Informace

Restauratéry spojily obavy o výplaty zaměstnancům. Poslali kvůli tomu otevřený dopis vládě.
Skupina provozovatelů restaurací a kaváren, která dává práci téměř 4000 zaměstnanců, požaduje po vládě jasně formulované záruky přímé finanční pomoci ze strany státu.
Mezi signatáři dopisu jsou šéfkuchaři Zdeněk Pohlreich, Radek Kašpárek, Jan Punčochář či Emanuel Ridi, zakladatelé sítí Ambiente, Together a La Collezione, provozovatelé Potrefených hus a řada majitelů dalších vyhlášených podniků.

Pane předsedo vlády, vážená vládo,

obracíme se na vás coby provozovatelé restaurací a kaváren. Většina z nás zasvětila celý svůj profesní život rozvoji gastronomie v České republice. Za ta léta dobře víme, že podniky poskytující gastronomické služby jsou křehkým organismem. Některým se daří lépe, jiným hůře. Máme zkušenost i s podniky, které jsme museli zavřít. Ale za celou dobu jsme nikdy nenechali žádné dluhy u našich zaměstnanců, pronajímatelů, dodavatelů ani partnerů a nikdy jsme neměli žádné pohledávky vůči státu. Chováme se jako řádní hospodáři. Necháváme si rezervu, abychom pokryli výkyvy sezon i popularity, havárie, opravy, renovace a nepředvídatelné události. Všechny restaurace máme za nemalé částky pojištěné. Proti dopadu nařízení, která vláda vyhlásila v rámci boje proti onemocnění COVID-19, se však pojistit nelze. Na takto náhlé zastavení tržeb není a ani nemohl být nikdo z nás připraven. Většina gastronomických podniků v České republice je tak dnes ve vážném ohrožení.

Podle rozboru právních kanceláří na tuto situaci pamatuje zákon 240/2000 Sb. – Zákon o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon). Je v něm jasně uvedeno, že „stát je povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními“. Je evidentní, že náhradou škody nelze rozumět například poskytnutí záruk u bezúročných půjček, pozdržení platby daní ani částečnou náhradu mezd. Nikdo z nás nechce dlouhodobě zadlužit své podniky, které v blízké budoucnosti nejspíš nebudou prosperovat. Profesní čest a zdravý podnikatelský rozum nám nedovolují vstoupit s našimi společnostmi do tak nejisté situace s dluhy. Neseme zodpovědnost za budoucnost tisíců zaměstnanců – a týmy našich lidí jsou to nejcennější, co máme. Snažíme se o solidaritu a i v těchto dnech nadále vaříme jídlo všem, kteří jsou na stravování v gastronomii odkázáni, i přesto, že takovýto provoz je podnikatelsky velmi ztrátový. Považujeme to za svou povinnost.

I když je jasné, že současnou prioritou vlády je ochrana zdraví občanů, v důsledku opatření, která souvisí s vyhlášením nouzového stavu, je situace všech podnikatelů v gastronomii neudržitelná.

Bez včasné, jasně formulované záruky přímé finanční pomoci ze strany státu nebude moci většina restauratérů pokračovat v podnikání. Pokud pomoc vlády nebude rychlá, budou naše statutární orgány podle současné legislativy povinny vyhlásit insolvenci. Nejen my, ale hlavně naši zaměstnanci a celý dodavatelský řetězec se tak ocitne ve vážné životní nejistotě.

Jan Boroš
500 zaměstnanců
26 restaurací Potrefená husa

Miloš Hodan a František Koutal
107 zaměstnanců
Grosseto Průhonice, Grosseto Náměstí Míru, Grosseto Brumlovka, Grosseto Dejvice, Kulinářská akademie

Tomáš Karpíšek a Daniel Kronďák
1100 zaměstnanců
Pasta Fresca, Pastacaffé, Brasileiro Slovanský dům a U Zelené žáby, Kuchyň, Myšák, Eska, Dva kohouti, Grils, Pizza Nuova, Café Savoy, Eska, La Degustation Bohême Bourgeoise, Bokovka, Kantýna, Naše maso a Lokály Dlouhááá, U Bílé kuželky, U Zavadilů, Nad Stromovkou, Hamburk, U Caipla, Pod divadlem, Korunní

Lubomír Osuský
150 zaměstnanců
Šenk a restaurace Lékárna, Červený jelen, Kozlovna, Doubravka, Potrefená husa Plzeň, Plzeňka, Sokolovna Bolevec

