Informace

Bývalý dlouholetý primář patologicko-anatomického oddělení znojemské nemocnice MUDr. Zdeněk Šalomon je jedním z nemnoha, kteří se v současné epidemicky vypjaté době nebojí promluvit o negativních účincích očkování proti covidu. O tomto onemocnění předpokládá, že jej jako běžnou chřipku v začátku pandemie prodělal. Nepůsobí mu obtíže promluvit o něčem, co stále obestírá spíše mlčení, než otevřená informovanost. Náš list tohoto lékaře oslovil s prosbou o rozhovor na toto téma, jíž vyhověl, za což mu děkujeme.

Přepis článku z tištěné verze týdeníku Znojemsko.


Pane primáři, máte za sebou dvojí očkování. Bez komplikací?
Především bych chtěl zdůraznit, že nepatřím mezi ortodoxní antivaxery. Na druhou stranu ovšem odmítám nekriticky přejímat názory na všespasitelnost očkování mRNA vakcínami proti covidu. Citlivě vnímám, co se děje kolem a soustavně vyhodnocuji situaci, v níž jsme se ocitli. Všichni se s ní musíme vyrovnat po svém. První vakcínu jsem zvládl vcelku bez komplikací, dostavila se běžná bolest v místě vpichu, večer a v noci zimnice, což se vyskytuje i u jiných očkování. Po třech týdnech následovala druhá dávka. Tam už se to kromě zimnice - z běžných postvakcinačních komplikaci vymykalo. Rameno bolelo a ráno se projevilo částečné ochrnutí až po loket, nemohl jsem zvednout ruku a bolestivě brněly prsty, ruku jsem nezvedl ani na volant v autě. Postupně to odeznívalo a po týdnu už mě jen brněly prsty, zejména v noci. Trvalo to asi čtrnáct dnů. V té době u nás oficiálně ještě moc informací o komplikacích očkování ze strany Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky či ministerstva nebylo. Ale německý Institut Roberta Kocha či britské zdravotnické instituce už opatrně uváděly možné komplikace nejen neurologické.

Jaké jsou ony další determinující okolnosti vašeho rozhod nutí se neočkovat?
V obecném slova smyslu pochybuji o věcech , které jsou nám cíleně a soustavně předkládány k uvěření. Mnozí z nás tyto názory přijímají jako neměnné, o nichž není radno pochybovat. Přitom skutečnost bývá často úplně jiná. Uvedu příklad. Ministerstvo zdravotnictví v počátcích epidemie označilo opakované očkování, covid pasy a povinnou vakcinaci jako hoax, který nepodloženě rozšiřují antivaxeři. Ukázalo se, že se vláda mýlila. Netroufám si tvrdit, že cíleně Ihala. Tohle jsou ovšem marginálie ve srovnání s tím, co říkají jinde a jiní. Bohužel, dnes sice pomalu, ale jistě nastává doba, kdy si musíme získávat informace z více zdrojů, nejen z oficiálních medií. A udělat si konečný obraz, který se může od oficiálních zdrojů lišit. To se týká nejen témat odborných, ale také politických či sociologických.

Kdo, kdy a kde tlumočil informace jinak?
Zůstanu jen u zdravotnictví. Cituji oficiální zprávu Státního ústavu pro kontrolu léčiv ze dne 3. ledna 2022. Nahlášená podezření na nežádoucí účinky po vakcínách proti covid - 19: celkem 10 727. Málo závažných bylo 6 862. Přes 3 000 bylo komplikací neurologických, a to od méně závažných až po závažné. Bylo potvrzeno i autoimunitní poškození, jako je například Guillan-Barré syndrom, kdy dochází k ochrnutí dolních končetin, což postihlo mého známého. Léčil se s tím v nemocnici asi tři měsíce, a ještě dnes je při chůzi nejistý. A to je i má odpověď na to, proč nechci třetí posilovací dávku, když už při druhé jsem měl neurologické problémy. Celkem je nahlášeno 148 úmrtí jako důsledek podezření na nežádoucí účinek vakcín proti covid-19.

Lze tudíž předpokládat, že údaje o komplikacích budou četnější, neboť ne všechny případy jsou hlášeny a registrovány?
Moje komplikace, které dnes oficiálně uvádím poprvé, jsou toho výmluvným příkladem.

Jak vypadá situace za humny?
Ze zahraničních statistik, z nichž je často citován americký Vaccine Adverse Event Reporting System nelze brát komplikace jako reálná čísla, neboť údaje po očkování - kromě lékaře - může zadávat i laická veřejnost, takže zde budou komplikace nadhodnocené spíše falešně.

Zeptám se vás jako zkušeného patologa: Nechám se očkovat druhou nebo třetí dávkou a za měsíc zemřu. Odhalí pitva, že smrt zapříčinila vakcinace?
Důvod exitu v důsledku očkování lze pouze připustit, a to jen nepřímo, ale nikoliv stoprocentně definovat. Asi bych zabíhal při vysvětlování do odborných podrobností, což není účelem tohoto rozhovoru. Jen bych na tomto místě citoval slova profesora Žaloudíka z brněnského Masarykova onkologického ústavu: Koronavirus nám nastolil spoustu otázek na něž neznáme odpovědi. Navíc zde máme absenci pitevních výsledků, což celkové objektivní zhodnocení infekce ztěžuje.

