Informace

"Miluju česnekovou pomazánku." zamnul jsem si ruce, když jsme si sedali ke stolu. Káťa se někde zdržela. "Tahle bude skvělá, česnek je pěkně ostrý." usmál se strýc. "To já rád." přikývl jsem a zakousl se do prvního chlebíčku. Pak se mi na chvíli zatmělo před očima a z planety zmizela atmosféra. Vyhrkly mi slzy z očí a měl jsem pocit, že uši se mi několikrát protočily kolem své osy. Konečně jsem se nadechl. "Kolik v tom je česneku?" zasípal jsem konečně. "Nevím, asi dva." odpověděl strejda také tiše, myslel si, že jen šeptám, nenapadlo ho, že jsem měl klinickou smrt. "Jenom dva stroužky?" divil jsem se a pozoroval, jak vidličce rostou vlasy, když jsem na ní dýchl. Doma dáváme i 5 a takováhle síla to nikdy nebyla. "Ne." zasmál se strejda "Dvě paličky." Měl jsem pocit, že do mne narazil náklaďák s tuřínem. Tohle byl prakticky denaturovaný česnek pálivý. Něco, co se přidává v Temelínu, když dojde jaderné palivo. Zkusil jsem si ještě kousnout. Opět mdloby a když jsem konečně vydechl, v okruhu deseti kilometrů vyhynuli upíři. U oken stálo pár tchořů s transparenty, na kterých bylo napsáno: "HNUS! HNUS!" Přišla manželka. "Tak jaké to je?" zeptala se. "Vynikající." vypálil jsem, jakmile jsem si v rychlosti utřel oči. "Ty jsi plakal?" zeptala se Káťa překvapeně. "No jo, strašně se mi stýskalo." zachroptěl jsem. Manželkám je lepší nelhat, ale pravda také není nejlepší řešení. "Cítím, že je v tom hodně česneku." prohodila Káťa a vzala si chlebíček. Trochu jsem si poodsedl. "Kdepááák." mávl jsem rukou a dělal, že se láduju dalším. "Je velice jemná, skoro není cítit." "Tedy, jsi borec," řekl strejda "spousta lidí to nesnese. I mně přijde docela silný." Manželka si kousla. Přestala dýchat. Pevně zavřela oči. Zpod víček se jí vydraly slzy. "Ale..." pohladil jsem jí. "Tobě se také stýská, jsem hned vedle tebe lásko." Rychle jsem se zase stáhl, ale naštěstí nebyla ani schopná se po mně ohnat. Vypadala nádherně, vůbec jsem nevěděl, jak moc jí sluší modrá. Pomalu přecházela do fialova. Seděl jsem a tiše čekal na zelenou. Jako na přechodu. "Tak jaké to je?" zeptal se strejda konverzačním tónem. "Moc dobré." odpověděla Káťa vychovaně a zafuněla ke stropu, až na lustru pohasly světla a ze střechy spadly dvě kočky. Zvláštní, manželka vždycky krásně voní, ale tentokrát jsem měl pocit, že vedle mne vyrostla Titan Arum. "Páni já jsem plná." řekla Káťa s položila zbytek chlebíčku na malovaný talířek, na kterém okamžitě pochcípaly kytičky. Otočila se ke mně: "Ale Martin říkal, jak je hladový, nebude vadit, když to dojí?" "Vůbec ne." řekl strejda, usmál se a vstal od stolu. Poněkud jsem zbledl. Svou smrt jsem si představoval jinak. Určitě ne tak smradlavou. Proboha, budou muset čekat, až začnu zapáchat, aby se ke mně vůbec mohli přiblížit a pohřbít mně. Na hrobě mi neporostou ani voskovky. Řeknu to takhle: nikdy neprovokujte tygra. A zvlášť ne, když je to vaše žena. edit.: večeře nakonec měla aspoň jednu pozitivní dohru. Sice musím manželce koupit nové disky, ale zase se s ní několik týdnů nemusím dívat na Stmívání. Nedopatřením jsem kýchl na pořadač a zdá se, že v tom filmu vyhynula většina hlavních postav. V pořádku, všichni muži, co mne čtou mohou přestat tleskat. Oba. Naštěstí mým filmům se nic nestalo, jen Rambo pláče, ať ho radši strčíme zpátky do jámy ve Vietnamu, Vetřelec sípe: "Kill meeee NOW!!" a Terminátor se zasekl v místě, kdy se ponořil do roztaveného železa, odmítá vylézt a tvrdí, že je mu tam dobře.
Ukázka z knihy: Dítě školkou povinné: Humorné příhody očima odvážného otce
Autor: M. M. Cabicar