Radek Kašpárek
29 zaměstnanců
Field

David Petřík
400 zaměstnanců
SIA, Potrefená husa Hybernská, Potrefená husa Pardubice, Cukrář Skála, Vinohradský Parlament, Bruxx, FoodWay, Catering, Sisters

Zdeněk Pohlreich
105 zaměstnanců
Next Door, Imperial, Divinis

Jan Punčochář
32 zaměstnanců
U Matěje

Ondřej Rákosník a Riccardo Lucque
200 zaměstnanců
Aromi, La Finestra, Amano, La Bottega di Finestra, La Bottega Bistroteka, La Bottega Linka, La Bottega Tusarova, La Bottega Gastronomica

Emanuele Ridi
20 zaměstnanců
Manu Risto, Manu Praga

Sylvio Spohr
80 zaměstnanců
Café Louvre

Ladislav Starka
800 zaměstnanců
La Bodeguita del Medio, La Casa Argentina, Dutch Pub, Asia Temple, U Císařů, El Toro Negro, Café 80’s, La Republica, Oliva Verde, Cohiba Atmosphere, U Zlaté konvice, Georgia

Libor Vedral
120 zaměstnanců
Mincovna, Tiskárna, Potrefená husa Národní

Václav Vojíř
110 zaměstnanců
Bugsy’s bar, Špejle, Phenomen, F&B Catering, Potrefená husa Na Verandách, Potrefená husa Albertov

Pro většinu lidí se stala symbolem, na kterém kdejaký "odborník" dokazuje zvůli státu a téměř démonizuje paní doktorku Pekovou. Je nesporně skvělé, že teď už má povolení provádět testy na koronavirus. A i já jsem jí držel palce.

Jako ale téměř vždy má tato kauza několik aspektů.

Protivládní novinky.cz popsaly situaci z pohledu paní doktorky docela podrobně v tomto článku.

Chtěl bych tedy jen doplnit, o čem novinky.cz pomlčely.

   Lobbista Roman Janoušek založil v roce 2007 laboratoř Chambon. V roce 2010 se akcionáři rozhodli ji prodat koncernu Synlab za více jak 650 milionů. Je podezření, že peníze (a tedy i svou hodnotu) získala tato laboratoř ne právě čistým způsobem. Peníze z prodeje si tedy rozdělili akcionáři mezi sebou. Mezi nimi byla údajně i Soňa Peková. Právě obrovský tok peněz zaujal i Finančně analytický útvar ministerstva financí.

   Na základě následného vyšetřování je Janoušek už tři roky spolu s dalšími lidmi v kauze Chambon za podíl na údajných finančních machinacích stíhaný. A mezi obviněnými je podle zjištění HN i lékařka Soňa Peková. Policie v minulých měsících ukončila vyšetřování a navrhla všech pět lidí obžalovat. Podezření se podle žalobce Alexandra Dadama týká trestného činu podvodu s celkovou škodou téměř 300 milionů korun. "Ten vidíme v tom, že byly prováděny výkony (společností Chambon), které byly svou povahou mikrobiologickými vyšetřeními, ale ve vztahu k pojišťovnám byly podávány jako výkony DNA," uvedl. Zjednodušeně řečeno šlo o to, že laboratoře údajně neoprávněně fakturovaly jiné sazby za dražší testování proplácené pojišťovnami.

   Peková ale, stejně jako ostatní aktéři kauzy, jakékoliv pochybení odmítá. "Obvinění formulované panem Dadamem je zcela vykonstruované a nesmyslné a vzniklo na podkladě politické kauzy zaměřené proti aktivitám pana Janouška," sdělila Peková na dotaz HN.

O vině či nevině jednotlivých aktérů rozhodne až soud.

   Paní doktorce celkem fandím a pokud bude provádět testování, je to rozhodně skvělé. Myslím ale, že tendenční a jistě úmyslné zatajování informací (v tomto případě protivládními médii) nikomu neprospěje a to ani paní doktorce Pekové ne.

