Informace

Otevřený dopis ministru zdravotnictví a ministryni práce a sociálních věcí

Vážená paní ministryně, vážený pane ministře,
Vaše včerejší vyjádření a doporučení vůči sociálním službám považuji za nehorázné. Na konci března jste zjistili, že v zemi jsou stovky zařízení sociálních služeb pečující o nejkřehčí seniory. Tleskám... vzhledem k tomu, že týdny Vás žádáme o pomoc a pomůcky. Na konci března, kdy je pandemie v plném útoku a dopadá na kolektivní zařízení, nám doporučíte, abychom zakázali návštěvy, zavedli hygienu rukou a měřili zaměstnancům a klientům teplotu. No dovolte! Děláte z nás NEKOMPETENTNÍ BLBEČKY, kteří potřebují poradit tak bazální věc. Na konci března! Prohlásíte, že mezi klienty služeb to zavlekl personál a to se zcela negativní konotací. No dovolte!!! Jistěže nákazu donese personál, ovšem ten to nedělá schválně, musí chodit do práce a starat se o rodiny. Nejsme v karanténách! Sděluji Vám, že Vámi doporučená opatření a řadu dalších jsme provedli už dávno. Dávno, než jste se probudili! Nepotřebujeme stupidní rady k měření teploty, jež nota bene není symptomem COVID - 19 u většiny starých lidí. Žádali jsme Vás o to, aby zdravotnická zařízení měla povinnost otestovat nám suspektní klienty a klienty vracející se ze zdravotnických zařízení. Takovou povinnost ve Vašem mimořádném opatření a navazujícím doporučení nenajdeme. Nenašli jsme tam ani sdělení, že dostaneme adekvátní ochranný materiál pro naše zaměstnance, od Vás, od krajů, od kohokoli. Všem nám, kteří denně pečujeme, jste sdělili, že vláda nás zazdila. Zazdila nás vlastní ministryně, která trapně poštěkává do médií, že se ministra Vojtěcha bude ptát... dosud pro sociální služby neudělala zhola nic a není schopná ani metodického vedení tak rozsáhlého segmentu, jakým sociální služby jsou! Nechali jste nás v tom, odkázali na oddanost, houževnatost, solidaritu a sílu managementu, týmů a jednotlivců. My se nevzdáme! Já za sebe .... ze svého zařízení odejdu poslední.... ale, ten kdo bude mít stovky starých lidí na svědomí, jste Vy, a Vy si to zodpovíte!!!!

Ing. Daniela Lusková, MPA
ředitel Domova U Biřičky v Hradci Králové
viceprezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR

P.S. Roušku nosím poctivě. Fotka je z loňského léta.

Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

WHO nedoporučuje nošení roušek - prý je to jako ochrana proti koronaviru nespolehlivé

Nošení roušek je jako ochrana proti koronaviru nespolehlivé a ani Světová zdravotnická organizace jejich všeobecné nošení nedoporučila, upozorňuje server BBC. Mnohem účinnější je podle expertů časté mytí rukou. Chtěl bych ty experty vidět. Mytí rukou je samozřejmě důležité, ale pro zabránění respiračním onemocněním, která se šíří prostřednictvím kapének je nošení roušek a respirátorů klíčové. To zveřejněné doporučení platí spíš pro žloutenku než pro COVID-19.

Už v únoru 2009 bylo v Emerging Infectious Diseases publikováno, že pro kontrolu přenosu respiračních virů je důležité nošení obličejových roušek. Je zde uvedeno, že pokud se šíří vysoce patogenní virus chřipky a hrozí vznik chřipkové pandemie ale i při výskytu jiné závažné respirační infekce (např. SARS), pravděpodobně nebude dost antivirotik a vakcín, nebo nebudou okamžitě k dispozici. Uvažuje se proto o využití také jiných preventivních opatření, jako je nošení obličejových roušek, mytí rukou a dalších epidemiologických postupů, včetně uzavírání škol. Autoři uskutečnili v několika domácnostech prospektivní studii, v níž sledovali ochranu před chřipce podobnými nemocemi (ILI – influenza-like illness) pomocí nošení chirurgické, nebo běžné obličejové roušky, ve srovnání s rodinami, které roušky neužívaly. Rodiny samy hlásily nošení roušky. V zimních obdobích 2006 a 2007 bylo do studií zařazeno 143 rodin se 286 dospělými osobami, které byly exponovány dítěti s ILI. Konstatovali, že nošení roušky signifikantně snížilo riziko vzniku ILI, ale méně než polovina účastníků nosila roušku po většinu doby studie. Zjistili, že nošení roušky je v domácnostech málo dodržováno a neuplatní se v potlačování běžných sezónních respiračních infekcí. Je však možné, že při závažné pandemii bude nošení roušek dodržováno lépe a může tím dojít k omezení přenosu infekce v domácnostech.