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

Již jednou jsem psal, že znám paní Jourovou dlouho a nedovedu pochopit její proměnu osobnosti po zvolení eurokomisařkou. To co však nyní předvádí, svědčí o neuvěřitelně nebezpečné osobnosti, která nemá sebemenší pochopení pro současnou krizi a obtíže občanů. Prý musíme dát peníze nezávislým mediím, aby nás chránila před dezinformacemi z Číny a Ruska. Nedovedu si to jinak vysvětlit než tak, že paní Jourové napadl koronavirus mozek. Zajímalo by mě, co jsou v pojetí paní Jourové nezávislá média. Asi jsou to ta, která nám pořád tlučou do hlavy, jak je pro nás EU životně důležitá. To všichni aktuálně poznáváme na vlastní kůži. Žádná skutečná pomoc, jen nějaké přerozdělování peněz, které jsme do Bruselu poslali. Ani je nenapadlo, že by řekli, "jste v průšvihu, peníze neposílejte." Jenže, to by za chvíli neměli z čeho žít, protože z každé dotace jim něco zůstane a tak si můžou vyplácet statisíce měsíčně. Je mi z toho zle.
Autor: Václav Krása

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

Politickým neziskovkám už ani korunu!

Padla výzva premiérovi. A je zde otevřený dopis.
Publicista Alexandr Vojta se obrátil na vládu Andreje Babiše (ANO) a navrhl jí, kde najít peníze na řešení koronavirové krize. Měla by je prý sebrat všem neziskovým organizacím, které se zabývají politickým aktivismem, a rozdat je lidem.

„Vážený pane premiére, ministryně a ministři, dovoluji si vám všem navrhnout, abyste prosím v rámci přípravy státního rozpočtu na kalendářní rok 2021 ukončili financování všech nevládních, či nestátních projektů takzvaných neziskových organizací zabývajících se politickým aktivismem, a peníze takto uspořené deponovali v rámci rozpočtu potřebným, to jsou zaměstnanci, zaměstnavatelé a lidé v nouzi. Peníze může rozdělit podle vámi navrženého mechanismu stát skrze své úřady a instituce, není k tomu potřeba žádný zprostředkovatel. Věřím, že každá miliarda přijde vhod. Zvláště v této věci žádám o aktivní přístup v řešení mého návrhu paní ministryni Maláčovou,“ stojí v otevřeném dopise, který zaslal vládě.

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

Otevřený dopis ministru zdravotnictví a ministryni práce a sociálních věcí

Vážená paní ministryně, vážený pane ministře,
Vaše včerejší vyjádření a doporučení vůči sociálním službám považuji za nehorázné. Na konci března jste zjistili, že v zemi jsou stovky zařízení sociálních služeb pečující o nejkřehčí seniory. Tleskám... vzhledem k tomu, že týdny Vás žádáme o pomoc a pomůcky. Na konci března, kdy je pandemie v plném útoku a dopadá na kolektivní zařízení, nám doporučíte, abychom zakázali návštěvy, zavedli hygienu rukou a měřili zaměstnancům a klientům teplotu. No dovolte! Děláte z nás NEKOMPETENTNÍ BLBEČKY, kteří potřebují poradit tak bazální věc. Na konci března! Prohlásíte, že mezi klienty služeb to zavlekl personál a to se zcela negativní konotací. No dovolte!!! Jistěže nákazu donese personál, ovšem ten to nedělá schválně, musí chodit do práce a starat se o rodiny. Nejsme v karanténách! Sděluji Vám, že Vámi doporučená opatření a řadu dalších jsme provedli už dávno. Dávno, než jste se probudili! Nepotřebujeme stupidní rady k měření teploty, jež nota bene není symptomem COVID - 19 u většiny starých lidí. Žádali jsme Vás o to, aby zdravotnická zařízení měla povinnost otestovat nám suspektní klienty a klienty vracející se ze zdravotnických zařízení. Takovou povinnost ve Vašem mimořádném opatření a navazujícím doporučení nenajdeme. Nenašli jsme tam ani sdělení, že dostaneme adekvátní ochranný materiál pro naše zaměstnance, od Vás, od krajů, od kohokoli. Všem nám, kteří denně pečujeme, jste sdělili, že vláda nás zazdila. Zazdila nás vlastní ministryně, která trapně poštěkává do médií, že se ministra Vojtěcha bude ptát... dosud pro sociální služby neudělala zhola nic a není schopná ani metodického vedení tak rozsáhlého segmentu, jakým sociální služby jsou! Nechali jste nás v tom, odkázali na oddanost, houževnatost, solidaritu a sílu managementu, týmů a jednotlivců. My se nevzdáme! Já za sebe .... ze svého zařízení odejdu poslední.... ale, ten kdo bude mít stovky starých lidí na svědomí, jste Vy, a Vy si to zodpovíte!!!!

