. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Facebook
Alpy, informace, aktuality, fotografie, videa, doporučení, ceny, popisy cest, aktuální počasí, ubytování v horských chatách, zkušenosti, aktuální situace, dopravní info

18. června 2024

Petr Robejšek: Stát a společnost není fabrika


Petr Robejšek: Stát a společnost není fabrika



“Všechny ty argumenty, které dnes slyšíme o broucích a o planetě, která nás neunese, jsou převáděné ze západu. A já se ptám těch novinářů, kde je váš kritický rozum? Připadáte si ještě jako žurnalisté? Jako samostatně myslící osoby? Nebo jenom potřebujete splatit barák, máte hypotéku, a tak děláte, co se vám řekne?” ptá se v druhém díle našeho rozhovoru pan Robejšek.

Jak se to stalo, že naši světovou společnost skrytě ovládá hrstka super-bohatých?
Proč si super-bohatí myslí, že jsou neomylní?

“Bohatí nemají pravdu jenom proto, že jsou bohatí. Oni jsou stejně nedokonalé bytosti jako všichni ostatní, kteří na této planetě jsou. Jenom jim připadlo obrovské množství peněz.”

Jak nebezpečná je pro současnou společnost digitalizace a umělá inteligence?
Proč se v posledních dekádách výrazně zastavil vědecký pokrok?
Proč vynálezy, s kterými přišel například Nikola Tesla, před námi světová elita ukrývá?

“Vynálezy patří bohatým. A vynálezy používají bohatí jen tehdy, když jim vynáší. Většina lidí zná ty úvahy o tom, co všechno vymyslel Nikola Tesla a co se ale nesmí používat, protože to nevynáší. Totéž se týká medikamentů a zdravotnictví,” říká pan Robejšek.

Na závěr dodává: “Musíme se zbavit lenosti a pohodlnosti a nesmíme si dovolit výmluvy typu - co já zmůžu. Vždyť já jsem jen jeden. To je výmluva líných a zbabělých. Každý, kdo má mozek a vnímá, že situace není dobrá, může něco udělat.”

Podívejte se na druhý díl rozhovoru s panem Robejškem a dozvíte se více.
31. května 2023




Strojový přepis celého rozhovodu a zároveň názorný příklad jak AI (tedy jeden z dalších nástrojů našeho zotročování) může sloužit právě v boji proti systému. Tyto nástroje je třeba využívat a zároveň nedopustit, aby ony využívaly nás. Omluvte případné chyby a nepřesnosti.

**Robejšek:**
Všechny ty argumenty, které dneska slyšíme o broucích a o planetě, která nás neunese, ty argumenty jsou, řekněme, s posunutím jednoho půl roku frekventované na Západě. A tady se to převádí. Já se ptám i těch novinářů, kde je váš kritický rozum, kde jsou vaše schopnosti rešeršovat. Nejspíš nemáte vůbec žádnou možnost se kriticky vyjádřit. Prostě ta dikce je předepsaná a vy jenom doplníte slova. Připadáte si ještě jako žurnalisté, jako samostatně myslící osoby, nebo jenom potřebujete splatit barák a máte hypotéku a děláte, co se vám řekne. To je neuvěřitelné. Ta miliontina obyvatel země, těch superbohatých, si zcela mylně a neoprávněně odvozuje od svého bohatství i neomylnost a božský status. Vynálezy patří bohatým. A vynálezy používají bohatí, jen když jim vynáší. Všichni nebo většina lidí zná ty úvahy o tom, kolik to všechno asi vymyslel Nikola Tesla a co se ale nesmí používat, protože to nevynáší. Totéž se týká i medicamentů, zdravotnictví a tak dále. Tu cestu koncentrace bohatství do několika málo rukou, které jejichž mozek se potom zblázní a oni si vymyslí, že musíme jíst brouky nebo že nás země kovo neudrží, protože mají tolik peněz, že si myslí, že opravdu je to všechno jejich zásluha a mají i tolik rozumu. Tahle ta koncentrace se musí zastavit, zbrzdit. Hlavně se musíme zbavit té své lenosti a pohodlnosti. A určitě si nesmíme dovolit, protože ta není oprávněná výmluvu typu co já zmůžu, teď já jsem jenom jeden. To je výmluva líných a zbabělých. Každý, kdo má mozek a vnímá, že situace není dobrá, může, je schopen intelektuálně i zvládnout to, co může on sám udělat. Popsat si to a dělat to.

**Moderátor:**
Dobrý den, vážení a milí diváci. V předchozím díle našeho rozhovoru s panem docentem Petrem Robejškem jsme si povídali o tom, jaká je charakteristika dnešní doby. Také jsme se zaměřili na to, jak funguje současný informační průmysl ve společnosti, jak nás ovlivňuje a jak my můžeme ovlivnit společnost sami. Závěrem tohoto rozhovoru předchozího dílu jsme se dotkli tématu hodnot ve společnosti. A na to já bych nyní rád opět navázal. Dobrý den, pane docente.

**Robejšek:**
Dobrý den, dobrý den, pane Vajle.

**Moderátor:**
Tak jo, já bych navázal na to, o čem jsme se bavili v předchozím díle našeho rozhovoru ohledně západních hodnot. Ještě jedna z takových hodnot, kterou se nám dnes snaží mainstream vnutit a která mi teda v poslední době přišla velmi absurdní je, když na mě začaly vyskakovat články, buď o tom, že je naše planeta přelidněná a už nás neuživí, anebo o tom, že musíme začít jíst hmyz, abychom se vůbec uživili. A já, když tak sleduju to, jakým směrem se společnost ubírá, já nemám pocit z toho, že by planeta nedokázala uživit všechny lidi. Já mám spíš pocit, že planeta nedokáže uživit to jedno procento těch, kteří už teď vlastní podle studií například 10 nejbohatších lidí světa vlastní tolik, co 3,7 miliardy nejchučích lidí na planetě. Já osobně nevidím problém tedy v tom, že by planeta nedokázala uživit. Ale spíše je tady určitá skupina těch, kteří chtějí stále víc. A tam vidím ten problém.

**Robejšek:**
To tak určitě je. A doufám, že si to diváci a posluchači uvědomují. Mě přijde neuvěřitelně směšné, jak jenom s určitým časovým posunem česká média přejímají tu agendu zvenku. Tam není nic originálního. Všechny ty argumenty, které dneska slyšíme, o broucích a o planetě, která nás neunese, ty argumenty jsou, řekněme, s posunutím jednoho půl roku frekventované na západě. A tady se to převádí. Já se ptám i těch novinářů, kde je váš kritický rozum? Kde jsou vaše schopnosti rešeršovat? Nejspíš nemáte vůbec žádnou možnost se kriticky vyjádřit. Prostě ta dikce je předepsaná a vy jenom doplníte slova. Připadáte si ještě jako žurnalisté, jako samostatně myslící osoby? Nebo jenom potřebujete splatit barák a máte hypotéku a děláte, co se vám řekne? To je neuvěřitelné.

Já nechci ani zkoumat to, co vlastně stojí za těmi tvrzeními. Jenom jednu větu k tomu, a to souvisí přesně s vaší otázkou. Ta miliontina obyvatel země, těch superbohatých, o tom, jak se jim to podařilo, si ještě budeme vyprávět. To vám k tomu hned něco řeknu. Si zcela mylně a neoprávněně odvozuje od svého bohatství i neomylnost a řekněme božský status. Někteří takový jako královský. Odpovědnost za planetu. Za ostatní. A přitom nechápou, to je trošku náročnější argumentace, ale byl bych rád, kdybyste si ji poslechli. Je to jenom v jedné větě.

Jestliže nedokonalé bytosti, jako bez zespolu všichni lidé jsou, včetně těch miliardářů, hovoří o tom, že člověk je nedokonalý a je třeba ho zdokonalit technickými prostředky. Je třeba ho nějakým způsobem nasměrovat k tomu, aby se tolik nerozmnožilo a všechny tyhle možné věci. Tak to vlastně není nic jiného, než výpověď nedokonalých bytostí. To znamená, oni nemají pravdu jenom proto, že jsou bohatí. Oni jsou stejně nedokonalé bytosti, jako všechny ostatní, které na této planetě jsou, jenom jim připadlo, a o tom, jak říkám, si budeme povídat, připadlo obrovské množství peněz a od toho si oni odvozují i možnost vlastně mluvit sami, protože nepřipustí argumenty proti. To je součást toho mainstreamového typu zpravodajství, že o tom, co bys pochybňoval o tyhle téze, se diskutovat nesmí a tím pádem jakoby neexistují, jenomže samozřejmě existují boháči.

Podstatou kapitalistického systému je, že existuje jenom tak dlouho, dokud roste. V tu chvíli, když kapitalismus přestane růst a to je ta fáze, ve které se nacházíme, teď to oslabování růstu jsou alarmující signály už léta, které vyprávějí o saturované společnosti a i o omezených možnostech dále růst. To je taková ekonomická téze, ale věřte mi, že to tak je. V tu chvíli, když kapitalismus přestane růst, teď nemyslím jednou na rok a krize a pak zase nahoru, nebo opravdu tendenčně dlouhodobě přestane růst, tak zanikne.

To je součást úvah o kreditu, o riziku a věcech, které by mnohé třeba ani nebavily, ale věřte mi, že to tak je. A o tohoto zániku se ti boháči bojí, protože by to byl jejich zánik. Zánik jejich exkluzivní pozice. Proto se také, to je ta nejdůležitější motivace, proč se vlastně staví na tu stranu, na které jsou. Zároveň patří ke kapitalismu i to, že tendenčně, když se do něj nezasahuje, regulativním způsobem, tak tendenčně vede k tomu, že se kapital, že se bohatství přesouvá ke špičce. Stejně jako tendence kapitalismu je koncentrace hospodářské moci. Kolik bylo automobilek před 20 lety, kolik je automobilek dneska. Všichni víme, o čem je řeč.

A zrovna tak koncentrace finanční moci. To zná blahobytu. To se odehrává třeba tím, že boháči si mohou zaplatit lobbysty, kteří pro ně pracují. Už jsme hovořili o těch zákonech, které napíšou lobbysty pro stát, který to má vlastně potom vykonávat. Lobbystech, kteří zařídí, že budou boháči od určitého množství miliard platit menší daně. Nebo, že od určitého množství investičních prostředků může dostávat ten, který investuje, mnohem větší úroky, než je dostává obyčejný střádal dole na trhu, který tuhle investici nemůže uskutečnit nebo se na ní nemůže podílet, protože nemá dostatečné množství peněz. To znamená, oni si pro sebe rezervují možnosti, jak to množství peněz, které už mají, z části vzděděné, z části pomocí lobistických zákroků a uplacených politiků, soustředěné v nich. Dyť víme, jak málo daní platí velmi dobře vydělávající firmy. A z části také tím, že mají technické možnosti svůj kapitál dále zvyšovat, tak se stále vzdalují od toho obyčejného spotřebitele. To znamená ta koncentrace moci ekonomické i koncentrace moci finanční je v podstatě nebo v povaze kapitalismu zakódovaná.

No a teď co s tím dělat? Já všem doporučuji, a myslím, že to už i vyšlo v češtině, a snad myslím, že ano, Thomas Piketty, P-I-K-E-T-T-Y, francouzský vědec, který se zabývá právě těmihle problémy, který velmi krásně rozepsal, jak tyhle věci vznikají. Já jsem to jenom nastínil jenom krátce, tam je to všecko velmi pěkně rozpracované. To jako ekonom by to měl vědět, ale pro lidi, kteří se ekonomií nezajímají, tak ta knížka je dobrý přístup. A zároveň řeší, a to je to, na co se ptáte, navrhuje, co dělat. A on říká, je třeba zavést daně z majetku. Daně z příjmu a daně z majetku jsou dvě různé věci, to taky nechci nějak dál rozvádět. Jemu jde o daně z majetku právě těch nejbohatších. A to není daň z majetku středostavovského podnikatele, který má obrt 10 milionů korun. To jsou úplně jiné rozměry, o kterých tady hovoříme. A to je jedna z cest, jak tu cestu koncentrace bohatství do několika málo rukou, které, jejichž mozek se potom zblázní a oni si vymyslí, že musíme jíst brouky, nebo že nás zeměkoule neudrží, protože mají tolik peněz, že si myslí, že opravdu je to všechno jejich zásluha, mají i tolik rozumu. Tahle ta koncentrace se musí zastavit, zbrzdit.

