Dunningův-Krugerův efekt

Znáte Dunningův-Krugerův efekt? (Dále jenom DK efekt.) No takový ten efekt, co jde pomocí něj rozpoznávat blbce? Kde kdo se jím dneska ohání. Obzvláště na sociálních sítích je to strašně oblíbené. Inu, dneska si ukážeme, že jej skutečně na rozpoznávání blbců použít lze. Ale trochu jinak, než se to obvykle dělá. Blbec je totiž zcela jasně ten, kdo DK efektem šermuje ve snaze na údajného blbce v diskuzi ukázat prstem.

Tak nejprve pár objektivních informací: V roce 1999 dva pánové Dunning s Krugerem udělali statistickou analýzu vcelku zajímavého experimentu. Nechali lidem udělat nějaký objektivní test znalostí a kromě toho je nechali udělat sebehodnocení, aby každý člověk odhadl své schopnosti v daném testu. Po vyhodnocení zjistili, že lidé s malými schopnostmi zpravidla své schopnosti značně nadhodnocují, zatímco vysoce nadprůměrní lidé své schopnosti hodnotí téměř přesně, ba mírně je podhodnocují. Od těch dob se různí vědci pokoušeli experiment zopakovat v různých obměněných scénářích a pokaždé to dopadlo velmi podobně.

Není to pak zas tak strašně dávno, co se DK efektu chytli internetoví diskutéři a začali pomocí něho argumentovat, že sebejistota je závislá na odbornosti. Čím tomu někdo méně rozumí, tím sebejistější si tím je. Sebejistota jedince jim začala být skrze DK efekt důkazem, že je to blbec, který tomu vůbec nerozumí.

No a teď tedy, proč je to nesmysl a DK efekt nelze vůbec vykládat tímto způsobem:

* DK efekt je měřen statisticky a platí tudíž o něm vše, co jsem napsal v nedávném článku o statistice. Statistika ze zásady sleduje korelaci a nikoliv kauzalitu. Tj. DK efekt říká, že mezi sebehodnocením a objektivním hodnocením člověka existuje nějaký vztah, ale vůbec neříká, co je jeho příčinou. Že by malá kompetence byla příčinou nadhodnocování sebehodnocení, to je zjevný nesmysl, resp. nelze nic takového bez jakéhokoliv důkazu přijmout.

* Zjištěný výsledek DK efektu, to je ovšem PRŮMĚR za všechny lidi. DK efekt neříká, jak to funguje u jednoho člověka, ale jak to funguje u masy. Sleduje trend, že nekompetentní lidé jako celek své schopnosti spíše přeceňují, ale nic to neříká o jednom nekompetentním jednotlivci. Ve skutečnosti má tato náhodná veličina sice odpovídající průměr (střední hodnotu), ale má docela vysoký rozptyl. Tj. v každé kompetenční kategorii je velká masa lidí, kteří se jak přeceňují tak podceňují. Kdyby byl rozptyl této náhodné veličiny malý, bylo by to mnohem zajímavější tvrzení. Tak to ale není.

* DK efekt není z principu věci schopen rozlišit, jak kdo to sebehodnocení chápe a jak jej píše. Je obecným principem, že je výhodné své sebehodnocení zvyšovat i nad úroveň toho, jak jí skutečně vnímám. Jinými slovy, v otázce sebehodnocení je potřeba rozlišovat dvě věci - co říkám a co si skutečně myslím. DK efekt hodnotí jenom to co říkám a nehodnotí, co si myslím. Přidává tedy do celé otázky další neznámý (a velmi špatně kvantifikovatelný!) faktor, u kterého se lze domnívat, že může mít zásadní dopad na výsledek experimentu.

* Slavný graf DK efektu, kterého je plný internet a který jsem opatřený razítkem dezinformace přidal k příspěvku, ve skutečnosti nemá s DK efektem nic společného. Tento graf mi připadá, že prostě ukazuje průběh sebejistoty v závislosti na tom, jak moc jsem se nějaké věci naučil. A že na začátku každého poznání je oblast, kde se cítím být velmi sebejistý, i když skutečného poznání znám zatím málo. Graf odpovídá i mé osobní empirické zkušenosti, ale s DK efektem nemá absolutně nic společného. DK efekt absolutně neřeší, jak se vyvíjí sebehodnocení, když se jeden člověk učí. Naopak, DK efekt sleduje jeden zakonzervovaný stav poznání pro každého člověka, který se zúčastnil průzkumu. V DK experimentu není žádný prostor pro sledování změn u jednoho konkrétního jedince.

A jaké je tedy vysvětlení DK efektu? Inu vcelku jednoduché. DK efekt souvisí s otázkou kvality zpětnovazební učící smyčky, což je "program," pomocí kterého se lidská mysl učí novým schopnostem. Je důležité si uvědomit, že sebehodnocení je poznání jako každé jiné. A poznání v různých oblastech se od sebe kvalitativně nijak zásadně neodlišují. Tj. když má někdo dobrou zpětnovazební učící smyčku, je schopen dosahovat dobrého poznání a je také schopen dosahovat dobrého sebehodnocení jakožto speciálním oborem poznání. Když má někdo naopak špatnou zpětnovazební učící smyčku, není schopen dosahovat ani realistického poznání, ani realistického sebehodnocení. DK efekt je vlastně pouze potvrzením, že sebehodnocení je poznání jako každé jiné. Je to pak navíc potvrzeno i různými variantami experimentu, kdy byla lidem umožněna zpětná vazba, aby viděli, jak jim jejich sebehodnocení šlo, kdy ti kompetentní na základě zpětné vazby byli schopní to sebehodnocení ještě vylepšit, zatímco ti méně kompetentní nikoliv. Kompetentním prostě funguje dobře zpětnovazební učící smyčka a přesně proto jsou kompetentní. Zatímco těm nekompetentním nefunguje a přesně proto jsou nekomptetentní. A to je celé.

A závěr? Nu, DK efekt je zajímavý fenomén ukazující zajímavé vlastnosti lidské psyché, ale ukazovat na tom, že blbci jsou přehnaně sebevědomí, to je prostě zcela mimo mísu. Ano, máme tu na jedné straně zcela reálný problém sebevědomých blbců. Na druhé straně ale tento problém s DK efektem nijak zvlášť nesouvisí. Možná jsou sebevědomí blbci příčinou biasu v DK efektu, protože se sebevědomí blbci rozpustí v té mase, která se zprůměruje. Ale nijak to neznamená, že každý nekompetentní je tím sebevědomým blbcem. A už vůbec to neznamená, že každý sebevědomý je nekompetentní. DK efekt vlastně znamená jenom, že sebevědomého blbce najdete spíše mezi nekompetentními než mezi kompetentními, což není nikterak překvapivé tvrzení.

DK efekt je prostě hračka pro konsenzualisty, kteří tomu sice moc nerozumí, ale chtějí ukazovat jiným lacině svou intelektuální převahu.

Marek Sterzik


Převzato z Facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.