Jiří Hrbáček

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

Dnes se podíváme na amadou. Amadou je pomocník na rozdělávání ohně, hodně se používá při křesání a jedná se o houbu nebo o část houby troudnatce kopytovitého. To jsou ty houby které rostou (ještě jim říkáte choroše - ono je víc druhů) a z toho troudnatce kopytovitého nebo ohňového se to používá většinou, nejčastěji. Sběr je úplně jednoduchý. Musíte si najít houbu, která ještě živá, která není rozpadlá, protože to co nás zajímá je tenká vrstvička, která může být milimetr, ale až třeba 2 cm silná a nachází se přímo pod tím tvrdým vrchem té houby (pod tou skočápkou). Nezajímá nás ani ta tvrdá skořápka, nezajímají nás ani ty chlupy zespoda, takový ty rourky. Momentálně nás zajímá to mezi. To znamená ta tenká vrstvička. Záleží na místě. Někde je to opravdu tenoučké milimetr, někde je to silné několik centimetrů a když to vytěžíte (vyřežete) tak můžete do toho hezky chytat jiskru. Pokud to máte v surovém stavu, to znamená vytěžený, usušený, tak to ne úplně dobře chytá. Dá se to rozcupovat, dá se tomu pomoct. Ale není to úplně ono. Používá se několik fint. Já používám fintu jednu. Houbu, kterou vytěžím namočím do směsi popela, dřevěné uhlí, ale spíš popela jako z ohniště a nechám to tam 14 dní. Nechám to tam prostě 14 dní, aby ten uhlík, který tam je, se dostal, aby to sedlo prostě, zapilo se do té houby. Pak to vyndám, trošku pobouchám klackem nebo hřbetem nože. Většinou to dělám klackem aby se to roztáhlo, aby se to načepýřilo a znova to třeba na týden ponořím do toho nálevu, do toho výluhu, aby to prostě nasáklo to, co má. Tak, po těch zhruba třech týdnech, není dobré to uspěchat, pokud chcete mít houbu, který chytá fakt na první našlápnutí, tak je lepší prostě tomu věnovat ten čas, tu přípravu. Pak to jenom vyndáte, usušíte a máte funkční hubku. V Čechách tomu říkáme hubka.

Video z kanálu Kraken - Bushcraft & Military:

Video i text převzaty z YouTube kanálu Kraken - Bushcraft & Military

Generál Petr Pavel se kdysi vyjádřil, že Rusko není spokojené se současným uspořádáním světa, proto vede proti státům aliance konfrontační politiku a dezinformační kampaň. „Hybridní válka je nezpochybnitelný fakt."

Jak věrohodná jsou slova člověka, který byl před rokem 1989 členem KSČ a přísahal věrnost komunistickému režimu jako komunista a voják Varšavské smlouvy?

   Generál Petr Pavel dlouhodobě mlží o svém členství v KSČ. Své členství ve straně se snaží vysvětlovat už ohraným výrokem, že chtěl režim jen reformovat zevnitř a že byl inspirován Michailem Gorbačovem a perestrojkou. Pavel o vstup do KSČ ve skutečnosti požádal v době tuhé totality a ještě před Gorbačovovým nástupem k moci. Generál mlží také o začátku své vojenské kariéry, kdy se do služeb armády komunistického režimu vstupoval jako syn vysokého důstojníka ČSLA. Během své kariéry se vzdělával u vojenských špionů, kteří měli působit v týlu nepřítele. Nedůvěryhodnost vystupování generála Pavla prokazují různé dokumenty. Například tyto:








Fotokopie dokumentů byly získány z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

Doplněno 16.1.2023:

Bude snad mnohému podivné, že obrazy ze života mého s večerem počínám, jako by v tak mladistvém již věku nade mnou se soumračilo? - I mně samému divné to přichází, že skoro všecko u mě s večerem počíná, a sice tak, že jsem uvykl počátek všeho večerem a večer počátkem všeho považovati; a tak se mně i mladost má, první věk života mého, večerem býti zdá; taktéž, kdykoliv jsem srovnání života lidského s rozdíly celého dne četl, soudil jsem, že by neslušelo čas dětínství a mladosti první s jitrem srovnávati, jako by neměla léta jinošství polednem slouti, jako by neslušelo věk mužný k odpolední a stáří k večeru a noci připodobniti; nybrž vzdy se mi podobalo, jako by se patřilo dětínství večerem, věk jinocha nocí a tak po sobě nazývati.