A pozoruhodné je, že v tu chvíli, když ta koncentrace není tak intenzivní, tak velmi dobrý příklad jsou Spojené státy. Do osmdesátých let byl průměrný růst americké ekonomiky okolo 2%, 2,2%. Pak přišel Billy Boy Clinton, na první pohled sympaťák, na druhý pohled ten, který vlastně upravil cestu spolu s Regenem, to je třeba bohužel také říct, upravil cestu bohatnutí těch nejbohatších. A poté, když začaly ty jeho pod ním odsouhlasené a Regenové zákony, když začaly platit, tak od té doby ten americký růst se pohybuje okolo 1%, 1,2%. Teďko myslím v dlouhodobém průměru. Ať mě nějaký chytroušek nechytá za slovo, když v tom dlouhodobém průběhu, to je jediné, co je zajímavé, ten rok a předchozí rok je celkem, to jsou výjimky nebo skoky, ale důležitý je skutečně jenom ta tendence. A ta tendence souvisí také s tím, že miliardáři dostali další možnosti, jak uspořít svoje peníze, to znamená bohatnout na úkor zbytku společnosti.

Takže řešení je to, které samozřejmě, když bysme se třeba spoleli na naši vládu nebo na Evropskou unii, tak bysme hodně dlouho čekali. Je, jsou nové formy zdanění těch superbohatých, které, tam nejde jenom o to, že oni jim uberou peníze, jsou ubrány peníze, ale signalizuje se i určitý přístup k tomu, co to znamená bohatnutí a jak na to bohatnutí reaguje společnost, protože ta obvyklá představa, která se používá jako zdůvodnění je, no oni jsou tak bohatí, protože jsou tak chytří, protože jsou tak podnikaví, protože podstupují taková rizika a tak dále a nikdo nemluví o tom, že žádný zbohatlík nebo žádný úspěšný podnikatel není úspěšný jenom sám pro sebe. Nýbrž každý čerpá vědomě nebo nevědomě z toho fundusu, z toho množství ideí, které kulturně, vědecky ta jeho společnost vytvořila. Z infrastruktury, která prostě ve skutečnosti v té společnosti existuje. To není jeho dílo. To je dílo všech těch malých, těch chudých. Samozřejmě, to jsou generace před ním. Takže to je taková magie argumentů, které obstaví jenom tak dlouho, dokud není proti ním možné protiargumentovat.

**Moderátor:**
Tady je jenom ještě jeden velmi častý argument. Možná by bylo dobré, kdybyste to divákům vysvětlil. A to je skutečnost, že když člověk upozorní, na tohle téma, tak mnozí řeknou, no vy jim to jenom prostě závidíte. Ale ve skutečnosti já tady, chci říct, vy jste to totiž tady uvedl, že tady se řeší to, že miliardáři si prosazují pak v různých legislativách a tak dál, aby mohli platit nižší daně. Naproti tomu, my jako lidé, teď se tady hovoří o tom, že se musí zdvojnásobit daň z nabití nemovitosti a tak dál. A vlastně se tady propaguje ještě jedna hodnota, která se nám vnucuje zase z těch médií a z té z centrálního diktátu mocenského dnešního, se nám vnucuje ještě idea, že nemusíte nic vlastnit a budete se mít skvěle, protože nebudete mít žádné starosti, my se o to všechno postaráme, vy budete jenom poslušně chodit do práce a tak dál. A v podstatě ono to jinými slovy znamená, že tady nejde o to, že by člověk někomu záviděl, ale o to, že dnes se prostě děje to, že nám je vnucováno, že se máme stále více a více uskromňovat, máme například méně topit, méně používat plyn a pak nám tady vyjde, že ČEZ měl osminásobný zisk, 80 miliard, a není to jenom ČEZ, já jsem si tady schválně vypsal ještě nějaké další společnosti, jako je například ropné společnosti, jako je Shell, Exxon, nebo například potravinové řetězce, Kaufland, Globus, to všechno jsou společnosti, které skutečně v období krizí, kdy většina lidí chudne, tak oni násobí své majetky. A dělo se to i v období pandemie. Jak tohle ještě lidem vysvětlit, aby pochopili jako tu podstatu toho, že to není o závistinný brž, o tom, aby to bohatství se nějakým způsobem rozdrobilo, ale ne ve smyslu toho, že vytváříme nějakou komunistickou společnost, že všechno patří všem, ale že vytváříme spravedlivý.

**Robejšek:**
A lépe fungující společnosti. Například ty přirůstky ekonomického růstu byly větší v době, kdy miliardáři platili větší daně. A horší, nižší v době, kdy začali platit nižší daně. Takže to je naprosto jasný argument, ale jako když mi někdo přijde v nějakém dialogu s tím, že řekne, ty mu to závidíš, tak to je úplně jedno pro platnost toho argumentu. Já přece vůbec se nebudu omlouvat, jestli vysvětlovat, to je ta eristický způsob, jak člověka svést na stop, na cestí a vysvětlovat, ne, nezávidím. O to nejde. Ať to závidím, nebo nezávidím. Ten argument je tady a ten je třeba vyvrátit. Čekám to od vás, vyvraťte mi ho. Já se nebudu bavit o tom, proč to dělám. To můžu dělat z tisíce různých důvodů a to není, o to nejde. Jde o to, jestli ten argument je platný, nebo není. A to třeba ta knížka Pikettyho ukazuje, že ten argument platný je, takže a pak se to najednou se to shodí z tohohle toho, musím říct, že to je až hodně intelektuálně primitivní, když mi někdo přijde s takovýmhle protiargumentem a umím si představit, že třeba mezi našimi agitátory, jmény žurnalisty by se takový nějaký našel, no a tak to jistě máte pravdu, že je třeba na to nějakým způsobem reagovat. Takže to si myslím, že neobstojí, ale když se vrátím k tomu zdanění majetku by bylo třeba mimo jiné další kroky, tak se vrátím i k tomu, co jsem řekl, že kdybychom tohoto čekali od politiků nebo od Evropské unie, jak se dlouho načekáme, to znamená, když se vrátím k tomu, co vždycky vyžaduji a co si myslím, že dělám jako jeden z mála v té naší kritické scéně, co můžete vy, každý z nás, dělat okamžitě, v tuto chvíli, malými krůčky, někde úplně jinde, někde úplně jinak, ale přesto působit stejným směrem, jako dejme tomu, by jednou mohla působit ta daňová reforma.

A to jsou krůčky, které opravdu může udělat každý. Patří k nim třeba to, zkuste vědomě omezit svůj konzum. Kupujte jenom věci, které opravdu potřebujete. Ne, které jsou levné. To je těžké se tomu vzepřít, protože ten mechanismus odměn, "něco si koupím, udělám si radost", ten funguje, ale to je neuvěřitelně silný, silný vliv, právě když předpokládám, že se kumuluje dosta tisíců. Zrovna tak zúčastněte se na výměném obchodu. Pokuste se vyměňovat místo kupovat. Pokuste se vyměňovat, existují portály, to se všechno dá najít v českém internetu, existuje všude na světě barterové obchody, portály, kde lidé směňují i vlastně něco, co je nesměnitelné. Úplně jiné činnosti proti sobě nějakým způsobem zvažují a vyměňují si je. Ten vtip přitom je to, že začnou jinak myslet, že z toho vytlačí peníze. A teďko najednou mluví o hodnotě. Ta hodnota je srovnatelná. A mezi hodnotami potom přijde i ta hodnota dobrého skutku. Nebo dokonce i hodnota "já od něj dneska nemůžu nic dostat, ale udělám to přesto, protože můžu očekávat, že on se mi odvděčí, až budu potřebovat". To je najednou to zlidštění toho studeného cash, které nás v tom našem uvažování tlačí do rukou lidí, kteří chtějí jenom bohatnout a znají jenom peníze. Zkuste se podílet na lokálních měnách, na paralelních měnách. Podívejte se na portál e-koruny. Tam najdete informaci o tom, jak ta věc funguje, jak byste se mohli účastnit. To jsou všecko možnosti, jak se člověk vymkne z tohoto mechanismu, aniž musí čekat, až Evropská unie změní zákony. Boh dá je jednou změní. Když budeme šikovní, budeme dělat tyhle malé krůčky hodně intenzivně, a bude nás dost, tak změníme i ten systém. Jak jsem v minulém díle říkal, vememe si svoji moc zpátky. A pak budeme moci i měnit zákony, ale nemůžeme čekat, že se začne od měnění zákonů, když nemáme vůbec žádné reprezentanty, kteří by to chtěli a byli schopni ji prosadit. Musíme změnit vlastní chování.

**Moderátor:**
Přesně. O čem se bavíme i my v rámci projektu Tvořivá společnost neustále, že skutečně máme například vypracovaných 8 osnov, jak by mohl ten nový formát společnosti vypadat. A první osnova je, že na prvním místě musí být život člověka, ne zisk. Ale teď podstata je v tom, že to my sami musíme, už pro nás musí být na prvním místě život. To znamená ne cash, jak jste to tady nazval, ale právě to žití, ta kvalita života jako takového. Aby jsme vůbec pochopili, že dobrý život na nás nečeká v nákupních výlohách, ale dobrý život si tvoříme sami mezi sebou. No ale mám ještě teď jedno téma, které nám tady vysí ve vzduchu, je právě digitalizace. Že je nám řečeno, že ale on ten dobrý život nás čeká právě tehdy, když přejdeme do digitálního světa, kde už jako bude opět něco, co nás bude ve všem řídit, usmírňovat. Jak vy vnímáte vůbec celkově tuhle problematiku digitalizace? Například to, že teď se hodně rozvíjí umělá inteligence, ale opět to souvisí s tím, komu ta umělá inteligence patří.

**Robejšek:**
Ano. Vynálezy, já teď o tom právě pracuji na takovém rozsáhlejší eseji. Ne, že bych na to v tu chvíli přišel, to je banální známá věc. Vynálezy patří bohatým. A vynálezy používají bohatí, jen když jim vynáší. Všichni, nebo většina lidí zná ty úvahy o tom, kolik, co všecko asi vymyslel Nikola Tesla, a co se ale nesmí používat, protože to nevynáší. To teď se týká i medicamentů, zdravotnictví a tak dále. To znamená, tady ten zájem, to prostě tak je, já se tím, jako nějak se nad tím nerozhorčuju, jenom s tím chci něco dělat, ale nijak nepomůže, když člověk bude vykřikovat, jenom si to musí uvědomit.

To znamená, ano, technika nám slouží jenom do té míry, do jaké míry se o to postaráme, do jaké míry si to vynutíme. A to první, co můžeme proto udělat, jakkoliv malé a opět, tím, že se to hromadí, tak to bude velké, je vymknout se z těch technických spárů. Jsem v tom svém prvním eseji, tak říkajíc, ještě v éře covidu, napsal, že si umím představit chvíli, kdy polovina Prahy hodí svoje mobily do Vltavy. To bude možná jednou naprosto nezbytné, protože když to necháme takhle pokračovat, tak ten mobil se stane skutečně tím drábem, kterého bude mít člověk pořád u sebe a že z nějakého vzdoru a zoufalství lidem nezbyde nic jenom, než tohle udělat. Tak daleko ještě bohudík nejsme a můžeme tomu zabránit. Podstatné zjištění je, že digitalizace vlastně souvisí s tím věčným tématem ekonomizace všeho. Ekonomizace všeho, to znamená, všecko se musí vyplatit a všecko se dá koupit. A já, když jsem přišel před 20 lety poprvé tézi "musíme řídit stát jako firmu", tak jsem si říkal, pozor na to, protože stát se nemůže řídit jako firma. Stát má funkce, které se nedají kalkulovat jako funkce ve firmě. Má funkce, které se nesmí, nemohou vyplácet. To znamená, v tu chvíli, když přijdu s tímhle kritériem, tak začínám to, co vlastně je demokratické, to, co tomu státu, co stát vlastně přináší blahobytu a dobrému životu společnosti, lidskému životu společnosti, to začnu osekávat. Od té doby to velmi

A od té doby to velmi pokročilo. Teď vidíme, že to, co se dneska odehrává pod pojmem digitalizace, digitální stát, datová schránka, že to jsou ve skutečnosti jen další kroky tímto směrem. A sice, že lidé ve společnosti jsou vtlačeni do určitého stále užšího koridoru možností, které mají k volbě.