Co z toho plyne pro nepoučeného laika?
Každému, co jeho jest. Ale abych se nevyhýbal odpovědi. Momentální status quo vnímám tak, že se musí rozhodnout každý sám za sebe. Zda se dát očkovat a doufat, že se nežádoucí účinky vakcíny nedostaví a bude mít postvakcinační imunitu kratší dobu. Anebo se nedat očkovat a doufat, že když se covid dostaví, jeho útok přežije a pak bude mít imunitu dlouhodobější. Jde pochopitelně o extremity, nicméně právě proto, že každý člověk je disponován odlišně, nelze aplikovat očkování proti covidu jako všespasitelnou záchranu všech. Mnohé může vakcinace zachránit, ale - jak ukazují statistiky může, byť v malých číslech, způsobovat komplikace i smrt. Na druhou stranu nejde o nic objevného. Příroda je nemilosrdně nestranná. „Obyčejnou“ chřipku někdo přechodí a jiný jí podlehne, tak tomu bylo a bude zase.

Jak se s ohledem na řečené díváte na povinné očkování všech?
Já jsem se očkoval hned v první vlně jakožto důchodce či jak se nově říká senior. Situace (na základě informací z médií) se jevila opravdu jako patologikum. Dnes, po roce, se na to dívám jako na kalkulované politikum. Jestliže si politik neví rady, neudělá nic, co by mohlo být později interpretováno jako jeho transparentní selhání, kvůli němuž přijde o křeslo. V tomto případě je politická argumentace snadno čitelná: Co máme dělat jiného, než to, co dělá celý svět? Jak pohodlné je setrvat v omylu se vše mi... Politicky to je bezrizikové.

Napadlo vás někdy, že koronavirus může být umělého původu?
Řeknu to takhle : Byla to doktorka Soňa Peková, která tuto možnost mezi lékařskou veřejností poprvé nahlas pojmenovala. Já osobně jsem v tomto směru opatrný, třebaže tuto variantu připouštím. Nezachytil jsem totiž jediný relevantní důkaz, že tomu tak není. Přitom se nepovažuji za vyznavače konspiračních teorií.

Tuším, jaká bude odpověď, když se zeptám na očkování dětí.
Očkování dětí ano, například Hexavakcínou i dalšími. Ale kategoricky nesouhlasím s tím, aby se povinně očkovaly děti proti koronaviru, a to vakcínami jež mají asi půlroční životnost. Vystavili bychom možným a dnes už zřetelně označeným rizikům ty nejbezbrannější jenom proto, že si vlády světa nevědí rady. Považuji to za chaotické a konsekventně vzato i za zbabělé. Zvlášť s ohledem na obecně potvrzený fakt, že covid nejsnadněji zvládají ti nejmenší.

Víc než třicet let po Listopadu jsem se setkal s tím, že lékařům je „ústředním výborem nejpovolanějších“ doporučováno, aby svoje komplikace po očkování příliš neventilovali a očkování propagovali jako jedinou mantru. Vystoupení mnohých, jež jsou označováni jako dezinformátoři, bývají z internetových serverů odstraňovány a jejich alternativní názory jsou potlačovány. Tuto skutečnost potvrdil MUDr. Jan Hnízdil, profesor MUDr. Jan Žaloudík anebo profesor MUDr. Jan Pirk. Profesor RNDr. Jaroslav Turánek se dokonce nerozpakoval označit tento přístup za systém s prvky fašismu. Co si o tom myslíte?
Ti, kteří nesouznějí s mainstreamem, se nehodili do krámu nikdy. Já také nesouhlasím se všemi názory doktora Jana Hnízdila, ale přečtu si je nebo vyposlechnu. Chybí mi tady totiž diskuze takzvaně u kulatého stolu, kde by komunikovali všichni zainteresovaní odborníci, nejen ti protěžovaní. Mimo jakoukoli pochybnost zůstává absolutně špatně, když se diskuze vede jednostranně. Ostatně, Znojemsko o tomto chybném vládním přístupu informovalo před Vánocemi, kdy zveřejnilo názory epidemiologa Jiřího Berana či doktorky Soni Pekové. Vybavuji si časy páně Kojzarovy, jenž v neomylném předlistopadovém Rudém právu hlásal coby zástupce šéfredaktora jedinou pravdu, o níž nebylo radno pochybovat. Když se tak divám kolem sebe dnes, mám pocit, jako kdyby ona doba netrpělivě přešlapovala na zápraží...

Vlastimil Mrva

Rozhovor je převzatý z tištěné verze týdeníku Znojemsko v dobré víře, že je tyto informace prospěšné poskytnout širšímu spektru čtenářů.