Informace

Experimenty prokázaly, že jsou stromy důmyslně a komplikovaně propojené, sdílejí živiny, informace, přeposílají si varovné signály a předávají zkušenosti. Nejde tedy jen o náhodný shluk solitérů, ale skutečnou rodinu. Mladší stromy vyrůstají pod dohledem těch starších, které na ně mají zásadní vliv... Jeden německý lesník si všiml, že stromy v jeho revíru spolu vzájemně komunikují a s láskou pečují o výhonky svých potomků nebo o staré a nemocné sousední kmeny. Díky tomu napsal knižní bestseller Tajný život stromů. Zatímco milovníci přírody nešetří chválou a nadšením, většina ostatních lesních profesionálů to odmítá a klepe si na čelo. Ale zdá se, že výzkum, který probíhá na univerzitě Britské Kolumbie, potvrzuje slova lesníka a spisovatele Petera Wohllebena.

Německý dokument: (německý dokument 2016, český dabing)
Pokud by někomu na této stránce video nešlo přehrát, můžete si ho přehrát v originálním prohlížeči zde....



Dokumentární film přibližuje detektivní práci zkušených vědců, kteří se snaží porozumět interakcím mezi stromy a odhadnout, jaké by toto odhalení mohlo mít důsledky.
(TV Prima) zdroj: ČSFD.cz

Kapalná voda je tekutina, bez které by nám známý život nemohl existovat. Řada jejích pro život nezbytných vlastností, souvisí s jejími anomálními vlastnostmi.Ty jsou z velké části dány prostorovým uspořádáním vody.

Jsou známy metody a zařízení, které pracují s energetizací vody. Pojmy jako pí-voda, diamantová voda, levitovaná voda, granderova voda, živá a mrtvá voda, atd. jsou známé už dlouhou dobu a biologické působení energeticky upravených druhů vod vyzkoušelo velké množství uživatelů.

Zajímavý ruský dokument o vodě: (s českými titulky)

Pokud video z YouTube zmizí, tak ho najdete zde:
Voda - ruský dokument (CZ tit.) ...


   V pohledu biologického působení vody na živé organismy je podstatná schopnost měnit strukturu na základě energetického impulsu. Voda je energetizována silovými poly elektromagnetického pole, se kterým vstupuje do vzájemného působení.
Známé je ovlivňování vody působením včel. Tělo včely obsahuje až milion krystalků magnetitu, vytváří magnetické pole a přenáší elektrostatický náboj. Každé včelstvo jako superorganismus vykazuje hladinu el. náboje a víření vzduchu způsobené křídly včel rozptyluje el. nabité částice do okolí. Se vzdáleností od úlu se úroveň statického náboje snižuje.
   „Včelí voda“ se získá tím, že se nádoba s vodou umístí do úlu, kde na ni působí energie biopole včelstva. Voda tímto působením změní charakter svých mezimolekulárních vazeb a v přímé souvislosti své bioúčinky. Pozorovány byly mimo jiné snížení glykémie u diabetu, zvýšení svěžesti, zlepšení kožních defektů, odstranění zažívacích potíží, ústup bolestí kloubů a páteře,…

   Masaru Emoto vyfotografoval během let svého výzkumu tisíce krystalů vody, ovšem jen několik z nich bylo tak krásných a sugestivních jako ty, které vznikly pod vlivem slov „láska a vděčnost“.¨Prokazuje tím tajemný mechanismus, kterým slova ovlivňují svět kolem nás. Doktor Emoto prokázal, že voda je významným nosičem informací. Tento japonský doktor alternativní medicíny prozradil světu o tajemstvích vody víc než kdokoliv jiný. Svými poznatky a nadšením naučil Masaru Emoto miliony lidí po celém světě milovat čistou vodu. Stal se legendou v oboru biologie a alternativního léčení.

Masaru Emoto
narodil se v Jokohamě v červenci roku 1943 († 17. 10. 2014). Promoval na katedře humanitních a přírodních věd se zaměřením na mezinárodní vztahy na jokohamské univerzitě. V roce 1986 založil v Tokiu IHM Corporation. V roce 1992 získal titul doktora alternativní medicíny na Open International University. V USA se seznámil se systémem mikroshluků vody a magnetickou rezonancí - tím začala jeho cesta k počátku objevování tajemství vody. Už jako uznávaný vědec a filozof podnikl rozsáhlý výzkum vody po celé planetě. Mimo jiné zjistil, že svoji skutečnou podobu nám voda ukazuje formou zmrzlého krystalu. Napsal mnoho úspěšných knih v japonštině, klíčovou se po celém světě stala kniha The Message from Water (svazek I, II a III). Je autorem knih The Hidden Messages in Water, The Healing Power of Water a The True Power of Water.

Jiří Hrbáček

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

EU je zděšena. Místo štvavých vysílaček je štve svoboda sociálních sítí. EU vyzývá k cenzuře.