Ing. Daniela Lusková, MPA
ředitel Domova U Biřičky v Hradci Králové
viceprezident Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR

P.S. Roušku nosím poctivě. Fotka je z loňského léta.

Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

WHO nedoporučuje nošení roušek - prý je to jako ochrana proti koronaviru nespolehlivé

Nošení roušek je jako ochrana proti koronaviru nespolehlivé a ani Světová zdravotnická organizace jejich všeobecné nošení nedoporučila, upozorňuje server BBC. Mnohem účinnější je podle expertů časté mytí rukou. Chtěl bych ty experty vidět. Mytí rukou je samozřejmě důležité, ale pro zabránění respiračním onemocněním, která se šíří prostřednictvím kapének je nošení roušek a respirátorů klíčové. To zveřejněné doporučení platí spíš pro žloutenku než pro COVID-19.

Už v únoru 2009 bylo v Emerging Infectious Diseases publikováno, že pro kontrolu přenosu respiračních virů je důležité nošení obličejových roušek. Je zde uvedeno, že pokud se šíří vysoce patogenní virus chřipky a hrozí vznik chřipkové pandemie ale i při výskytu jiné závažné respirační infekce (např. SARS), pravděpodobně nebude dost antivirotik a vakcín, nebo nebudou okamžitě k dispozici. Uvažuje se proto o využití také jiných preventivních opatření, jako je nošení obličejových roušek, mytí rukou a dalších epidemiologických postupů, včetně uzavírání škol. Autoři uskutečnili v několika domácnostech prospektivní studii, v níž sledovali ochranu před chřipce podobnými nemocemi (ILI – influenza-like illness) pomocí nošení chirurgické, nebo běžné obličejové roušky, ve srovnání s rodinami, které roušky neužívaly. Rodiny samy hlásily nošení roušky. V zimních obdobích 2006 a 2007 bylo do studií zařazeno 143 rodin se 286 dospělými osobami, které byly exponovány dítěti s ILI. Konstatovali, že nošení roušky signifikantně snížilo riziko vzniku ILI, ale méně než polovina účastníků nosila roušku po většinu doby studie. Zjistili, že nošení roušky je v domácnostech málo dodržováno a neuplatní se v potlačování běžných sezónních respiračních infekcí. Je však možné, že při závažné pandemii bude nošení roušek dodržováno lépe a může tím dojít k omezení přenosu infekce v domácnostech.

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

Byly doby a není to tak dávno, kdy zemřít pro svobodu bylo považováno za čest. Svoboda byla hodnotou, za kterou stálo za to bojovat, chránit ji. A mnoho lidí za ni v minulosti položilo svůj život. Jak si této oběti ceníme dnes? Jak moc si dnes ceníme své svobody? Svobody národa? Svobody volného pohybu mezi státy, svobody shromažďování, svobody slova, svobody podnikání, svobody vyznání...?

   Mohla bych říct, že dnes se to obrátilo a jsme ochotni vzdát se své svobody pro záchranu života. Myslím, že je to ale ještě jinak. Dnes jsme ochotni vzdát se své svobody ze strachu ze smrti. Strach ale nebývá dobrý rádce, zato bývá dobrým nástrojem manipulace. Dokonce tím nejlepším nástrojem, jak lidi donutit dělat něco, co by za normálních okolností neudělali ani omylem. Třeba vzdát se své svobody.

   Pod rouškou strachu šijeme roušky, apelujeme na naše blízké i vzdálené okolí, vyzýváme k ohleduplnosti k ohroženým skupinám jako jsou senioři, vážně nemocní lidé... A jak je naše pozornost zaměřená tímto směrem, snadno se stane, že nám unikají směry ostatní – jak se naše snaha zabránit smrti podepíše na životech všech ostatních. Uniká nám to nejdůležitější: opatření, která použijeme by nikdy neměla mít horší dopady než nemoc samotná.

   Naše společnost je posedlá prodlužováním života za každou cenu. Nejsme ochotni přijmout, že nad smrtí nemáme moc. Nebo dokonce to, že smrt je v pořádku. Že všichni jednou zemřeme. Je v pořádku, pokud umírají velmi staří lidé? Je v pořádku, že umírají velmi nemocní lidé? Je smrt problém nebo může být osvobozením?

   Přeji si jednou zemřít důstojně. Přeji si zemřít stará. Nebojím se smrti, která přijde v ten správný čas. Ať už to bude o dva měsíce dříve nebo později. A nevím zda jsme to my lidé, kteří máme rozhodovat o tom, kdy je ten správný čas.