   Neb člověk dítětem vstoupí ve svět tento; - v růžových červáncích plane země v objetí večerním jako krásný tichý obraz; jen nejbližší krajina jest jasná, jen jí lze dohlédnouti; dálné hory před i za námi jen co šeré stíny se míhají po večerním nebi. Tak tichá se objevuje země s tvory svými v jasném oku v nevinné duši dítěte; ono nespatří, než co mu nejblíže, nezná přešlost, nehádá v budoucnost; vše mu tichý, krásný slibuje život, ono v nevinnosti své žije co v západu luhů večerních; věk jeho rychle pomine, rychleji než večer jarní

   Blíž a blíže pak večer přichází k noci; hvězda za hvězdou vystoupá na obzoru blankytného nebe, jako sen za snem, žádost po žádosti v duchu jinocha. Zponenáhla ztratí tento ze zraků svých zem, na které žije, jak ji hustá zahalí, jako ji temná víc a více by kryla noc. On jen vzhůru touží ke snům svým, k nesčislným hvězdám obrazotvornosti své. Výborně věk tento nazval jazyk náš jinošstvím; mládec ve věku tomto jest cizincem, jest jinochem zemi naší, on v jiných bloudí říších, vzhůru se vzpíná letem myšlenek svých, stojí sám, nevidí nic než přeludy vlastních obrazů svých.

   Než čím výš a výše vystoupil, v tím chladnější vešel noci stín; posléz nechce býti sám, touží po dni, sestoupá níž a níže a vrací se k zemi zpět; - teď jest mužem a jitro jeho vzejde; sny jeho zacházejí jako hvězdy noční v ranní záři a on navrácenou sobě zemi v jitřním, v novém světle uhlídá, miluje a žije v ní. - Po tém nastoupí polodne. Umdlený člověk hledá chladící stín hustého křoví, aby odpočinul po práci své. Všecko mlčí, všude ticho, všecko tiskne vedro polední. Člověk polehne v stínu; v polední páře se míhá tichá země kolem něho jako obraz jeho dětských let; ostatní tvorové v povzdálí jeho stojí co polozapadlé, polouhaslé plamínky, až posléze v bezsenném sny jeho pohynou spaní.

   Tak považuji rozdíly věku lidského; tak mně večer jasný vzdy uzpomene (1) mladost mou, až někdy šedivý hlavu mou krýti bude vlas, až parného poledne slunce sníží šíji mou; a tak i teď při prvním obraze mladosti mé večerní mně vstoupilo šero. - Nebyl však to večer zimný a chladný, s jakým se počínají obrazy ze života mého; jasný příjemný večer, jaký nastoupí po bouři odpolední, nalezl mne v zříceninách hradu bezdězského.

   Nade mnou plynuly šedé obláčky co stáda beránků, za horami však černé husté zapadaly mraky, temnější nade tmavé stíny horní, v které zapadající se stápělo slunce. Od východu nový měsíc vycházel a veliký Hirschbergský rybník (2) se stkvěl polou v slunečné záři, polou ve mdlém světle měsíce. Nad Hirschbergem hustý se dmul kouř, až pojednou rozevřev vyhlížel co obruba temná jasněkrásného obrazu; neb za rozpuklinou jeho stál zřicený hrad Jestřabí,(3) co loď mořská, v pestrých barvách oblé duhy jako za barevným závojem. Teď za horami vycházela slunce vzdálených světů, - naše již zapadlo, a slavné noci tichá hrůznost lehla na prsa má v zřiceninách velkých.

   Tišeji a slavněji bylo kolem, lesy temně hučely, z daleka bylo slyšeti hlasné houkání a štěkání psů; zrovna pod horou zněly zvonky vracujících se krav.

   Po hoře si zahrával chladný vítr a zanášel sem tam požloutlé listí. Mnohý list letěl dolů po hoře; bylo mu zde samotno, smutno, pusto v zřiceninách těchto; on letěl odsuď z chladné výše, aby zemřel dole mezi kvítím polním, blíže srdci lidskému; tak sestupují králové v stáří šedém s trůnů zlatoskvoucích, aby sotva navrácení životu zemřeli v náručí lásky mezi lidem svým.