Na Twitteru Rady ministrů EU jsem nalezl dvě pozoruhodné prezentace.

Na té včerejší se EU snaží dokázat svoji nepostradatelnost.

V emotivní videoprezentaci proklamuje EU tyto své zásluhy: 1. Stimuluje zdravotnické zásobování 2. Masově investuje do výzkumu vakcín a prostředků diagnostiky 3. Chrání pracovní místa a firmy v zemích EU prostřednictvím pomoci státům a finanční pomocí 4. Chrání naše hranice, zatímco zelené pruhy dál fungují pro základní a zdravotnické produkty 5. Repatriuje tisíce občanů EU 6. Prosazuje masivní ozdravný program, aby ochránila evropské hospodářství.

   Ani jedno z tvrzení nedokládá nezbytnost Evropské unie. Jak to bylo a je se zdravotnickým zásobováním dobře víme, hodí se mnohem více slova nepřipravenost, bezradnost. Že investuje peníze občanů jednotlivých států, není zásluha, to činí státy i bez EU. Při této charitě zdaleka nepřijdou zkrátka farmaceutické koncerny a producenti zdravotnických prostředků. Pracovní místa se snaží ochránit jednotlivé státy, ne komise. Pomoc zadluženým státům blokují velké bankovní domy, hlavně německé a nizozemské, které na „pomoci“ chtějí co nejvíce profitovat. O ochraně hranic by měla Rada EU zcela pomlčet. Není schopna se ohradit ani proti nelegální imigrací, a už vůbec ne proti turecké agresi.

   Omezení dopravy kvůli pandemii prosadily jednotlivé státy, představitelé Evropské komise zprvu naopak proti tomu protestovali. Repatriaci prováděly a provádějí jednotlivé státy, a to dokonce solidárně. Pokud tak činí EU, je to okrajové a nezbytnost její existence to rozhodně nedokládá. Projekt „ozdravného programu“ pokud by byl koncipován jako "pomoc EU" Řecku v dluhové krizi 2008 těžko někomu pomůže. Po unijní "pomoci je Řecko ještě zadluženější než před ní. Strašlivě mu vzrostla nezaměstnanost. A hlavně německé firmy prostřednictvím Bruselu ukradl při privatizaci Řecku v Bruselem řízené privatizaci všechny ziskové státní a veřejné podniky jako letiště a přístavy.

   Dlouhodobě působící restrikce uplatňované EU zejména slabším státům vysloveně škodí, a zcela nesmyslný projekt „zelený úděl“ zůstává stále hrozbou dalšího unijního avanturismu v hospodářství.

   Videoprezentace odráží fakt, že nejvyšší představitelé EU vážně bojí, že občané prohlédnou přinejmenším neefektivnost EU a možná dokonce její škodlivost zejména pro slabší státy. Tato propaganda moc nezabírá, videoprezentace měla po 12 hodinách 3600 zhlédnutí.

Tady se můžete podívat na zmíněnou videoprezentaci ....

   To je právě to, co konstruktéry projektu Evropské unie děsí. Lidé si mohou vyměňovat názory a informace zcela svobodně. Některé informace jsou chybné, některé dokonce úmyslně nepravdivé. Nepravdivými, překroucenými a účelově vybranými informacemi vytrženými z kontextu se však mediální mainstream jen hemží. A mnoho důležitých informací je v něm záměrně zatajeno. Proto Evropská komise v čele s Věrou Jourovou (ANO) prosazuje cenzuru pod záminkou boje proti nebezpečným desinformacím. Oni chtějí mít monopol na informace.

Charakterizuje snad něco dokonaleji totalitu než právě potlačování svobody slova?

   A právě o tom byl druhý tweet ve formě videoprezentace Rady EU, který jsem včera našel. Nese hlavní titulek „Fake news o koronaviru se rychle šíří online a snaží se ohrozit naše demokracie a diskreditovat Evropskou unii.“ Lidem z mé generace to sotva může nepřipomenout velmi podobně formulované tvrzení o „štvavých vysílačkách, které se snaží ohrozit nejdříve fašistické a následně socialistické zřízení“. Ty vysílačky se o to opravdu snažily, za tím účelem byly zřízeny a financovány a také se podílely na úspěchu své snahy. To co nazývají „fake news“ jsou ve skutečnosti jen názory, které jsou jim nepohodlné.

   Jakéže „desinformace“ mají podle propagandy EU ohrozit jejich „demokracii“ a diskreditovat Unii? Je uveden příklad: „Koronavirus je Černobylem EU.“ Debilnější příklad opravdu nemohli najít. Případné srovnání epidemie COVID-19 s Černobylem (sám jsem se s takovým srovnáním nesetkal a nepokládám je za výstižné) totiž není žádná „informace“, tedy nemůže to být ani úmyslně nepravdivá informace, tedy „desinformace“. Je to metafora. Co je to za individua, že se nedokáží vyrovnat s metaforou? Přece, kdyby neměla ani náznak přesvědčivosti, nemohla by jim vadit…!