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

Byly doby a není to tak dávno, kdy zemřít pro svobodu bylo považováno za čest. Svoboda byla hodnotou, za kterou stálo za to bojovat, chránit ji. A mnoho lidí za ni v minulosti položilo svůj život. Jak si této oběti ceníme dnes? Jak moc si dnes ceníme své svobody? Svobody národa? Svobody volného pohybu mezi státy, svobody shromažďování, svobody slova, svobody podnikání, svobody vyznání...?

   Mohla bych říct, že dnes se to obrátilo a jsme ochotni vzdát se své svobody pro záchranu života. Myslím, že je to ale ještě jinak. Dnes jsme ochotni vzdát se své svobody ze strachu ze smrti. Strach ale nebývá dobrý rádce, zato bývá dobrým nástrojem manipulace. Dokonce tím nejlepším nástrojem, jak lidi donutit dělat něco, co by za normálních okolností neudělali ani omylem. Třeba vzdát se své svobody.

   Pod rouškou strachu šijeme roušky, apelujeme na naše blízké i vzdálené okolí, vyzýváme k ohleduplnosti k ohroženým skupinám jako jsou senioři, vážně nemocní lidé... A jak je naše pozornost zaměřená tímto směrem, snadno se stane, že nám unikají směry ostatní – jak se naše snaha zabránit smrti podepíše na životech všech ostatních. Uniká nám to nejdůležitější: opatření, která použijeme by nikdy neměla mít horší dopady než nemoc samotná.

   Naše společnost je posedlá prodlužováním života za každou cenu. Nejsme ochotni přijmout, že nad smrtí nemáme moc. Nebo dokonce to, že smrt je v pořádku. Že všichni jednou zemřeme. Je v pořádku, pokud umírají velmi staří lidé? Je v pořádku, že umírají velmi nemocní lidé? Je smrt problém nebo může být osvobozením?

   Přeji si jednou zemřít důstojně. Přeji si zemřít stará. Nebojím se smrti, která přijde v ten správný čas. Ať už to bude o dva měsíce dříve nebo později. A nevím zda jsme to my lidé, kteří máme rozhodovat o tom, kdy je ten správný čas.

   Jsem znepokojena současným vývojem situace s opatřeními proti epidemii koronaviru. Celý ten humbuk mi zkrátka nepřijde adekvátní situaci. Zdroje informací se tak liší. A uvědomuji si navíc, že jediné co víme, víme z médií. Je nelehké se v tom zorientovat. Dostávají se k nám čísla, která jsou iluzí. A přesto pokud z nich vyjdeme: V současné době je u nás evidováno něco přes tisíc nakažených. I kdyby toto číslo bylo ve skutečnosti desetinásobné tedy bylo nakažených deset tisíc lidí, pořád to znamená, že na jednoho nakaženého Čecha připadá přes tisíc zdravých. Znamená to, že když jdu nakoupit nebo kamkoli ven, musela bych přijít do kontaktu s tisícem lidí, aby byla nějaká pravděpodobnost že alespoň jeden z nich byl nakažený... Tato čísla mě neznepokojují.

   Co mě znepokojuje je, jak snadno jsme byly ochotni vzdát se své svobody. Která byla kdysi tak draze zaplacena. Vidím že jsme ochotni udělat cokoli, abychom dosáhly alespoň pocitu, že jsme udělaly všechno, všechno proto, abychom oddálili smrt ohrožených skupin. Jsme ochotni smířit se i s opatřeními, která zcela evidentně zasahují do základních lidských práv – jako je například zákaz přítomnosti otce u porodu, což je z hlediska epidemiologického naprosto neopodstatněné opatření, které prakticky nemůže mít jakýkoli znatelný efekt na šíření koronavirové nákazy (což už připouští i ti, kteří tento nesmyslný zákaz vydali – Roman Prymula v Partii TV Prima 22.3.2020). Tento fenomén ve mě vzbuzuje mnoho otázek. A především tu jednu nejpalčivější: Je to vše, co se nyní děje skutečně o koronaviru, nebo je za tím něco úplně jiného? Když jsme se nyní tak lehko vzdali svobody, jak lehké nebo těžké bude zase se k ní vrátit? Kdo z toho všeho má prospěch? Kdo se postará o všechny ty, pro které jsou opatření spojená s koronavirem likvidační? Budeme ještě někdy svobodní? Nebo se nyní potvrdilo, jak snadno je společnost manipulovatelná strachem a v budoucnu bude velmi snadné toto zjištění využít/zneužít?