Když to vezmeme úplně extrémně, tak, aby to bylo úplně jasné: Definice svobody je, kolik mám možností udělat jednu a tu samou věc, kolika různými způsoby to můžu udělat. A když mám jen jeden způsob, tak nejsem moc svobodný. Ta nesvoboda může přijít zvenčí, někdo mi to přikáže, že můžu jen takhle, anebo se do ní dostanu já sám.

Mně to připomnělo práce člověka, který se jmenoval Taylor, na přelomu minulého století. Zabýval se optimalizací procesů ve fabrice, pásové výroby. Jeho heslo bylo "only one way, one best way" - jedna nejlepší cesta. To je předejmutí toho, o čem teď mluvím. Ve fabrice to tak opravdu může být, když chceme zachovat kvalitu, rychlost a já nevím co všechno, tak věci se musí naplánovat. Jenomže stát a společnost není fabrika. A v tomhle to platit nemůže. Že máš jenom jednu 0 a 1, nějakou binární možnost, můžeš to nebo to, nic mezi tím. Nemáš nárok na omyl, nemáš nárok na inspiraci, nemáš nárok na kreativitu, nemáš nárok na to nedělat nic, nemáš nárok. Všechno se od tebe očekává jenom v tom úzkém vymezení, které se odvozuje od toho tématu "stát jako firma." To znamená, že ten totalitární náboj, který už v té první myšlence "řiďme stát jako fabriku" byl obsažen, tak ten se teď uskutečňuje v obrovském tempu. Když se kolem sebe podíváš, je to obrovské tempo, velmi nebezpečné, které nás zbavuje. Já vím, že hlavně spousta mužů jsou ve skutečnosti hračičkové a moc se jim líbí technika, všechno možné vychytávky a takové hlouposti. Někteří si dají čip pod kůži, aby se mohli vytahovat tím, že platí takhle v bance a myslí si kdoví jací jsou frajeři. Když tohle svoje hračičkovství nepřekonáme a budeme ho naopak podporovat, tak jednoho dne budou příští generace mít čip pod kůži povinně. Všichni. A pak už to nebude vůbec žádná alegrace.

Stejně jako, to je jenom paralela, strukturálně stejná, jako v tu chvíli když zmizí hotovost a začne se zavádět elektronická měna. V tu chvíli už máme jen jednu možnost, jak platit a zacházet s našimi penězi, a tu možnost kontroluje někdo jiný. Ne my sami. A to jsou všechno tendence techniky, která se najednou vymkla, která už není technika, která nám slouží. Není to parní stroj, který lidi dovezl do Nymburka mnohem rychleji, než když šli dvoukolákem nebo pěšky. Tenkrát tam byla ta vyrovnanost toho, že to vynáší a zároveň to ulehčuje život. Teď už se dostáváme do situace, kdy nás technika zotročuje.

A my musíme přemýšlet o tom, jestli se dá zakázat. A co se dá zakázat? Zakázat se určitě dá. Já jsem předtím říkal, ty vynálezy, které se nehodí podnikatelům, jsou prostě neuskuteční. Tak to jde udělat i jinak. Ty vynálezy, které se nehodí nám, jsou neuskuteční. Takže to je jenom otázka dobré vůle vlády, aby dělala něco pro své obyvatele a bránila je před tím, aby oni ztráceli svoji svobodu. Když si vzpomínáme, jak to bylo na lockdownech, jak jednoduše se najednou všechno dalo vypnout. Zakázat nejde. No tak zrovna tak se dá zacházet i s nebezpečnou technikou. To všechno jde, jenom se musí chtít.

**Moderátor:**
To je přesně to velmi stěžejní téma, na které často taky v rámci diskuzí při projektu Tvořivá společnost narážíme, že dnes prostě ve skutečnosti se ukazuje, že ten technologický potenciál, ale ten správný, ten, který by nám ulehčil život, je ve skutečnosti obrovský. A ve skutečnosti tady už byl i před stolety. Protože my jsme skutečně natáčeli intervju i s různými vědci, kteří ale bohužel nedosáhnou na ty evropské granty. A to jenom z toho důvodu, protože témata, kterými se oni zabývají, nejsou ty, které jsou výhodné. Bez ohledu na to, že jsme se setkali i s vědci, kteří nám konkrétně ukázali svoje zařízení, které opravdu fungují, které jsou efektivní, díky kterým se dá vyřešit tady tahle energetická krize, která teď probíhá. Ale tady se ukazuje, že to všechno se dá ve společnosti transformovat a změnit. Ten technologický potenciál se dá využít jedině tehdy, kdy to lidé sami chtějí, kdy se změní ten systém. No a jaká je teda ale ta vývojová cesta? Jak měnit ty současné systémy? Jak vlastně transformovat tu společnost? Proč bychom o to měli usilovat? Myslím si, že to už je snad lidem v rámci toho našeho povídání vcelku jasné. Stejně tak v tom máme jasno i my v rámci projektu Tvořivá společnost, protože toho materiálu, který jsme sromáždili na konferencích, je obrovská řada. Ať už je to problém technologického rázu, problém koncentrace moci, problém všeho ostatního. Digitální měny. Ano, digitální měny. Ale otázka zní, jak to řešit, aby lidé opravdu skutečně nastoupili na tu novou vývojovou cestu. A jaká je vůbec ta alternativa oproti tomu nástupu technokracie té kontrolované společnosti, jakou vy vidíte tu vizi nové, lepší, spravedlivé a lidské společnosti?

**Robejšek:**
Já to teď nechci zesměšňovat, ale ten bonmot se mi moc líbí a zdá se mi, že je velmi chytrý, který řekl svého času Helmut Schmidt, jeden z mála, snad vedle generála de Gaulle, Adenaura, opravdový státník v Evropě v posledních deseti letech, jinak neznám žádné státníky v Evropě, a ten řekl, když má někdo vize, tak by měl vyhledat lékaře jako psychiatra. A chtěl tím říct, já pracuji jenom s věcmi, které mohu uchopit. Přesto potřebujeme vize, přesto musíme mít něco, co je, co nás motivuje, co nás pohání, ale zároveň, a to je myslím to sdělení Helmuta Schmidta, to, co můžeš dělat dneska, je důležité, aby si mohl někdy dosáhnout té vize. A na to se soustředíme na zdokonalování té vize. A tím se dostávám i k vaší otázce.

Dneska nám nepomůže, když se naše opoziční analytika, žurnalistika, publicistika, prostě lidé jako vy a já, když se zabýváme vymýšlením ideální formy Evropské unie, nebo když se snažíme přemýšlet o tom, jak by se měly změnit nějaké smlouvy, které tady jsou, nebo když dokonce si jenom vypisujeme a vzájemně líčíme, jak špatné jsou ty smlouvy, které za nás udělali, jak špatná je ta konstrukce a proč se to stalo, to vůbec nikam nevede. To je naprostá státa času. Ani tím, že bysme vytvářeli model ideální společnosti, si nikam dál nedostaneme.

My se dostaneme dál jenom tím, když budeme dnes a tady jednat jinak, než od nás žádá systém.

Systém, respektive ti mocní hybatelé, jsou v obrovské výhodě. My jsme v defenzivě. Oni mají spoustu moci, spoustu peněz a časový náskok. A teď, když my budeme se... Oni mají představu o tom, jaký systém chtějí. A oni si to odpracovávají, tu agendu, bohužel. Ale my nemůžeme ztrácet čas tím, že budeme vmýšlet, jaký bysme my chtěli lepší systém. O něm se nebude hlasovat, i kdyby jsme ho nakrásně vytvořili, tak se s námi nikdo nebude bavit o tom, jestli je ten náš lepší, nebo není. Oni si prostě prosadí své. My se musíme bránit tomu, aby si oni prosadili ten svůj systém. To znamená my musíme hledat všecko, co se vymyká tomu, co ten vznikající systém požaduje jako existenční podmínku. A to jsou, já jsem to už řekl, to jsou drobné věci, ale drobné věci, udělané statisíci lidí, kteří o sobě ani nemusí vědět. Ti změní svět. A takže my nehledáme společně optimální společnost.

My musíme společně se snažit zabránit digitalizaci měny, třeba. To je něco, co je naprosto konkrétní, bezprostředně nás ohrožující a co můžeme rozumným jednáním změnit. A přitom, když budeme takové jednotlivé projekty, jak se ubránit, jak ubránit tuhle baštu, jak odvrátit tohleto, tak budeme samozřejmě automaticky vytvářet obrysy té základy té nové společnosti. Ale podstatné na ní dneska můžu říct jedině to, že bude jiná, že bude humanističtější než ta, kterou nám chtějí vnutit. A víc nemůžeme, ani bychom neměli chtít, protože my musíme teď zabránit tomu, aby jsme vůbec měli možnost někdy se projevit a aby nám nevzali tu šanci diskutovat o tom, a to potřebujeme, to uděláme jedině tak, když se budeme dnes vymykat v konkrétních situacích tomu, co od nás systém požaduje pro své fungování.

**Moderátor:**
A to je přesně ta podstata toho, že ve skutečnosti mnohem důležitější je praxe než teorie. To znamená, že i my v rámci projektu Tvořivá společnost neustále se opíráme o to, že skutečně každý člověk už jenom tím, že převezme zodpovědnost za svůj život, tak se prakticky zasazuje o to, aby se ta společnost ubírala lepším směrem a vytváří a spolupodílí se na vytváření těch konkrétních obrysů. Jak přesně bude vypadat? O to teď momentálně nejde. Tady jde o to, aby lidé převzali tu zodpovědnost, že jo, a přestali být tolerantní vůči tomu, že nastupuje nějaká digitální diktatura atd., ale začali se prostě více opírat sami o sebe jeden od druhého a samoorganizovat se. A vlastně uvědomění si toho, že my jako tu schopnost organizovat se ve skutečnosti máme.

**Robejšek:**
A jako úplný souhlas, hlavně se musíme zbavit té své lenosti a pohodlnosti a určitě si nesmíme dovolit, protože ta není oprávněná, výmluvu typu "co já zmůžu. Dyť já jsem jenom jeden". To je výmluva líných a zbabělých. Každý, kdo má mozek a vnímá, že situace není dobrá, může, je schopen intelektuálně i zvládnout to, co může on sám udělat. Popsat si to a dělat to. A nemusí to někde vypisovat. Stačí, když bude fungovat jinak, než ten systém očekává. Spomalovat, soustředit se na své bezprostřední okolí, vymknout se co možná nejvíc internetu a používat ho jenom jako nástroj. Teď je ta tendence spíš internet používá nás jako instrumenty, jako nástroje k něčemu. Obrátit to, návrat techniky k tomu, co kdysi měla. A pak se stane to, co vlastně říká ta velmi pravdivá myšlenka. Cesta je cíl. Ty kroky jsou cíl. Jak jste to popsal. Ty jednotlivé kroky, a je úplně jedno, jaké jsou, jsou jiné, než ty, které od nás chtějí. To je to podstatné. A když budeme mít štěstí a prozřetelnost, bude to u nás stát, tak se nám podaří tu situaci zvrátit v náš prospěch.

**Moderátor:**
Skvěle. Já vám moc děkuji za tento rozhovor a přeji vám hezký den. A mějte se pěkně.

**Robejšek:**
Děkuji za pozvání, pane Vajle. Moc mi těšilo. A děkujeme i vám, milým posluchačům, že jste nám věnovali pozornost v tomto dvoudílném rozhovoru s panem docentem Petrem Robejškem.