   I mně zde bylo samotno a truchlivo. Ještě jednou prošel jsem zřiceniny slavné, ještě jednou pohlédl jsem v zbořenou kapli, a pak jsem kráčel k nejvnitřnější bráně po hladkém velkém kamení asi přes sto kroků dlouhou cestou. Nade mnou se koupala veliká kulatá věž v čistém papršlku nového měsíce; okna zřiceného kláštera v polosvětle míhala se pod ní; a vzdy se mi zdálo, jako by vyhlídaly šedé hlavy zemřelých mnichů ze zřicené kobky své v tichou noc. Doleji stálo někdejší vězení krále Václava, rozeznávající se od kláštera starou černou stavbou, a nejblíže brány menší věž. Teď jsem došel brány; husté křoví zamezovalo východ a s ní dolů houpal se štihlý stromek, jako by pozdravoval odcházejícího. Po levé ruce vzdy dolů po hoře stálo čtrnácte nově bílených kapliček, při kterých poutníci na křížové cestě pobožnost svou vykonávají. Vycházím ze brány, dole pode mnou míhala se světýlka po utichlé vsi. "Ha! co to?" - přede mnou na několik kroků v stínu stověkého buku v prach ponížená před sv.obrazem ležela hlavou o kapličku podepřená bílá ženská postava; podle ní stála nůše. Přistoupím blíže. V nůši na prádle a jiných potřebách pocestné ležela malá dětská rakev. Květinami a obrázky ozdobené bylo v ní malé děťátko složené, jako by dřímalo; svatojánská muška třpýtila se na sněhobílém čelíčku. Zdola zněl smutný hlas zvonků upomínaje lid po klekání k modlitbě za zemřelé. Vzhlédnu vzhůru; velká věž stála co přístrach noční nad námi, ostatní zřiceniny byly co rozprostřený její plášť. Budím modlící se poutnici. Ona povstane; vysoká postava.

"Kam tak pozdě na modlení?" táži se.

"Tam nahoře nocleh náš," odpoví dutým hlasem, vezme nůši a volným krokem zmizí v ouzké bráně; já jsem kráčel dolů po hoře a po krátkém čase byl jsem ve vsi.

Stojím před nízkou zdí; tuto jest hospoda, zdálo se mi, neb právě tak ohražená byla hospoda, z které jsem před večerem na horu vyšel; více jsem pro šero nemohl rozeznati; "zde odpočinu v pevném snu po dnešní pouti mé!" Vejdu otevřenými dvírkami a stojím uprostřed veského hřbitova,

"kde pod mohylami tiší mrtví spí!"(4)
Zaražený se vrátím zpět a teprv po dlouhé chvíli nalezl jsem hospodu mou.

Před slunce východem byl jsem opět na hoře, hledaje postavu, s kterou jsem se na noc sešel. Nikde nic. Na západní straně nad malou zahrádkou byl nový hrob a vycházející slunce zlatilo malý křížek na nízkém růvku. Odcházel jsem dále od kraje k východu, vstříc vycházejícímu slunci. O poutnici noční neslyšel jsem nikdy více.

Poznámky
(1) připomene
(2) dnešní Máchovo jezero (Hirschberg - Doksy)
(3) Jestřebí, u České Lípy
(4) verš z básně ruského básníka A.A.Delviga, kterou si Mácha opsal v německém překladu ("Das Mädchens Lied" - Dívčina píseň) do svého Zápisníku.

Vážený pane místopředsedo, vítám Váš zájem o legislativní návrhy připravované Ministerstvem vnitra, především o novelu azylového zákona. S překvapením jsem však podle Vašich reakcí na sociálních sítích zjistil, že jste špatně pochopil cíle této legislativní změny.

   Dovolte mi, abych Vám vysvětlil, proč můj úřad připravil novelu. Díky rozsudku Evropského soudního dvora, ve kterém Česká republika mimochodem uspěla, si můžeme dovolit výrazné zpřísnění zákona o azylu a rozšířit důvody pro jeho neudělení.

   Pro migranty to znamená mnohem tvrdší podmínky, protože strpění, které existuje v našem právním řádu už celých 20 let, a nejedná se tedy o žádnou novinku, jak se zcela mylně snažíte prezentovat, je mnohem méně než azyl. Uvedu to na příkladu, který jsme u Evropského soudního dvora vyhráli: Pokud by v Česku žádal o azyl cizinec, který spáchal loupež, a přesto by měl jinak nárok na azyl, nově by mu nebyl udělen. Vždy jsem se domníval, že SPD nesouhlasí s tím, aby zločinci dostávali azyl. Tento zákon udělení azylu zločincům znemožňuje, nechápu proto Váš nesouhlas.

   Novela zákona znamená citelné zrychlení procesu návratu migrantů do jejich zemí poté, kdy se v nich situace uklidnila. Strpěné osoby je možné navracet v podstatě ihned, nemusí se řešit odejmutí statutu azylanta, které se může protáhnout na roky. Rozhodně se to netýká nelegálních migrantů, kteří nemají nárok na mezinárodní ochranu a musí se vrátit do své země tak jako tak.