   Jsem znepokojena současným vývojem situace s opatřeními proti epidemii koronaviru. Celý ten humbuk mi zkrátka nepřijde adekvátní situaci. Zdroje informací se tak liší. A uvědomuji si navíc, že jediné co víme, víme z médií. Je nelehké se v tom zorientovat. Dostávají se k nám čísla, která jsou iluzí. A přesto pokud z nich vyjdeme: V současné době je u nás evidováno něco přes tisíc nakažených. I kdyby toto číslo bylo ve skutečnosti desetinásobné tedy bylo nakažených deset tisíc lidí, pořád to znamená, že na jednoho nakaženého Čecha připadá přes tisíc zdravých. Znamená to, že když jdu nakoupit nebo kamkoli ven, musela bych přijít do kontaktu s tisícem lidí, aby byla nějaká pravděpodobnost že alespoň jeden z nich byl nakažený... Tato čísla mě neznepokojují.

   Co mě znepokojuje je, jak snadno jsme byly ochotni vzdát se své svobody. Která byla kdysi tak draze zaplacena. Vidím že jsme ochotni udělat cokoli, abychom dosáhly alespoň pocitu, že jsme udělaly všechno, všechno proto, abychom oddálili smrt ohrožených skupin. Jsme ochotni smířit se i s opatřeními, která zcela evidentně zasahují do základních lidských práv – jako je například zákaz přítomnosti otce u porodu, což je z hlediska epidemiologického naprosto neopodstatněné opatření, které prakticky nemůže mít jakýkoli znatelný efekt na šíření koronavirové nákazy (což už připouští i ti, kteří tento nesmyslný zákaz vydali – Roman Prymula v Partii TV Prima 22.3.2020). Tento fenomén ve mě vzbuzuje mnoho otázek. A především tu jednu nejpalčivější: Je to vše, co se nyní děje skutečně o koronaviru, nebo je za tím něco úplně jiného? Když jsme se nyní tak lehko vzdali svobody, jak lehké nebo těžké bude zase se k ní vrátit? Kdo z toho všeho má prospěch? Kdo se postará o všechny ty, pro které jsou opatření spojená s koronavirem likvidační? Budeme ještě někdy svobodní? Nebo se nyní potvrdilo, jak snadno je společnost manipulovatelná strachem a v budoucnu bude velmi snadné toto zjištění využít/zneužít?

Není pro mě lehké svěřit svou svobodu do rukou několika psychopatů v čele této země. Nevěřím jim.
Přeji si co nejdříve žít ve svobodné zemi. S moudrými lidmi v jejím čele.
Přeji si taková protiepidemická opatření, která by skutečně chránila ohrožené skupiny a přitom neničila životy ostatních.

Porodní asistentka - Kristina Neubertová Zemánková

Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

Nechápu, proč neustále recyklují tyto informace. Komu tak záleží na tom, aby lidé brali tyto léky? Já to tuším, psát to ale z pochopitelných důvodů nemohu. Hovoří se o poplašné zprávě, o nepodložené panice, o úvahách a spekulacích.

   Jan Strojil, klinický farmakolog z Ústavu farmakologie Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci v článku říká, že obavy z ibuprofenu jsou u pacientů s koronavirovou infekcí z velké části nepodložené, případně založené na patofyziologických úvahách a spekulacích. Dále uvádí: „Žádná klinická data významný vliv neukázala. S ohledem na předběžnou opatrnost je možné zvolit paracetamol tam, kde je to možné, ale s vědomím jeho limitací a toxicity, která může být v případě multiorgánového selhání a při použití dalších hepatotoxických léků také relevantní.“

   Když si vyjádření přečtete pozorně, tak si uvědomíte, že ani pan Stojil ani nikdo jiný o tom nic moc neví a proto si nechávají zadní vrátka, kdyby na tom třeba něco bylo. Ano, žádná klinická data významný vliv neprokázala, ale také neprokázala opak. Oni totiž žádná klinická data zatím moc nejsou. Celkově všichni, kdo se k tomu v článku i jinde vyjadřují, doslova uvádějí, že nic není jisté.

   No ale pro novináře je jisté, že "Tichá pošta odepsala ibuprofen v boji s koronavirem, panika je zbytečná", že "šlo o poplašnou zprávu" a podobná další vyjádření v titulcích i když v článcích se pak většinou dozvíte, že nikdo nic neví. Kdo platí tyto novináře já nevím. Vysvětlení se ale nabízí samo.
Komu jedinému asi prospěje, když jsou bez jakýchkoli důkazů lidé přesvědčováni, že se nic neděje a že prášky mohou klidně brát?
Komu jedinému asi ublíží, když lidé preventivně nebudou konzumovat léky, když existuje podezření (asi zatím neprokázané), že mohou mít negativní vliv?
Na otázky si odpovězte sami a zachovejte se jak uznáte za vhodné.
Jiří Hrbáček

Takto vypadá titulek článku o kterém je řeč:

Článek si můžete přečíst zde ...

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...