29. dubna 2024

Petr Robejšek: Současný kapitalismus nás vede zpět k totalitě


Petr Robejšek: Současný kapitalismus nás vede zpět k totalitě


Do dnešního dílu Startitup Discussion Clubu byl pozván český politolog, ekonom, komentátor a publicista Petr Robejšek. S naším moderátorem Šimonem Žďárským diskutoval o politice, politicích a současné politické situaci. Nezapomněli ani na dnešní svátek 17. listopad, Den boje za svobodu a demokracii.
"Kdyby pustili všechny do médií, tak by se extrémní názory oholily." A co na to říkáte?

Rozhovor byl natočen 17. 11. 2023





2. února 2023

Vidlák: Doufám, že víte, co děláte


Doufám, že víte, co děláte



Už jsem tu mnohokrát psal o tom, že naše republika těžko může být nějak extra suverénní, když nám tu skoro nic nepatří. Nemáme žádné české banky, nepatří nám většina strategického průmyslu, nepatří nám distribuční sítě a jak jsme zjistili v posledním půlroce, nepatří nám asi ani elektrárny, bez ohledu na to, co je napsané v obchodním rejstříku. Pokud nám něco patří, tak to pracuje pro Německo, kam také směřuje většina našeho exportu. Takhle to prostě je.

Tato situace nevznikla přes noc. Trvalo to třicet let. Začalo se privatizací, pokračovalo se privatizací, pak se přešlo na pravidla EU, pak se stále více začalo grýndýlovat a výsledek všichni vidíme. Pak stačí, aby zatelefonovala Merkelová a koalice mezi ANO a SPD se stala rázem nemožnou… Podobných věcí bude jistě celá řada, jen se o nich prostě nedozvíme. Naše reálná suverenita odpovídá naprosto přesně naší hospodářské síle. Vidíte to všude.

To neříkám, abych tady naprázdno lamentoval, jen prostě konstatuji skutečnost, že české hospodářství v největší míře řídí německé a francouzské korporace. Tyto korporace jsou samozřejmě globální, takže jejich zájmy přesahují zájmy Berlína či Paříže, ale vítr u nás prostě fouká ze západu a naše politika se točí podle tohoto větru.

Velký vliv u nás mají také Američané. Pro ně jsme henta „Nová Evropa,“ což v praxi znamená, že s USA spolupracujeme mnohem ochotněji, než třeba to Německo a Francie. Naši novináři jsou školení podle amerického střihu, naše média kopírují americká média (samozřejmě ta liberální), naši politici často za Američany říkají (a dělají) věci, které samotný americký prezident z politických důvodů nemůže vyslovit. Pamatujete na dopis osmi, případně na koalici ochotných?

Česká politika posledních třiceti let lavíruje někde uprostřed mezi americkým, německým, francouzským a unijním vlivem. Měli jsme tu pár zájmů i do jiných zemí – pořád máme velvyslanectví v Sýrii, Kellner ve své době podnikal v Číně a v Rusku, stavěli jsme elektrárnu v Turecku, spolupracujeme s Vietnamem… Ale samozřejmě pořád platí, že česká politika především reaguje na podněty od Scholze, Macrona, Timmermanse a Bidena.

Teď jsme si zvolili nového prezidenta, který ještě ani není inaugurován, ale už stihl naštvat Číňany, Němce i Francouze a celkem nepokrytě u nás jede americkou agendu. Ne, to také nevzniklo teď. Americké zájmy tu jsou dlouhodobě a jsou přesně takové, jak je Petr Pavel artikuluje. Ale když se podíváme a cvrkot posledních dní, tak je zřetelně vidět, že americký směr u nás v podstatě zvítězil. Trocha prostoru zbyla na Timmermanse a jeho zelenou agendu, ale nějak přestává zbývat prostor pro Německo a Francii.

Vystrčil už na Tchajwanu byl… A hladce tím zařízl Škodovku v Číně. Hele, nám to může být ukradené. My, obyčejní lidé, jsme z toho byznysu nic neměli. My jsme jim na ty investice vydělali nakupováním Fábií, ale zisky šly opět do Německa, protože Škodovku vlastní Volkswagen. Já vím, že nikdo tady ani nepípl, ale vsadím se, že to vrchní papaláše tam ve Wolfsburgu naštvat muselo. Přišli o hodně peněz a peníze jsou vždycky až na prvním místě.

Teď se chystá druhé kolo – na Tchajwan má jet Markéta Svetrová Dvousvetrová… Petr Pavel navíc mluví posílání stíhaček na Ukrajinu, Stoltenberg je prý příliš slabý, podpora Ukrajině by měla být prakticky neomezená, prostě to začíná vypadat, že ekonomicky jsme sice závislí na Německu, ale politicky se na to přestává brát ohled a stáváme se sice bastardy, ale americkými bastardy.

A tak já jen doufám, že to tam na vládě a v tom prezidentském týmu máte promyšlené. Že víte, co děláte. Že jste si to s transatlantickými bratry nějak ošéfovali a ti nějak zařídí, aby to Němce a Francouze nenaštvalo. V posledních dnech udělala naše zahraniční politika větší veletoč, než za předchozích deset let. Od koalice ochotných tu nebyla taková ochota jít s Američany do dalšího dobrodružství. Navíc i naše zdravotnictví začíná připomínat to americké. Je sice drahé, ale za to nedostupné.

Možná je to moje chyba…. koneckonců jsem jen Vidlák z vesnice, ale nějak nedokážu vidět žádné benefity tohoto chování. Jako, dostaneme od Američanů nějaké super ekonomické příležitosti? I když jsme uprostřed Evropy? Pomůže to naší zemičce k větší samostatnosti? Vrátí se nám nějaký průmysl? Nebo si ten německý průmysl u nás koupí Amíci a přivedou nás na nové trhy? Co dostáváme za to, že si likvidujeme vztahy s celou řadou zemí? Dostaneme nějaké lepší vztahy někde jinde?

A nebo jen zbytečně spekuluju a fakt to děláme jen kvůli hentěm civilizačním hodnotám? Přinášíme oběti kvůli lidským právům v Číně a Rusku… a zároveň je u nás postupně ořezáváme? Ve jménu hodnot, které sami nedodržujeme, se prostě propadneme na dno blahobytu?

Co má být výsledkem této politiky? Možná byste mohli udělat tiskovku a vysvětlit nám nějaká pozitiva. Kam chceme dojít? Co bude výsledkem? Protože za mě to vypadá spíš obráceně. Ve jménu hodnot, které přímo před očima přestávají existovat, ničíme i ty poslední zbytky funkčních věcí. Nejenže jsme kolonie… na to už jsme si zvykli, ale teď dokonce ničíme vztahy i s těmi, co z nás mají alespoň tu kolonii.

Vládo, uklidněte nás! Pojďte nám vysvětlit ten váš geniální plán na krásný svět, který pro nás chystáte.

Vidlák 2. února, 2023


Převzato z Facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.




Pro cenzory, udavače a další, kteří se snaží jakýmikoli prostředky zabránit šíření názorů, které se jim nelíbí a i pro naši ochranu před nezákonnou perzekucí za publikaci názoru, uvádíme že:

V době publikace tohoto textu/audia/videa TVRZENÍ NENÍ MOŽNÉ NEZÁVISLE OVĚŘIT.

Právo „svobodně vyhledávat informace” je přímo zakotveno v Listině základnách práv a svobod – Článek 17:
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná.


30. ledna 2023

Scholz



Německý kancléř Olaf Scholz varoval před závody západních zemí ve zbrojení na Ukrajině a prohlásil, že je připraven jednat s prezidentem Vladimirem Putinem o ukončení války na Ukrajině píše dnes Bloomberg.

Je mi ho vlastně líto a náš zvolený prezident ho určitě nepodpoří, o vládě nemluvě. Při své návštěvě v Jižní Americe opakoval, že Německo není ve válce a nepovažuje ho za jednu z válčících stran. Poněkolikáté vyvracel slova bláznivé Baerbock, která pro mě symbolizuje přesně ty lidi (mj. náš ministr Lipavský nebo premiér), co o nich mluvil Robert Castel cituji:

"Válečník starých časů děs války cítí ve svých útrobách.... Pach krve, spáleného masa a korditu ho pronásleduje u každého táboráku a zkazí mu každé víkendové grilování nebo honitbu..

Naproti tomu většina (pozn. bývalých) pacifistů nikdy nezažila, co to je válka. ... Když si pak uvědomí, že existuje něco, co je ještě větší zlo než válka, odhodí náš pacifista brýle s tlustými černými obroučkami od Clarka Kenta, rozepne si sako, dotelefonuje a předstoupí před svět jako svatý Jiří Drakobijce. Nikdy nezažil válku, ani ji nestudoval, a tak se jí neobává, necítí strach ani zábrany. Vše je přikryto mozkovou mlhou morální erekce.... Pokud bude třeba, zmáčknou TO tlačítko.

Naprostá většina voličů je v otázce války stejně neinformovaná a lhostejná. Protože nevědí, o čem je řeč, lze je krmit čímkoli, jen když kromě chleba a her dostanou svou každodenní dávku morálního dopaminu. Prožíváme poslední dny dlouho trvajícího míru. V pozadí pacifisté horečně nosí dříví k ohni nové světové války. Činí tak s čistým srdcem a přesvědčením. Svatá prostoto." (překlad Andrea Platznerová)

Ještě před pár dny Scholz k dodávce vojenských letadel řekl: "nepřipadá v úvahu". Ale ukrajinská fronta se hroutí. Vedoucí Mnichovské bezpečnostní konference Christoph Heusgen už se nechal slyšet, že letadla ano, dokonce šéfka německé SPD to nevylučuje a vráží tak Scholzovi nůž do zad. Ostatně i Podoljak řekl, že "Ukrajina a její západní spojenci vedou "urychlené" rozhovory o možnosti vybavit Ukrajinu raketami dlouhého doletu a vojenskými letadly". Scholz bude nakonec zase muset souhlasit, jinak ho progresivci odsoudí jako Orbána.

Čínský Globaltimes docela chladně a dobře komentuje, že podle čínských vojenských expertů se nebezpečí "další světové války" v Evropě zvyšuje. Číňané předpokládají, že rakety dlouhého doletu a letadla jsou již dohodnutá. Číňané si samozřejmě všimli prohlášení Bauera, ale předpokládají, že "NATO bude reagovat pouze v případě, že Rusko překročí červenou linii napadením některého z členských států NATO." Také si všímají, že od zvolení Gerasimova velitelem "speciální vojenské operace" na Ukrajině se výkonnost ruských sil na Ukrajině zlepšila.

Global Times zmiňuje názor vojenského experta, že "Kyjev se bude vždy snažit zatáhnout své spojence z NATO do přímého boje s ruskými jednotkami na Ukrajině, protože to je pravděpodobně jediný způsob, jak může Kyjev zvrátit současnou situaci.

Washington prý sice není hloupý, takže se nebude chtít nechat Kyjevem využít a bude Kyjev nadále využívat k podkopávání Moskvy, ale podle analytiků nyní někteří členové NATO, jako například Polsko, podnikají vlastní kroky k posílení Ukrajiny, což může vyvolat nepředvídatelné a nejisté situace.

Dalším problémem podle Číňanů je, že pokud Rusko nedosáhne významného vojenského vítězství dříve, než NATO poskytne avízovanou vojenskou pomoc, mohla by Ukrajina přinést ruské straně velké ztráty na Krymu a v dalších regionech na ruském území a Moskva by pak musela tvrdě odpovědět. Argumentují dále, že Rusko zahájí nové kolo ofenzivy dříve, než se plánovaná pomoc NATO projeví na bojišti. Rusko prý nebude čekat, až se ukrajinské jednotky plně vyzbrojí zbraněmi NATO, takže ruské jednotky pravděpodobně zahájí nové kolo velké ofenzivy, aby maximalizovaly svou převahu a vítězství dříve, než se situace v budoucnu zkomplikuje.

Pokud by se NATO zapojilo více přímo, situace by se okamžitě změnila v konfrontaci mezi NATO a Ruskem a vypuknutí třetí světové války v Evropě by se stalo událostí s vysokou pravděpodobností, tvrdí čínští analytici.

Vzhledem k tomu, že Bauer prohlásil, že NATO je připraveno na přímou konfrontaci s Ruskem, je jasné, že NATO se prý připravuje na nejhorší scénář, a stejně tak i Rusko.

Scholz už asi proti logice války nic neovlivní..