Není pro mě lehké svěřit svou svobodu do rukou několika psychopatů v čele této země. Nevěřím jim.
Přeji si co nejdříve žít ve svobodné zemi. S moudrými lidmi v jejím čele.
Přeji si taková protiepidemická opatření, která by skutečně chránila ohrožené skupiny a přitom neničila životy ostatních.

Porodní asistentka - Kristina Neubertová Zemánková

Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

Nechápu, proč neustále recyklují tyto informace. Komu tak záleží na tom, aby lidé brali tyto léky? Já to tuším, psát to ale z pochopitelných důvodů nemohu. Hovoří se o poplašné zprávě, o nepodložené panice, o úvahách a spekulacích.

   Jan Strojil, klinický farmakolog z Ústavu farmakologie Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci v článku říká, že obavy z ibuprofenu jsou u pacientů s koronavirovou infekcí z velké části nepodložené, případně založené na patofyziologických úvahách a spekulacích. Dále uvádí: „Žádná klinická data významný vliv neukázala. S ohledem na předběžnou opatrnost je možné zvolit paracetamol tam, kde je to možné, ale s vědomím jeho limitací a toxicity, která může být v případě multiorgánového selhání a při použití dalších hepatotoxických léků také relevantní.“

   Když si vyjádření přečtete pozorně, tak si uvědomíte, že ani pan Stojil ani nikdo jiný o tom nic moc neví a proto si nechávají zadní vrátka, kdyby na tom třeba něco bylo. Ano, žádná klinická data významný vliv neprokázala, ale také neprokázala opak. Oni totiž žádná klinická data zatím moc nejsou. Celkově všichni, kdo se k tomu v článku i jinde vyjadřují, doslova uvádějí, že nic není jisté.

   No ale pro novináře je jisté, že "Tichá pošta odepsala ibuprofen v boji s koronavirem, panika je zbytečná", že "šlo o poplašnou zprávu" a podobná další vyjádření v titulcích i když v článcích se pak většinou dozvíte, že nikdo nic neví. Kdo platí tyto novináře já nevím. Vysvětlení se ale nabízí samo.
Komu jedinému asi prospěje, když jsou bez jakýchkoli důkazů lidé přesvědčováni, že se nic neděje a že prášky mohou klidně brát?
Komu jedinému asi ublíží, když lidé preventivně nebudou konzumovat léky, když existuje podezření (asi zatím neprokázané), že mohou mít negativní vliv?
Na otázky si odpovězte sami a zachovejte se jak uznáte za vhodné.
Jiří Hrbáček

Takto vypadá titulek článku o kterém je řeč:

Článek si můžete přečíst zde ...

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

Zahlceni informacemi o aktuální situaci si jen málo kdo včera vzpomněl na 21. výročí začátku “humanitární bombardování” Srbska.
23. března 1999 vydal tehdejší generální tajemník NATO Javier Solana příkaz k bombardování Srbska, které začalo 24. března. Tato akce se stala nechvalně známou jako tzv. “humanitární bombardování”, jak byla nazvána jeho tehdejšími podporovateli.

   Motivem bombardování Svazové republiky Jugoslávie byla snaha Západu přinutit jugoslávskou vládu vedenou Slobodanem Miloševićem k ukončení zásahů na území Kosova, k nimž docházelo v rámci ozbrojeného konfliktu mezi jugoslávskou armádou na jedné straně a tzv. albánskou Osvobozeneckou armádou Kosova (UÇK), ve skutečnosti teroristickou organizací financovanou z kriminální činnosti na straně druhé. Tuto válku schválila Rada bezpečnosti OSN, která situaci označila za hrozbu pro mezinárodní mír a bezpečnost v tamní oblasti, ale v důsledku veta ze strany Ruské federace a Číny nebyla schválena další rezoluce, která by dala zmocnění užít všech nezbytných prostředků. Šlo tedy o válku nelegální. Bombardování trvalo 3 měsíce a na mnoha územích způsobilo zvýšenou radioaktivitu a obrovské materiální škody. Po bombardování si USA “za odměnu” mohly postavit na území bývalé Jugoslávie největší vojenskou základnu v Evropě.

