těch, kteří přichází na rehabilitaci v mladší věkové skupině, je tam opravdu zanedbatelné procento. Takže to množství jsou opravdu z 99 procent senioři a seniorky. V podstatě byli jsme 320 dnů bez covid pozitivity, jak mezi pacienty a pacientkami, měli jsme naposledy výskyt pozitivity loni (2020) v prosinci pětadvacátého.
Fungovaly u nás úplně normálně návštěvy, lidé chodili na propustky, chovali jsme se, dá se říct, normálně, snažili jsme se žít normálně a vzbuzovat v těch lidech, že všechno je normálně a v případě, že onemocní, ať onemocní čímkoli, tak je prostě budeme léčit podle lékařského slibu, který jsme složili, podle nejlepšího vědomí a svědomí. Tady tato důvěra, bez které nemůže nikdy proběhnout žádná léčba, žádný vztah lékař - pacient, vlastně nám nejspíš zajistila to, že na našem pracovišti 320 dnů covid nebyl.
Nicméně, když se začalo v lednu očkovat, já sama jsem věděla, že se nebudu očkovat, neočkovala jsem se nikdy ani proti chřipce, mám plnou důvěru v imunitu, ve svoje tělo, v to, že budu prostě naslouchat, co mi říká, protože mnohdy nemoc je v podstatě jenom volání toho těla ať člověk zpomalí, odpočine si, něco řeší a vlastně není schopný to udělat jinak a tak tělo nemá na něho jinou páku než ho prostě zpomalit nemocí. Z tohoto důvodu jsem věděla, že se nebudu očkovat.
Nicméně naši pacienti a pacientky, kteří projevili zájem, stejně tak jako personál, který projevil zájem se očkovat jsme od toho ledna očkovat začali. Nicméně cirka v březnu, protože poměrně velký objem nejen našich pacientů a pacientek, ale i těch, kteří k nám přicházeli, byli už naočkovaní z jiných pracovišť, jsme zpozorněli, protože jsme začali vidět věci, které jsme nikdy dřív neviděli. Dá se říct, že duben, květen jsme byli v takovém jako že transu, kdy jsme si říkali: To přece není možné. Přece by to nebylo něco, co by tak markantně poškozovalo organismus těm lidem. Člověk měl takové to stádium toho popírání kdy když vidí něco poprvé, tak mu to přijde divné, podruhé si řekne aha, tak to je divné, že už to vidím podruhé, když jsem to celý život neviděla, nebo viděla jsem to jednou za celý život. Pak to vidíte potřetí, pak to vidíte u dvou lidí v jednom týdnu a najednou víte, že to má nějakou souvislost. Že tam prostě něco nesedí, že je něco jinak a začnete si těch věcí všímat a najednou objevíte časovou linku naprosto identickou u desítek lidí.....
MUDr. Vladimíra Beranová
(setkání lékařů před Ministerstvem zdravotnictví 14.11.2021)
Celé video můžete vidět zde...
Převzato z Facebooku v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.