Pavel Šik


Převzato z Facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.




Pro cenzory, udavače a další, kteří se snaží jakýmikoli prostředky zabránit šíření názorů, které se jim nelíbí a i pro naši ochranu před nezákonnou perzekucí za publikaci názoru, uvádíme že:

V době publikace tohoto textu/audia/videa TVRZENÍ NENÍ MOŽNÉ NEZÁVISLE OVĚŘIT.

Právo „svobodně vyhledávat informace” je přímo zakotveno v Listině základnách práv a svobod – Článek 17:
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná.


12. ledna 2023

Michal Rusek: Naděje na změnu a stále tak nekonečně naivní vlastenci

Naděje na změnu a stále tak nekonečně naivní vlastenci


Bohužel mám nové čerstvé zprávy ohledně STAVU NAŠÍ DEMOKRACIE.

𝑅𝑜𝑧𝑑𝑒̌𝑙 𝑎 𝑝𝑎𝑛𝑢𝑗.

Víme, jak nakonec skončily zářijové demonstrace. Bylo porušeno první přikázání V JEDNOTĚ JE SÍLA a protože jsme všichni ("my" všichni) chtěli opravdu moc moc věřit, že právě nyní už přichází šance na změnu a po válce na Ukrajině (na kterou jsme si už z v y k l i) jsme stále docela byli ve stresu ze zdražování, chtěli jsme i po prvním rozpadu (bylo jich víc) dua organizátorů NÁRODNÍHO ODPORU tomu mediálně hlasitějšímu a drzejšímu věřit. Proč?
Psychologicky je vždy problém, když se pro cosi krásného nadchneme a chceme to. Věříme tomu. A pak to není. Těžko si pak řekneme: JE KONEC, zase to nevyšlo.

Posílali jsme peníze, psali jsme články, přesvědčovali sami sebe navzájem a stříhali videa, abychom překonali lenost a lhostejnost a udělali POZITIVN ZMĚNU. Protože tu jsme chtěli a tu i dnes chceme.

Mezitím jsme zcela zapomněli, proč tu dnes máme TU HRŮZOVLÁDU ŠTURMUJÍCÍ K VÁLCE PROTI RUSKU. Stále málo vnímáme, že celých 5 stran + téměř všechna média kopou proti nám. – Ale kdo je to to "my", stále se ptám.




𝐾𝑑𝑜 𝑗𝑒 𝑚𝑦?

A jak měsíce šly, původní široký odpor (mnozí ani neznali jména Jirky Havla nebo Ladislava Vrabela) se drolil a drolil až zbyla jen smutná pachuť. Sice tu jsou stále věřící žáci u nohou gurua (obvykle "zkušené" ženy středního věku), ale i ony časem (hodně neochotně) pochopí, co se zde stalo.

Původně sympatická tvář jako naděje se rychle a smutně proměnila už jen v zemědělce ("hnojaře"), který kydá napravo, kydá navlevo a každý je podrazák jen on ne. Dnes už kydá na všechny strany i na svého kameramana (Žarko) i na své lidi ze svého týmu, kteří neudělali nic jiného, než po velmi zralé úvaze smutně odešli (ne, fakt to není Vidlák). Třeba i tvář ČR1 bard Jork se svou písní ČR na prvním místě.

Ale jak to vzniklo? Před tím veleúspěšným 3. zářím 2022 zde byly jarní demonstrace a zde byl zcela samostatně právník JINDŘICH RAJCHL. A dnes bychom mohli přemýšlet, zda zkušený Rajchl využil ČR1 nebo zda si ČR1 pomohlo jménem právníka Rajchla.

Takže kromě těch dvou nejznámějších jmen kolem jako družice na orbitu poletoval advokát RAJCHL, další hvězda demonstrací. A právě o něm je nyní řeč.

FALEŠ JINDŘICHA RAJCHLA

Mohl bych psát detaily, jména atd., ale postavím to dnes pouze a jen na tom, že mi tu někdo věří – nebo ne. Já to mám to z první ruky a i na mě to byla opravdu síla. Tedy fakt, jak obyčejní dobří lidé věnují osobní peníze a stovky a tisíce hodin času a pak to někdo prostě ukradne. Ano, je to krádež práce, ale mnohem horší je krádež nadějí na lepší politiku. A to se samozřejmě týká i muže neschopného týmové práce – Ladislava Vrabela (a vím, co říkám, marně jsem Ti to naznačoval, nic sis z toho ve své pýše a egu neodnesl, Láďo, a určitě jsem nebyl sám).

Takže ani Jindřich Rajchl, tento advokát není náš. Ani muž s doutníkem a drahým autem není (logicky!) sociální etik, který nezištně pomáhá lidem, a jakmile se dozví o podvodu, hned jako rytíř Světla zasáhne PRO právo a spravedlnost. I pro něj jsou místní nadšení aktivisté jen materiál na dlažbu cesty, po které on a jím vybraní a podporovaní lidé v regionech (viz komunální volby) vystoupají k moci – ke korytům.

Kdo o jménu Jindřicha Rajchla pochybuje a chce detailní informace, nechť se ozve, sdělím detaily, zde není místo na slohovou práci a ještě bych to musel konzultovat se samotnými aktéry, co oni považují za vhodné široce sdělit a co ne.

TOMIO OKAMURA

My si to přece nepamatujeme. Je to už tolik let. Tomia napřed ukazovala ČT v jakémsi podivném pořadu, kde lidé ukazovali nápady a bohatí lidé, tedy "sponzoři" mohli a nemuseli uvěřit podnikatelskému nápadu nebo fantasmagorii. ČT to měla jako zábavný pořad. Tomi zde třeba podpořil "cestovku pro plyšáky", to jsem někdy před 12 lety sledoval v TV. Pamatuju.

Ale jak šel čas, Tomio se dal na politiku a založil ÚSVIT PŘÍMÉ DEMOKRACIE. Skončilo to neslavně. Rozpadem a handrkováním o peníze. Ani se mi zde nechce opakovat všechny ty další a nové pokusy Tomia Okamury. Odešel od něj poslanec VOLNÝ (proč asi..., dochází nám to?)

A jak šel dále čas, Tomio pochopil JAK SE DRŽÍ MOC, že nesmí být demokracie, jinak bude přehlasován a že se musí obklopit především s p o l e h l i v ý m i lidmi, kteří jej nepodrazí. A takové našel: Radim Fiala nebo slušně vypadající politik, který tu a tam má odvahu kritizovat USA (ale často jen mírně a opatrně, aby stále zůstal hostem Václava Moravce) – Mgr. Jiří Kobza.

MUDr. IVAN DAVID

Už si přesně nepamatuji, kdy spojil SVOJI OSOBNÍ POLITICKOU KARIÉRU s SPD Ivan David. A dohledávám že teprve nedávno. Členem SPD je teprve od roku 2019 a je zjevné, že SPD jej nasadilo jako leadra na Europoslance a on – díky hlasům vlastenců a tomu, že jeho jméno je známé – nyní od tohoto roku pracuje v Europarlamentu. Velmi bohatý důchod má tedy už zajištěn.

Nicméně jako nezávislý kandidoval za SPD už v roce 2018 v komunálních volbách na Praze 12 (5,46 % hlasů, 5. místo).
►Při hlasování Evropského parlamentu z 26. března 2020 o dvou návrzích poskytujících pomoc 37 miliard eur státům Evropské unie a firmám v boji proti koronavirové pandemii s cílem zmírnit ekonomické dopady, byl jako jediný ze 705 europoslanců proti. (Wiki)◄

Faktem je, že tento zakladatel webového portálu NOVÁ REPUBLIKA (i on byl na cenzurovaném seznamu a nyní má již národní doménu nikoliv CZ, ale ONLINE) opustil – stejně jako další výrazná tvář ČSSD Jarek FOLDYNA – potápějící se loď s názvem ČSSD.

Ivan David byl původně členem uskupení LEVÁ ALTERNATIVA, Wiki, tohle je docela zajímavé:
►Levá alternativa (LA) bylo české radikálně levicové politické uskupení, které usilovalo o demokratický a samosprávný socialismus. Začalo se formovat na jaře 1989, navazovalo na marxisticky orientovanou disidentskou levici. Mezi jeho členy patřili
• Petr Uhl,
• Egon Bondy,
• Petr a Miloš Kužvartovi,
• Ivan David,
• Miroslav Gregorovič či novináři
• Martin Hekrdla,
• Alexandr Kramer nebo
• Jiří Kouda.[1]

rámci hnutí existovalo i anarchistické křídlo, ze kterého později vzniklo Československé anarchistické sdružení. Po listopadových událostech se Levá alternativa stala součástí Občanského fóra, po zvolení Václava Klause předsedou z něj ale byla spolu s Obrodou vyloučena.

V roce 1992 vyjádřilo vedení a část členů podporu Liberálnímu klubu OF, radikálnější část členstva chtěla vytvořit volební koalici s Komunistickou stranou Čech a Moravy. Po těchto událostech se stala LEVÁ ALTERNATIVA nefunkční, mnoho členů přešlo do ostatních levicových stran nebo protestních hnutí.◄

V roce 1993 vstoupil do ČSSD.
Ve volbách do sněmovny v roce 1996 neuspěl.
Ve volbách v roce 1998 uspěl – 3,97 % přednostních hlasů, parlament. Bašta měl tady 5,25 %.

V lavici tedy seděl do roku 2002. – Pamatuje si někdo na něj? Co by zde změnil? Nějaké jeho výrazné vystoupení? Já tedy ne.
Byl členem komunálního zastupitelstva na Praze-Dubeč.
Byl členem předsednictva ÚVV ČSSD.

V roce 2004 kandidoval neúspěšně do Senátu.

My starší jej pamatujeme jako ministra zdravotnictví ve vládě Miloše Zemana v letech 1998–1999. Pardon, tehdy nemastný, neslaný. Fakt mě tehdy ničím nezaujal. Možná za to mohla média. Šedivý, nevýrazný.

Ivan David z ČSSD vystoupil, teprve když šla ke dnu. A podobně jako Jaroslavu Foldynovi se mu přestup pod jinou značku povedl. Tomio Okamura vá, že dělají JEHO spd tváře a tím pádem má SPD zajištěno, že bude mít přes 5 %.

I autor tohoto textu volil SPD – protože kromě komunistů jako jediná strana a r t i k u l o v a l a aspoň nějaký odpor proti Pentagonu a naší účasti v NATO.
_________________

DAVID RATH

Davida Ratha prostě zavřeli. Asi si to zaslouží. Problém je ale jinde. Jsou zde mnohem větší ryby a ty chodí po svobodě. A ukradly toho mnohem víc. ČSSD jako první přirozená opozice k ODS skončila. Proč? Těch příčin je více. ODS a médiím a jejich Policii se podařilo se sundat skvělého rétora Ratha (JEN Ratha). A jak se pražská média smála, když mu dal Macek ODS facku. Na to jsme už zapomněli.

STANISLAV GROSS – MYSLÍM TO UPŘÍMNĚ

Novináři našli problém s bytem a nějaké směnky na Stanislava Grosse, původní profesí strojvůdce.

JIŘÍ PAROUBEK

také vystoupil nyní na podzimní demonstraci, tuším 28. října...

BOHUSLAV SOBOTKA nikdy nic pořádně nepochopil, mladý a naivní a hloupý. Odvolal Babiše. A pak odešel z politiky. Konec ČSSD pak dokončily přestupy Ivana Davida i Jaroslava Foldyny – "našich lidí" k SPD...
________________

𝑅𝑜𝑧𝑑𝑒̌𝑙 𝑎 𝑝𝑎𝑛𝑢𝑗

Proč zde máme velmi širokou koalici hned 5 stran?

Protože pochopili, že ANO je tak silné, že by mohlo mít vládu. A taky ji už mělo.

Vlastence čeká velmi těžké pochopení (stejně jako autora tohoto textu), že nikdy zde nebude 30 a více % pro naši Novou alternativu, i kdyby zde byl čistý vlastenecký vůdce.

Je těžké si přiznat, že je zde "skleněný strop" na vlastenecké scéně, a ten je kolem 15–20 %. A to je konec příběhu, kdo chce pochopí.