   Nelze si také nevšimnout velice zarážejícího postoje mnohých vrcholných světových politiků k válce v Kosovu. Zatímco byli tito lidé (Clinton) nadšenými zastánci úderu v Kosovu a často bombardéry do útoku přímo hnali, o několik let později ti samí kritizovali George Bushe mladšího, za válku v Iráku. Útok proti teroristickému iráckému režimu jim vadil, zatímco bombardování civilních cílů suverénního evropského státu nikoli. Největším vtipem potom je kritika Bushe staršího za útok na Irák přes odmítavé stanovisko OSN ze strany lidí, kteří několik let předtím udělali (či podporovali) to samé v Jugoslávii.

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

Restauratéry spojily obavy o výplaty zaměstnancům. Poslali kvůli tomu otevřený dopis vládě.
Skupina provozovatelů restaurací a kaváren, která dává práci téměř 4000 zaměstnanců, požaduje po vládě jasně formulované záruky přímé finanční pomoci ze strany státu.
Mezi signatáři dopisu jsou šéfkuchaři Zdeněk Pohlreich, Radek Kašpárek, Jan Punčochář či Emanuel Ridi, zakladatelé sítí Ambiente, Together a La Collezione, provozovatelé Potrefených hus a řada majitelů dalších vyhlášených podniků.

Pane předsedo vlády, vážená vládo,

obracíme se na vás coby provozovatelé restaurací a kaváren. Většina z nás zasvětila celý svůj profesní život rozvoji gastronomie v České republice. Za ta léta dobře víme, že podniky poskytující gastronomické služby jsou křehkým organismem. Některým se daří lépe, jiným hůře. Máme zkušenost i s podniky, které jsme museli zavřít. Ale za celou dobu jsme nikdy nenechali žádné dluhy u našich zaměstnanců, pronajímatelů, dodavatelů ani partnerů a nikdy jsme neměli žádné pohledávky vůči státu. Chováme se jako řádní hospodáři. Necháváme si rezervu, abychom pokryli výkyvy sezon i popularity, havárie, opravy, renovace a nepředvídatelné události. Všechny restaurace máme za nemalé částky pojištěné. Proti dopadu nařízení, která vláda vyhlásila v rámci boje proti onemocnění COVID-19, se však pojistit nelze. Na takto náhlé zastavení tržeb není a ani nemohl být nikdo z nás připraven. Většina gastronomických podniků v České republice je tak dnes ve vážném ohrožení.

Podle rozboru právních kanceláří na tuto situaci pamatuje zákon 240/2000 Sb. – Zákon o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon). Je v něm jasně uvedeno, že „stát je povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními“. Je evidentní, že náhradou škody nelze rozumět například poskytnutí záruk u bezúročných půjček, pozdržení platby daní ani částečnou náhradu mezd. Nikdo z nás nechce dlouhodobě zadlužit své podniky, které v blízké budoucnosti nejspíš nebudou prosperovat. Profesní čest a zdravý podnikatelský rozum nám nedovolují vstoupit s našimi společnostmi do tak nejisté situace s dluhy. Neseme zodpovědnost za budoucnost tisíců zaměstnanců – a týmy našich lidí jsou to nejcennější, co máme. Snažíme se o solidaritu a i v těchto dnech nadále vaříme jídlo všem, kteří jsou na stravování v gastronomii odkázáni, i přesto, že takovýto provoz je podnikatelsky velmi ztrátový. Považujeme to za svou povinnost.

I když je jasné, že současnou prioritou vlády je ochrana zdraví občanů, v důsledku opatření, která souvisí s vyhlášením nouzového stavu, je situace všech podnikatelů v gastronomii neudržitelná.

Bez včasné, jasně formulované záruky přímé finanční pomoci ze strany státu nebude moci většina restauratérů pokračovat v podnikání. Pokud pomoc vlády nebude rychlá, budou naše statutární orgány podle současné legislativy povinny vyhlásit insolvenci. Nejen my, ale hlavně naši zaměstnanci a celý dodavatelský řetězec se tak ocitne ve vážné životní nejistotě.