   Věřím, že nesouhlas s navrhovanou novelou je pouze důsledkem nepochopení, nikoliv obavou, že díky přísnější legislativě v České republice žádní uprchlíci nebudou a Vaše hnutí ztratí hlavní bod svého programu: strašit voliče migrací. V žádném případě však nechci nijak omezovat Vaše právo hlasovat proti zákonu, který azylovou politiku významně zpřísní.

Jan Hamáček
ministr vnitra

Bouřka vzbuzuje u některých lidí obdiv a úctu před silou a mocí přírodních sil, u jiných vyvolává strach a hrůzu, ale u všech by měla vzbuzovat respekt. Bouřka představuje poměrně velké riziko hlavně v horách, toto riziko si hodně návštěvníků hor neuvědomuje. Ve střední Evropě bývá průměrně 30 bouřkových dnů v roce.

    Maximální snahou každého návštěvníka hor by mělo být, aby ho bouřka v horách nezastihla na nechráněném místě. Za chráněné a tedy bezpečné místo lze považovat horské chaty, případně jiné budovy opatřené hromosvodem a vnitřní prostory automobilů, autobusů, vlaků a lanovek. Všechna okna a dveře musí být uzavřeny. U auta by neměla být vytažená anténa.
Bouřky se vyskytují častěji odpoledne a navečer než v ranních a dopoledních hodinách. Na přicházející bouřku nejčastěji upozorní hrom, který je slyšet na vzdálenost do cca 20 km. Vzdálenost bouřky můžete poměrně přesně odhadnout podle doby, která uplyne mezi pozorováním blesku a zaslechnutím hromu. Protože blesk vidíte v podstatě okamžitě a zvukové vlny se vzduchem šíří rychlostí 0,33 km/s, odpovídá doba mezi bleskem a hromem v sekundách dělená třemi vzdálenosti blesku v kilometrech. Uběhne-li např. mezi bleskem a hromem 9 sekund, je bouřka vzdálena asi 3 km.

    Některá místa jsou za bouřky zvláště nebezpečná, je proto nezbytně nutné se jim vyhýbat. Jsou to především vyvýšené objekty jako samostatně stojící stromy, výrazné skalní bloky, vyvýšeniny hřebenů a vrcholy hor. Nebezpečné jsou nejen objekty špičaté, ale i oblé a málo výrazné. Zásah v okruhu do 15 m od vyvýšeniny je asi 10x pravděpodobnější než ve vzdálenosti 100 m. Stany netvoří žádnou ochranu a v některých případech mohou být zasaženy s větší pravděpodobností než např. člověk ležící mimo stan. Těsné skalní výklenky jsou nebezpečné, protože člověk, který se zde ukrývá, tvoří propojení mezi horním a spodním okrajem výklenku. Ze stejného důvodu jsou nebezpečné i vstupní otvory jeskyní a okna nebo dveře chat. Protože blesk si hledá cestu s nejmenším elektrickým odporem, jsou také nebezpečná místa se silně podmáčenou půdou a místa s podzemní vodou. Protože se takováto místa těžko lokalizují, vyhýbejte se sníženým místům v sedlech nebo na loukách. Na podmáčená místa může také upozornit výskyt bujnější vegetace. Vyhýbejte se i vlhkým žlabům a korytům.Velmi nebezpečné je pobývat v blízkosti vysokých předmětů, které nejsou zajištěny bleskosvodem. Pobyt ve vzdálenosti menší než dva metry od takového předmětu je nebezpečnější než stát v otevřeném terénu. Potenciálně nebezpečné jsou také blízko stojící stožáry vysokého napětí.

    Pokud už vás bouřka v horách zastihne na nechráněném místě, snažte se alespoň minimalizovat všechna rizika. Opusťte neprodleně vrcholy hor a hřebeny a snažte se dostat co nejníže. Odložte co nejdále od sebe všechny kovové předměty. Pokud jste ve skupině, snažte se rozptýlit po větším prostoru. Pokud dojde k zásahu bleskem, je tak větší pravděpodobnost, že nebudou všichni zasaženi a bude mít kdo poskytnout první pomoc ostatním a přivolat pomoc. Pokuste se odizolovat se od země např. usednutím na batoh. Nohy mějte u sebe, snížíte tak případné napětí (tzv. krokové napětí), které vzniká při průchodu elektrického proudu po povrchu země. Pokud se nacházíte v otevřeném plochém terénu vyhledejte nějakou prohlubeň a v té se ukryjte.

V další cestě pokračujte, až bude bouřka vzdálena alespoň 10 km (čas mezi bleskem a hromem alespoň 30 sekund).
Jiří Hrbáček

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...