Je jedno, jak se aktuálně namixuje "polistopadový kartel moci", je jedno, kolik % v něm má ODS nebo TOP, nebo kolik si uhrají Piráti, STAN či Lidovci. – Toto jsou kluci, kteří spolu nejen mluví, ale spolu drží basu. Pochopili, že se mohou smát, protože vlastenci jsou nejen namyšlení na svoji etiku, ale mnozí aboilutně bez poltiického pragmatického myšlení.

Navíc právě Fialovi píármakeři velmi snadno zasévají právě mezi dobré a naivní vlastence memy, které se mezi nimi (mezi námi) velmi snadno šíří:
(1) Je to jedno, zda je tam Pavel nebo Babiš, všichni jsou stejní!
(2) Babiš se sešel s Gatesem a domluvili se, jak lidi napíchají!
(3) Babiš je domluvený se Schwabem!
(4) Babiš jede ve farmabyznysu!
Atd.

POLITIČTÍ TURISTÉ aneb HLAVNĚ BÝT U TOHO

A na druhé straně chceme věřit Baštovi, Okamurovi, Foldynovi, nebo Davidovi, že toto je pravá opozice a když je všichni podpoříme (mnozí chtějí být u toho a jsou vyložení političtí turisté, mají TVÁŘE a proto jsou cenění) – pak s nimi vyhrajeme.

Ne proto, že o něco dlouhé roky usilují, promýšlejí koncepty a prosazují jej, ale protože jsou "u toho". Mám rád Jarka Foldynu, protože cítím souznění ohledně odporu k NATO, Jaromír je původem Srb (podobně jako Bojana, manželka Ládi Vrabela).

Podobně je zde vidět tah na branku i u Ivana Davida... Jenže pardon, už je to sakra dlouho! Jak dlouho budeme ještě čekat, než se něco změní? Je 34 let málo? Kde jsou výsledky?

Kolik lidí zde dole pracuje bez nároku na odměnu? Kolik lidí věnovalo stejné a větší množství zcela n e z i š t n é práce, pro společný ideál? Opravdu společný?

Jenže kdosi mezitím bere docela velké peníze... A kdosi mezitím prosazuje svoji cestu, a svoji kariéru. – Proti zájmu nás všech.

PENÍZE A MOC, znovu hermetismus: ČISTÁ MOTIVACE

Jakmile má někdo roky, pochopí, jak se to hraje a o co jde.

Okorá zevnitř, ztratí ideály mládí a naučí se řemeslo. Cílem už není udělat revoluci, ale mluvit, být u toho a hlavně čerpat veřejné peníze nás všech, mít z toho ekonomický profit. Sorry jako.

Nevěřím, že Ivanovi Davidovi jde nezištně o blaho občanů a o ČR na prvním místě. Byl to právě Ivan David, kdo jako první označil Ladislava Vrabela za agenta. Což je nesmysl.

Láďa je prostý aktivista, který odvedl kus práce, ale pak neunesl (sám) tíhu vedení a zradil sebe i své ideály. A místo široké kooperace pro zájem občanů ČR se nyní snaží udržet sebe a svůj vliv na prvním místě.

Pomlouvá Havla, pomlouvá Žarka, pomlouvá další členy koordinačního týmu (odešel i bard Jorek).

Dnes vsadil i Vrabel na Baštu, dělá mu reklamu, přestože říkal a tvrdil, že nebudou prosazovat žádnou (!) politickou sílu. I on mění názory, jak se mu zachce. Viz čas 1:03 na tomto videu: https://www.facebook.com/vrabelladislav/videos/1165602077325137/
____________________________

K volbám 2023:
(1) Kdo vadí ČT, Seznamu a Bakalovým médiím více – Bašta nebo Babiš?
(2) Kdo se chce více vytáhnout a být druhý Karel IV., Baťa nebo Masaryk? – Bašta nebo Babiš?
(3) Kdo má větší zkušenosti s reálnou politikou? – Bašta nebo Babiš?
(4) Kdo má větší kontakty ve světě? – Bašta nebo Babiš?
(5) Kdo je více nezávislý na úplatcích? – Bašta nebo Babiš?
(6) Kdo rozumí lépe ekonomice a ví, kolik práce dá vydělat 1 miliardu korun? – Bašta nebo Babiš?
Motivace se věkem mění. Jinou má 20 letý kluk, jinou člověk v 68, na samém konci kariéry i života. Babiš by byl hlupák a idiot, pokud by se nepokoušel blýsknout svými konexemi a nechtěl by se pozitivně zapsat do dějin ČR.
__________________________


Otázky pro pravé vlastence. Je nebo není pravda, že vlastenci nyní:
– Že ze všech sil pomáhají Fialovu týmu proti Babišovi
– Že i kdyby Bašta byl prezident, nezměnil by nic (!), protože prezident nemá v systému ČR jiné pravomoce, než (ne)podepisovat zákony (nakonec je stejně m u s í podepsat), jmenovat profesory a šéfa ČNB. Copak Bašta rozumí nějak ekonomice?
– Že prezident může aktivně moderovat společenskou diskusi. Vy si umíte představit, jak Bašta mluví a aktivně moderuje nějaká témata? Proč to nedělal těch 33 let? Proč o něm nebylo vůbec po celou dobu slyšet?
– Že i velmi bohatý a o 6,5 roku mladší dravec Babiš bude mít co dělat, aby zvládal síly, které půjdou proti němu. Copak by zde Bašta mohl nějak obstát?
– Že na opozici je místo jen pro jednu sílu, která může "vyšprtnout" od vlády to nejhorší zlo – vládu ODS.
A vlastenci už vůbec nechtějí slyšet, že odčerpali hlasy Babišovi, a že právě všechny hlasy pro SPD nyní Babišovi chybí, protože všechny kmotry samotné ANO nikdy neporazí, pokud až 15 % bude volit náš národní odpor.
ANO, že je to smutné prozření, že jedině Babiš zastupuje i mé levicové názory, ANO, není to Čech, ale Slovák. A ANO, není to předlužený Vrabel, ale Babiš.
__________________________

Jen malé dítě dokola věří snům. Je čas stát se dospělým člověkem. Je čas pochopit, že i Maďarsko a Orbán jsou stále v NATO. Je čas pochopit, co je to REÁLPOLITIKA a co jen dětské sny politických turistů, kterým tolik chceme věřit, protože tak krásně říkají přesně to, co my, vlastenci co nemáme rádi NATO, chceme slyšet.

A dobrou naději!

Michal Rusek


Převzato z Facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.




Pro cenzory, udavače a další, kteří se snaží jakýmikoli prostředky zabránit šíření názorů, které se jim nelíbí a i pro naši ochranu před nezákonnou perzekucí za publikaci názoru, uvádíme že:

V době publikace tohoto textu/audia/videa TVRZENÍ NENÍ MOŽNÉ NEZÁVISLE OVĚŘIT.

Právo „svobodně vyhledávat informace” je přímo zakotveno v Listině základnách práv a svobod – Článek 17:
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná.


6. ledna 2023

Východní Evropa je velkým poraženým


Východní Evropa je velkým poraženým



Nositel Nobelovy ceny za ekonomii (2001) Joseph Stiglitz. Oznámil, že východní Evropa je nejméně dvakrát chudší, než by byla, kdyby nevstoupila do EU.
To brutálně zasáhlo největší úspěch globalismu a neoliberalismu – vznik největší sjednocené ekonomiky světa, složené z 28 samostatných zemí, z nichž některé mají společnou měnu.
Východní Evropa je velkým poraženým od počátku 21. století. V současné době platí 300-400 miliard dolarů každý rok Západu a hlavně Německu,“ vysvětlil Steinitz.

Podle studie, o které bylo kromě ocenění známo i to, že předpověděla kolaps balónu dotcom i krizi v roce 2008. , takže je podle něj východní Evropa v typickém "domininon sevření", známém už od dob Římské říše.
Toto je model pro zemi, která má kolonizovat podplácením své elity. „Římané nedobili pouze legie. Mnoho dalších zemí se spojilo pokojně. Jdou, podplatí místní náčelníky a ti náčelníci se stávají guvernéry římských provincií.
Říše stojí za vámi a s ní můžete vybírat mnohem více daní než doposud. T. Dobře. je to spojenectví elity s říší, aby podojili subjekty. Systém funguje po staletí. Použila se také například z Anglie po Indii - tam jménem královny vyhlásili maharádži. A potom spolu vysáli obyčejné lidi,“ vysvětlil Stainitz.
„EU je právě taková právě teď. Západ, ale hlavně Německo, uplácí místní elitu prostřednictvím eurofondů. Elita přivádí stát do EU, mění členství v absolutní náboženství, včetně represe proti komukoliv, kdo se postaví.
Jít ven se mění v kacířství. A importovaná země je vysána dalšími mechanismy - nákupem místních monopolů, obchodních řetězců, uzavíráním nepříznivých dlouhodobých kontraktů, které se změnou moci změnit nelze atd. “ – vysvětlete Stainitz.

Dávno jsme psali o analýze CIA, která říká, že Východní Evropa je brutálně vycucaná při tleskání, „vděčná“ za evropské fondy‼️
Vědec nyní tuto informaci potvrzuje. Eurofondy a vysoce placené služby EU pro hrstku úředníků jsou „úplatek“ placený elitě. Na oplátku přebírá trh dané země a ten se dojí ve prospěch západních korporací.
Děje se to prostřednictvím elektřiny, vody, vytápění, prostřednictvím monopolu západního zboží, který byl uložen na obchodní řetězce, prostřednictvím daleko větších a nedostupných místních podnikatelských rozpočtů na reklamu, marketing, výkup médií atd Poměr mezi fondy a odčerpanými trhy je horší než 1:10.
„Kdyby východní Evropa opustila EU a zastavila tuto masivní dotaci, kterou vyplácí Západu, mohla by být dvojnásob bohatá‼️ "Minimálně‼️
To by společnost uklidnilo a výrazně snížilo tlak na emigraci, což je další způsob, jak ji vysát‼️ Západ prostřednictvím vyšších platů nabírá ty nejlepší specialisty na východě, čímž rozšiřuje nedodělečnost. " - dokončil Joseph Eugene Stiglitz, americký ekonom, analytik veřejné politiky a profesor na Kolumbijské univerzitě.


Převzato z Facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.


Pro cenzory, udavače, policii, Rakušana, Cempera a další, kteří se snaží jakýmikoli prostředky zabránit šíření názorů, které se jim nelíbí a i pro naši ochranu před nezákonnou perzekucí za publikaci názoru, uvádíme že:

V době publikace tohoto textu/audia/videa TVRZENÍ NENÍ MOŽNÉ NEZÁVISLE OVĚŘIT.

Právo „svobodně vyhledávat informace” je přímo zakotveno v Listině základnách práv a svobod – Článek 17:
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná.


3. ledna 2023

Šílený projev Jourové s komentářem pana Bohuše




Při projevu Jourové (ANO) mi běhá mráz po zádech. Výborný komentář pana Bohuše.
Vážení přátelé, to je šílené! Tohle není hra, není to scifi horor. Tohle se skutečně děje. A většině je to jedno.
Mám jediné doporučení. Začněte ignorovat tento systém, postupně se stávejte nezávislými a pracujte na tom, abyste mohli tento zvrácený systém včas opustit.
Dokud je čas a dokud to jde.


Pokud by někomu na této stránce video nešlo přehrát, můžete si ho přehrát v originálním prohlížeči zde....

24. srpna 2020

Půl Běloruska za 52 milionů eur



V neděli zveřejnila část prozápadní běloruské opozice „svůj“ program. Pokud by uspěli v opakovaných volbách chtějí v zemi provést totální privatizaci ekonomiky, neprodyšně uzavřít hranici s Ruskem a zakázat používání ruštiny. Prozápadní část opozice má podle odhadů podporu asi 10% obyvatel. Je to ta „parta“, které EU podle rozhodnutí Evropské rady posílá na jejich činnost 52 milionů eur. Přispívá jim i český státní rozpočet 40 miliony korun z kapitoly Ministerstvo zahraničních věcí.