Jan Boroš
500 zaměstnanců
26 restaurací Potrefená husa

Miloš Hodan a František Koutal
107 zaměstnanců
Grosseto Průhonice, Grosseto Náměstí Míru, Grosseto Brumlovka, Grosseto Dejvice, Kulinářská akademie

Tomáš Karpíšek a Daniel Kronďák
1100 zaměstnanců
Pasta Fresca, Pastacaffé, Brasileiro Slovanský dům a U Zelené žáby, Kuchyň, Myšák, Eska, Dva kohouti, Grils, Pizza Nuova, Café Savoy, Eska, La Degustation Bohême Bourgeoise, Bokovka, Kantýna, Naše maso a Lokály Dlouhááá, U Bílé kuželky, U Zavadilů, Nad Stromovkou, Hamburk, U Caipla, Pod divadlem, Korunní

Lubomír Osuský
150 zaměstnanců
Šenk a restaurace Lékárna, Červený jelen, Kozlovna, Doubravka, Potrefená husa Plzeň, Plzeňka, Sokolovna Bolevec

Radek Kašpárek
29 zaměstnanců
Field

David Petřík
400 zaměstnanců
SIA, Potrefená husa Hybernská, Potrefená husa Pardubice, Cukrář Skála, Vinohradský Parlament, Bruxx, FoodWay, Catering, Sisters

Zdeněk Pohlreich
105 zaměstnanců
Next Door, Imperial, Divinis

Jan Punčochář
32 zaměstnanců
U Matěje

Ondřej Rákosník a Riccardo Lucque
200 zaměstnanců
Aromi, La Finestra, Amano, La Bottega di Finestra, La Bottega Bistroteka, La Bottega Linka, La Bottega Tusarova, La Bottega Gastronomica

Emanuele Ridi
20 zaměstnanců
Manu Risto, Manu Praga

Sylvio Spohr
80 zaměstnanců
Café Louvre

Ladislav Starka
800 zaměstnanců
La Bodeguita del Medio, La Casa Argentina, Dutch Pub, Asia Temple, U Císařů, El Toro Negro, Café 80’s, La Republica, Oliva Verde, Cohiba Atmosphere, U Zlaté konvice, Georgia

Libor Vedral
120 zaměstnanců
Mincovna, Tiskárna, Potrefená husa Národní

Václav Vojíř
110 zaměstnanců
Bugsy’s bar, Špejle, Phenomen, F&B Catering, Potrefená husa Na Verandách, Potrefená husa Albertov

Pro většinu lidí se stala symbolem, na kterém kdejaký "odborník" dokazuje zvůli státu a téměř démonizuje paní doktorku Pekovou. Je nesporně skvělé, že teď už má povolení provádět testy na koronavirus. A i já jsem jí držel palce.

Jako ale téměř vždy má tato kauza několik aspektů.

Protivládní novinky.cz popsaly situaci z pohledu paní doktorky docela podrobně v tomto článku.

Chtěl bych tedy jen doplnit, o čem novinky.cz pomlčely.

   Lobbista Roman Janoušek založil v roce 2007 laboratoř Chambon. V roce 2010 se akcionáři rozhodli ji prodat koncernu Synlab za více jak 650 milionů. Je podezření, že peníze (a tedy i svou hodnotu) získala tato laboratoř ne právě čistým způsobem. Peníze z prodeje si tedy rozdělili akcionáři mezi sebou. Mezi nimi byla údajně i Soňa Peková. Právě obrovský tok peněz zaujal i Finančně analytický útvar ministerstva financí.

   Na základě následného vyšetřování je Janoušek už tři roky spolu s dalšími lidmi v kauze Chambon za podíl na údajných finančních machinacích stíhaný. A mezi obviněnými je podle zjištění HN i lékařka Soňa Peková. Policie v minulých měsících ukončila vyšetřování a navrhla všech pět lidí obžalovat. Podezření se podle žalobce Alexandra Dadama týká trestného činu podvodu s celkovou škodou téměř 300 milionů korun. "Ten vidíme v tom, že byly prováděny výkony (společností Chambon), které byly svou povahou mikrobiologickými vyšetřeními, ale ve vztahu k pojišťovnám byly podávány jako výkony DNA," uvedl. Zjednodušeně řečeno šlo o to, že laboratoře údajně neoprávněně fakturovaly jiné sazby za dražší testování proplácené pojišťovnami.

   Peková ale, stejně jako ostatní aktéři kauzy, jakékoliv pochybení odmítá. "Obvinění formulované panem Dadamem je zcela vykonstruované a nesmyslné a vzniklo na podkladě politické kauzy zaměřené proti aktivitám pana Janouška," sdělila Peková na dotaz HN.

O vině či nevině jednotlivých aktérů rozhodne až soud.

   Paní doktorce celkem fandím a pokud bude provádět testování, je to rozhodně skvělé. Myslím ale, že tendenční a jistě úmyslné zatajování informací (v tomto případě protivládními médii) nikomu neprospěje a to ani paní doktorce Pekové ne.

Jiří Hrbáček

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...