   Politický program „západniků“ byl zveřejněn ve formě letáků a na internetu. Většina textu byla dvojjazyčná – v běloruštině i ruštině. Ve verzi psané rusky však byla vynechána pasáž o privatizaci. Více než 80% občanů Běloruska mluví rusky, ale nikoli bělorusky. Připomíná to situaci v Irsku, kde jsou úředními jazyky angličtina – jazyk bývalých okupantů, jimž ale hovoří většin národa - a irština, coby původní řeč keltské většiny, kterou však dnes ovládají jen vlastenečtí „fajnšmekři“.

   Během dneška už text kompletně přeložili stoupenci proruské opozice. Těch je mezi opozičníky naprostá většina. Z dvojí hry „západniků“ udělali pořádný skandál a už mobilizují občany do budoucího politického střetu. Jde o hodně. O více než polovinu podniků v zemi. A také o to, aby Bělorusko nedopadlo jako Ukrajina. Tedy naprostým ekonomickým rozvratem, který nastal po podpisu Asociační dohody EU-Ukrajina, která byly podmíněna zrušením společného trhu s Ruskem.

   V Bělorusku je 60% podniků ve státním vlastnictví. Současný prezident Alexandr Lukašenko se v roce 1994 dostal k moci s programem zastavení divoké privatizace, která do té doby i v Bělorusku, stejně jako v Rusku, probíhala podle západních not. Pro většinu podniků se po nějaké době nutnosti dotování ze státního rozpočtu podařilo najít smysluplnou výrobní náplň. Pomohla jim zejména konsolidace ruského hospodářství, k níž došlo po nástupu prezidenta Vladimíra Putina. Strojírenské výrobky z devítimilionového Běloruska našly dobré uplatnění na stopadesátimilionovém společném trhu Euroasijské ekonomické unie.

   Běloruské podniky se úspěšně účastní i ruských zbrojních zakázek. Exportně nejúspěšnější protiletadlové systémy na světě S 300 míří mimo Ruskou federaci na podvozcích z Běloruska. Kromě toho však na hospodářské spolupráci se zeměmi bývalého SSSR, kterou inspirovalo a organizuje Rusko, Bělorusové vydělávají i nákupem surovin – zejména ropy a plynu - za výhodnější než světové ceny.

   Tohle všechno by chtěli „západnici“ financovaní z Bruselu zničit. Za „pár drobných“ by podle not z Bruselu měly být běloruské podniky rozprodány západním firmám. Nebo zlikvidovány. Po odpojení od společného trhu s Ruskem a dalšími postsovětskými republikami by je čekaly velmi těžké časy. Zde je nutné připomenout, že většina postsovětského asijského trhu rozhodně nejsou žádné „žebrácké státy“. Na tomto území se těží téměř celá Mendělejevova tabulka prvků. Některé z těchto středoasijských států mají na to, aby do svých nemocnic lákaly na lukrativní platy západní lékaře, aby ty jejich učili nejnovějším léčebným postupům. A rádi tam jezdí nejen čeští, ale i němečtí a američtí špičkoví experti.

   Pro objektivitu bych chtěl dodat, že v Bělorusku se samozřejmě objevily obavy i z "divoké privatizace" ruskými oligarchy. Ti mají z dob Jelcina bohaté zkušenosti. A někteří i taková pěkná jména, jako třeba bankéř jménem Wekslberg... Bělorusko zkrátka stojí na křižovatce. Jedno je jisté - cesta směr Majdan a ukrajinizace je ta nejhorší možná.

MUDr. Ivan David

Převzato z Facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.




7. července 2020

Cílem předsednictví Německa je vnutit nám migranty



Vyhrožování zemím V4 pokračuje. Poslanec Bundestagu za AfD, interpeloval německého ministra zahraničí Heiko Maase.
Petr Bystroň, poslanec Bundestagu za AfD: Pane ministře, ve své řeči jste vyzdvihl solidaritu a suverenitu. Současně jste řekl, že chcete solidaritu vyžadovat. To musí vyvolat ve všech zemích střední a východní Evropy obavy z toho německého předsednictví EU, když jim vyhrožujete, že od nich budete něco vyžadovat. Vy jste totiž jedním dechem i řekl o co Vám jde - a sice, že si chcete vynutit přerozdělování migrantů po celé Evropě. Přitom jste nám dnes ráno ve výboru sám říkal, že tady zrovna včera byl český ministr. Vy znáte obavy zemí Vyšehradské čtyřky a přesto jdete hlavou proti zdi. Nechcete si to rozmyslet? Střední a východní Evropa Vás v tomto již léta nenásleduje, lidé v těchto zemích to nechtějí, tak jim odsud z Berlína nediktujte a nenuťte je k něčemu, co nechtějí. Děkuji.

Heiko Maas, ministr zahraničí Německa za SPD: Nedělejte si naděje, ja si to nerozmyslím, protože jsem pevně přesvědčen o tom, že členství v EU s sebou přináší jak práva tak povinnosti. Mnozí v EU profitují v obrovském rozsahu z členství v EU, finančně, ale nejen finančně. Jsou ale i jiné věci, jiné základní hodnoty, ke kterým jsme se členstvím v EU zavázali. A proto uvnitř EU nelze využívat pouze práv, ale je nutné i plnit povinnosti, které jsou s tím spojené. A to bude téma německého předsednictví.


Video:
Vyhrožování zemím V4 pokračuje - video


Pokud video z YouTube zmizí, tak ho najdete zde:
Vyhrožování zemím V4 pokračuje ...

Autor: Phoenix, Berlin, Německo, TGM, Praha, ČR, 3.7.2020

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

30. června 2020

Nejúčinnější zbraní proti dezinformaci je zase dezinformace



Evropská komise chce tvrdě bojovat proti dezinformacím - zní úvod úvodní věty reportáže České televize. Konkrétně jde tentokrát o dezinformace koronavirové a jako všechny správné dezinformace prý pocházejí hlavně z Ruska, protože Putinovi se nelíbí, jak Evropská unie vzkvétá.
Boj s dezinformacemi je ve dvacátých letech jednadvacátého století ve „sjednocené“ Evropě asi nejoblíbenější činností. Stejně jako například ve století patnáctém v Evropě katolické, nebo ve století dvacátém v Evropě sovětizované.

Na hranici
Vnější i vnitřní nepřítel a jejich lži. Žádný režim založený na potlačování svobody se bez nich nikdy neobešel. Nepřítel a jeho lži totiž můžou za všechno a slouží jako umělá mlha, kterou se zakrývá fakt, že se režim hroutí vlastní vahou, protože sám stojí na lži. Mnoho se tedy nezměnilo, ale faktem je, že nynější šiřitelé lží jsou na tom podstatně lépe, než jejich předchůdci. Váš názor na nějaký společenský jev či událost jehož významným identifikátorem je, že neladí s názory vyžadovanými, je sice dezinformací a je tedy třeba ho potírat, ale alespoň vás za něj soudobá inkvizice nebo lidové soudy neupálí na hranici nebo nezavřou do gulagu. Zatím. Fyzické upálení nebo zavření za ostnatý drát za vyjádření názoru vám dnes sice opravdu v kvetoucí zahradě míru, prosperity a svobody Evropské unie ještě nehrozí, ale upálení symbolické a koncentrák pomyslný už ano.
V mnoha jejích zemích, především v těch západních, které tradičně stojí v čele společenského pokroku, vás jiné názory než ty schválené až příliš snadno přivedou, oblečeného do směšného hábitu a vysoké čepice pomalované čerty, na symbolickou hranici, nebo v pruhovaném pyžamu s číslem do pomyslného gulagu pro společenské vyděděnce. Protože touha některých lidí po svobodě je věčná, stejně jako touha jiných lidí jim svobodu brát. Zpravidla ve jménu něčeho údajně posvátného, něčeho, na co mají prý patent jen oni – Boha, ideálu, ideologie nebo, a to je dnešní příklad, „pravdy“ . Kdyby to nebylo pokaždé k pláči, bylo to opravdu velice zábavné.

Zachvátí-li tě, zahyneš!
Reportáž mě skutečně zaujala. Ta stejná bojovná rétorika, ty stejné fráze, to fanatické přesvědčení, člověku se v hlavě hned začnou promítat vzpomínky na podobně laděné protektorátní nacistické žurnály o hrozbě sovětského komunismu – Zachvátí-li tě, zahyneš! – nebo ty poúnorové komunistické o číhajícím americkém imperialismu, sionismu a kapitalismu.
Jen se tolik nepoužíval termín dezinformace. Internet neexistoval. Vrcholem sdělovací techniky bylo rádio a dezinformátoři byli zpravidla odkázáni jen na cyklostyl. Moskva se nesnažila rozvrátit tehdejší již krásně Německem sjednocenou Evropu hybridně oklikou přes fejsbuček, ale natvrdo a přímo prostřednictvím té třicet čtyřek. S vydatnou pomocí Západu se jí to tehdy do značné míry podařilo. A sovětizované Československo, které prezident Beneš – to je ten, co se podle zákona „zasloužil o stát“ a má sochu na Loretánském náměstí, na kterou nikdo nikdy nic nestříká – předložil Stalinovi na stříbrném podnosu, pak zase ostopéro „tvrdě bojovalo“ s „dezinformacemi“ západních kapitalistů.

Fact Check
Po krátkém všeobecném úvodu do problematiky nyní následuje factchecková analýza reportáže, ve které měla, vzhledem k tématu, hlavní slovo nejostřejší antidezinformační pastelka z penálu bruselské inkvizice, neomarxistka Věra Jourová. Vzorem je mi hodnotící systém demagogů z Demagog.cz, nových a konečně domácích inkvizitorů a politických komisařů českého fejsbuku.
V době koronavirové krize prý Evropu podle statistik zaplavilo sedm milionů lží a nepravd původem z Ruska a Číny. Možná ano, možná ne, musíme se spolehnout pouze na toto tvrzení. ČT žádná fakta nezveřejnila a nezveřejnila ani zdroj svých informací, což jinak pokaždé všichni „šiřitelé informací“ vydatně hejtují a označují za jeden z rozpoznávacích znaků dezinformace. Neověřitelné. Zavádějící. V úvodním vystoupení Jourová nepřímo prohlašuje, že jednou ze zásadních evropských hodnot je pravda. Dále říká, že „na pravdě záleží a že fakta patří všem.“ Nevím, jak vy, ale já jsem od roku 2004 získal silný dojem, že jednou ze zásadních evropských hodnot není pravda, ale lež. Mimochodem, v tomto kontextu získává pojmenování jedné z bruselských agitačních úderek „Evropské hodnoty“ konečně nějaký smysl. S tím, že na pravdě záleží a že fakta patří všem naopak souhlasím. Škoda jen, že se těmito krásnými zásadami nikdo v Bruselu neřídí. Zavádějící.
Dále tam zazní informace, že se „objevují cílené snahy o zpochybnění schopnosti Evropy řešit krizi nebo je záměrně zpochybňováno očkování.“ Můj názor ve shodě s dlouhou řadou myslitelů počínaje Platonem a Sokratem je, že zpochybňovat cokoliv je ve svobodné společnosti nezpochybnitelným právem a že toto právo je jedním z pilířů na kterém vyrostla a stojí západní civilizace. Kromě toho je schopnost Evropy efektivně řešit krize skutečně takřka nulová a její „řešení“ pokaždé jen zadělá na další a ještě větší krizi. Pravda.
Evropská komise „chce tvrdě tlačit na sociální sítě, aby nepravdivé informace potíraly.“ Ano, tvrdost, nekompromisnost a hlavně nemilosrdnost jsou vedle propagandy v boji s třídním nepřítelem dalšími klíčovými zbraněmi, to často opakoval už soudruh Lenin. Potírám informace, tedy jsem. Pravda. Ovšem je „velice obtížné bojovat se lží,“ zaznělo. „Je velice těžké ji vyvracet v momentu, kdy dnes ten, kdo ji vyrobí, tak ji okamžitě rozprskne do milionu domácností.“ Tak tohle klidně slovo od slova podepíšu. Když „proevropská“ média jako třeba ČT nebo Respekt vyrobí lež a okamžitě ji rozprsknou do milionu domácností, tak se s tím skutečně bojuje velice těžce. Pravda.
„Kromě samotného potírání lží je přitom podle Komise potřeba pracovat také s informační gramotností veřejnosti,“ padlo v reportáži dále. Víte, bruselští neosoudruzi, problém je v tom, že moje touha potírat lež je nulová a i historická zkušenost nám říká, že to není dobrý nápad. Vždycky, když chtěl někdo potírat lež, vždycky to dříve nebo později začal dělat pomocí lží. Lež má svoje místo vedle pravdy a já doporučuji nechat na lidech, aby si to přebrali sami. A k tomu nepotřebují informační gramotnost, ale schopnost kriticky myslet. A ta se získává, kromě vrozených předpokladů, které navzdory představám těch nových neobolševiků nebývají rozhodně stejné, pouze vzděláním. Vzděláním nezatíženým balastem ideologie, podotýkám. Takže, Houstone, máme asi fakt velký problém. Jen úplně jiný, než si myslí Brusel a Jourová. Zavádějící blábol. „Nejúčinnější zbraní proti tanku je zase tank.“ Heinz Guderian

L.L.

Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.




3. června 2020

Totální vymývání mozků



Po přečtení tohoto textu možná lépe pochopíte, jak se to dnes dělá.

HISTORIE A SOUČASNOST OČIMA VLASTIMILA VONDRUŠKY
V moderní historii nemáme k podobnému pohybu národů, který už více než rok zažívá Evropa, paralelu, proto je třeba použít nomenklaturu starších dějin. Nejde o migrační krizi, ale o nájezd muslimů. Spisovatel a historik Vlastimil Vondruška ve svém dnešním zamyšlení upozorňuje na to, jak hanebně se zachází s fakty a logikou, jak demagogicky se používají pojmy jako nepřizpůsobiví či migrační krize a jak se díky tomu dá obecné mínění zmanipulovat.

Foto: Hans Štembera, Popisek: Spisovatel a historik Vlastimil Vondruška

   Když čtu nebo poslouchám diskuse o současné společnosti a problémech, které nás trápí, jímá mne smutek. Ne kvůli problémům samotným, ty jsou od toho, abychom je řešili, ale jsem skoro zoufalý z toho, jak hanebně se pracuje s fakty a logikou. Aby se dal nějaký problém řešit, musíme ho především přesně definovat. Někteří lidé si vůbec neuvědomují, jak důležitou funkci má přesný význam slov. A ti, kteří si to uvědomují, pracují často s významem slov naprosto demagogicky, neboť dobře vědí, jak snadno se dá obecné mínění zmanipulovat.

   Dovolte mi kratičký exkurz, abych na konkrétních příkladech objasnil, co mám na mysli. Když v padesátých letech minulého století vyháněli komunisté sedláky, neoznačovali je názvem, který platil po staletí, ale dali jim hanlivou nálepku kulaků. Když jim kradli majetek, bylo to združstevňování. Nakonec společnost díky masáži ze strany médií a ideologů přijala, že majetek nebyl sedlákům ukraden, ale legitimně združstevněn.

   Okupanti nás v roce 1968 nenapadli, ale poskytli internacionální pomoc. A byli tu dočasně umístěni. Vlastenci, kteří s okupací nesouhlasili, byli prohlášeni za protistátní živly, které rozvracejí socialismus. Jejich pronásledování se pak nazývalo kádrovou prací.

Místo argumentů padají v diskusích snůšky urážek

   Úmyslně uvádím příklady, které jsou všem srozumitelné. Pokud bychom šli hlouběji do minulosti nebo zabrousili mimo Evropu, najdeme stovky podobných. Vyvražďování celých národů se pojmenovalo podle okolností jako pokřtění či demokratizace. Upalování kazatelů jiné víry se prohlašovalo za očistu křesťanstva. Popravy neoblíbených panovníků se konaly pod hlavičkou spravedlivého trestu, ať již z rukou Kristových věrných, občanů revoluce, pěsti dělnické třídy nebo odpůrců totality. Je to pořád stejné. Realitu se snaží vládcové a jejich nohsledi pojmenovat tak, aby vyhovovala jejich mocenským cílům.

   Dnes skoro nikdo ve vášnivých diskusích nepřemýšlí o skutečné podstatě problémů. Chytáme se slov, která nám vtloukají do hlav politici a média, a hádáme se o ně, jako by šlo o život.

   Ale pokud se nad tím zamyslíme, pak by nám mělo dojít, že se ve skutečnosti hádáme o chiméry, o pseudoproblémy, že proti sobě stavíme ideje, které jsou iluzorní, neboť pojmenovávají všechno jiné, jen ne podstatu věci. A pak se samozřejmě nikdy nemůžeme dohodnout.

   Bolestí většiny dnešních diskusí je navíc absolutní absence racionality, faktů a logiky. Na názor, který se nějakému oponentovi nelíbí, často odpovídá urážkami. Zažil jsem to i já. Na mnoho mých článků jsem obdržel snůšky urážek, aniž ovšem oponent vysvětlil, v čem se tedy mýlím a proč se mnou nesouhlasí. Za racionální argument se dnes považuje pouhé konstatování, že ten druhý je sluníčkář, komouš, Putinův agent, Obamův agent nebo prostě jen idiot.

   Risknu tuhle škálu odsouzení a dovolím si předložit několik dnes běžně používaných termínů, k nimž se pokusím přiřadit reálný obsah, což znamená správné a logické české pojmenování.

Nejde o migrační krizi, ale nájezd hord, které u nás nemají co dělat

   A čím začít jiným než slovy „migrační krize“. Slovo krize se používá pro různé problémy, ať už jde o stav po živelní katastrofě nebo o hospodářskou cyklickou krizi. Krizí je zlomový stav pacienta nebo neshoda v manželství. Je to však vždy něco, co vzniká více či méně nezávisle na naší vůli. Slovy „migrační krize“ se tak politici snaží navodit dojem, že jde o proces, který se děje mimo nás a my se mu musíme podvolit (stejně jako se podvolíme zemětřesení nebo krachu na burze).

   Jenže to je lež! Tahle událost není krize, protože my ji řešit můžeme! Je to pustý nájezd hord, které nemají na našem území legitimně co dělat. Jistě, existují i ohledy humanitární, ale ty se musejí řešit vždycky v rámci zákonů dané země a při respektování suverenity jejích hranic. Cokoli jiného je zvůle (a neohánějme se vnucenými mezinárodními pakty a úmluvami, jsou-li navíc v rozporu s naší ústavou).

   Příliv migrantů není krize, je to výsledek neschopnosti bruselských vládnoucích elit plnit povinnosti, které jako správci Evropy mají. Nikdo dnes nechrání evropské hranice, vedou se jen nekonečné žvásty, že je to třeba udělat. Ať už německá kancléřka stoupence islámu pozvala, či nikoli, nemají tu legitimně co dělat a překročení našich hranic je trestný čin.

   Skutečná migrace je ve skutečnosti něco, co má jistý zákonný nebo alespoň hospodářský rámec. Přistěhovalec musí žádat o legalizaci pobytu, musí se v nové zemi přizpůsobit, musí v ní pracovat a uživit sebe a svou rodinu. Nic z toho přicházející hordy neplní, nerespektují a nejsou toho ani potenciálně schopny. V moderní historii nemáme k podobnému pohybu národů paralelu, proto je třeba použít nomenklaturu starších dějin. Nejde o migrační krizi, ale o nájezd muslimů.

Zničí byt, obsadí cizí objekt, krade, ale je jen nepřizpůsobivý

   Stejně fatálně se dnes pracuje s pojmem „nepřizpůsobivý“. Zákon stanoví jasně, že člověk je buď bezúhonný, protože zákony plní, nebo je zločinec, případně podle vážnosti přestupku pachatel, neboť zákony a předpisy porušuje.

   Co je to nepřizpůsobivý? Člověk, který se rozhodne, že některé zákony a normy dodržovat nebude. Dostane byt, ale zničí ho. Vláme se do cizího objektu a ve jménu svých ušlechtilých myšlenek ho obsadí. Na ulicích dělá nepořádek, v noci hluk, páchá drobné krádeže, nechce pracovat. To vše se dnes označuje jako nepřizpůsobivost. Proč, vždyť každý, kdo tohle dělá, je přece v dikci zákona pachatel nebo zločinec. Politici a mediální komentátoři to snad nevědí? Pak by si měli zopakovat základy práva.

   Stejně tak je podivné, aby se různé skupiny společnosti přejmenovávaly podle aktuální situace. Před několika lety se vedly vášnivé polemiky na téma, jak hanebná je česká komunistická strana, protože se odmítá přejmenovat (navzdory tomu, že propagace komunismu byla zákonem prohlášena za trestnou – typický právní Kocourkov).

   Komunisté věrni revolučním písním na své barikádě vytrvali a komunisty podle názvu zůstali. Zachovali se rozhodně seriózněji než cikáni (historický název doložený již ve 14. století), kteří nedůvěryhodnou firmu vyměnili za označení „Rom“. Přiznám se, že neznám národ, který by se po staletích existence přejmenoval jen proto, že se mu jeho označení nezdá dostatečně důstojné. A až bude zpochybněno tohle slovo (ono už vlastně je tím, jak ochotně se příslušníci této etnické menšiny přizpůsobují), najdou si třeba jiné označení.

Předkové nemohli polemizovat o „migrační krizi“, museli se chopit zbraní

   Přemýšleli jste, kdo vlastně je „sociálně potřebný“, nebo dokonce „sociálně slabý“? Hledal jsem na stránkách našich institucí, ale ani na marxistickém ministerstvu není definice, kdo to vlastně je. Všichni se však tím pojmem ohánějí. Takové termíny jsou na nic, protože nikdo pořádně nechápe, co exaktně znamenají.

   Označují totiž to, co se hodí politikům, úředníkům a aktivistům. Buďme však jazykově korektní. Ve společnosti existují lidé bohatí a chudí. Je-li někdo chudý, má smůlu. Nicméně podle křesťanství chudoba cti netratí. Navíc každý chudý může zbohatnout, pokud se bude snažit. Nebo pokud bude mít štěstí. Žijeme v době pokrokové, která chudobu nepřipouští. Všichni bohatí ovšem být nemohou.

   Dávat peníze na chudé, to se jaksi nenosí. Ale na sociálně potřebné? Kdo by mohl odmítnout pomáhat potřebným? Mimochodem, potřebný je ve své podstatě každý člověk v této zemi. Soused má jaguára, ale já ne. Jsem potřebný, protože bych ho chtěl taky. Být potřebný je psychologicky nebezpečné, je to slovo politicky nabubřelé a prázdné. Být chudý nebo bohatý je však označení jasné, srozumitelné a z hlediska reality správné.

   Pokud chceme tuhle společnost napravit, je třeba říkat pravdu. A to znamená označovat věci správnými termíny, neskrývat nepříjemné skutečnosti za balast eufemismů. O tom, co sdělujeme, musí rozhodovat věcná správnost, a nikoli politická korektnost, jemnocit či osobní ambice. Na všechny děje a stavy společnosti máme prověřené pojmy, nevytvářejme nové.

   Český jazyk je mimořádně bohatý, používejme jen ty obraty, které jsou známé po staletí. Pak se rozhodně budeme na svět dívat reálněji a jednat pragmatičtěji. Protože naši předkové nemohli polemizovat o „migrační krizi“, museli se chopit zbraní a bránit svou svobodu a majetek.

Mimochodem, obrat „bránit svou zemi, víru a majetek“ není urážkou!

   Ale dokáže to dnes ještě někdo? Vyrostly nám tady generace „mužů“, které neumí vystřelit ani z praku, mimo jiné proto, že nevědí, co to je. Hrdinové jsou jenom u počítače, ale jinak jsou to větší srabi, než dříve držitelé tzv. modrých knížek. Kdo za to může a jak to napravíme? Jsme možná jediný národ, který vychovává nové generace absolutně bez vztahu k vlasti, státnímu nebo národnímu majetku a jakýmkoliv duchovním hodnotám, bez úcty k autoritám, k ženám, zkušenostem starších generací a vůbec ke stáří.

A to je opravdu smutné.

Autor: Vlastimil Vondruška
Komentář: Jindřiška Plšková

Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...