   Další „nebezpečná desinformace“ je prý tvrzení, že „virus není nebezpečný“. Tomu přece prakticky nikdo nevěří, nehledě na to, že jde o kategorické tvrzení a každá nebezpečnost má svoji míru. Další údajná desinformace je že „Schengen se zhroutil“. To také není žádná „informace“, ale nadsázka neboli hyperbola. Hranice nejsou volně prostupné, to je pravda, jestli to někdo v nadsázce nazývá „zhroucení“, to může být nanejvýš předmětem diskuze, pravdivost nebo nepravdivost nelze dokázat, dokud není přesně definováno, co je to „zhroucení“.

   „Oni se snaží vystavovat lidi strachu“, tvrdí Rada EU a sama se snaží touto svojí propagandou vyděsit. Konstatují: „Ministři zahraničních věcí mají povinnost bojovat proti desinformacím.“ Zobrazen je pak typický eurokrat Josep Borrell s tvrzením: „Čelíme info-demii s nebezpečným vlivem na veřejné zdraví. Budeme pokračovat v řešení desinformací a posilovat naše koordinované úsilí s členskými státy a sociálními médii.“

   Jak již víme ze zkušeností, jde o zavádění cenzury, tedy „s členskými zeměmi koordinované úsilí“ potlačovat svobodu slova. Josep Borrell je španělský „neomarxista“ a vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a bývalý předseda Evropského parlamentu.
„Vy také můžete pomoci“, hlásá videoprezentace s obrázkem dívky hledící na displej mobilu: „a to nesdílením neověřených informací z pochybných zdrojů“. Už nedodávají, že co je ověřené a co pochybné, chtějí určovat oni.

Připomínám svoji zásadu: Bát se mají ti druzí. A tak to také zřejmě je.

I.D.

Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

MZV ČR striktně odmítá zásahy státních orgánů Ruské federace do vnitřních záležitostí České republiky. Pokud budou orgány Ruské federace pokračovat svými konfrontačními prohlášeními a úkony v tomto duchu, bude to signál, že ztratily zájem o rozvoj vzájemně výhodných vztahů mezi našimi zeměmi.

   Česká republika si váží všech obětí vojáků Rudé armády, kde kromě Rusů za naše osvobození bojovali i Ukrajinci, Bělorusové a další národy tehdejšího Sovětského svazu. Socha maršála Koněva je válečným pomníkem a vztahuje se tak na ni Smlouva o přátelských vztazích a spolupráci z roku 1993, přemístění sochy ale není v rozporu s jejím zněním. MZV očekává, že se sochou bude zacházeno důstojně.

   Místní samospráva v České republice je nedílnou součástí ústavního zřízení našeho státu. Stíhání jejich demokraticky zvolených představitelů cizím státem za plnění jejich mandátu je z pohledu ČR nepřípustné. Příslušná ruská legislativa – navíc uplatňována retroaktivně – nebude ve vztahu k ČR nijak vymahatelná.

   Rádi bychom však ruské straně připomněli, že zatímco se Česká republika na svém území řádně stará o 4224 válečných hrobů, památníků či pomníků, na něž se na rozdíl od sochy maršála Koněva vztahují ustanovení Dohody mezi vládou České republiky a vládou Ruské federace o vzájemném udržování válečných hrobů z roku 1999, na území Ruské federace nebyly dodnes i přes několikaletá jednání na úrovních místních samospráv, obnoveny válečné pomníky padlých československých legionářů v Samaře a Novokujbyševsku – Lipjagy a dalších místech v Ruské federaci.

   Pokud by Ruská federace projevila zájem o získání sochy maršála Koněva, musela by jednat s jejím majitelem. Tím není MZV ČR.

Aktualizováno: 10.04.2020 / 21:47

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

Epidemie ukázala hodně věcí o české společnosti, kterých si předtím všiml málokdo. O některých se už diskutuje. Třeba o totálním selhání neziskovek, z nichž asi nejbrutálnější případ představuje Člověk v tísni, který se okázale odmítl zapojit do jakékoliv pomoci, a když se nejhorší přehnalo, začal tvrdit, že vlastně celou dobu pomáhal. Dokonce na sebe vyhlásil sbírku. A když sbírku vyhlásí Člověk v tísni, je to podobně dobrovolné jako předlistopadová sbírka na Fond solidarity. Zkuste tam neposlat peníze, když je výzva na firemní nástěnce, váš šéf je tam okázale pošle a významně se na vás dívá.

Něco tu chybí
   Ukazují se ale i další věci, o kterých se tolik nediskutuje. A sice to, že v České republice, a potažmo v celém západním světě, zoufale chybí mainstreamová média. Ano, jsou tu obrovské propagandistické aparáty, ale mainstream na rozumné profesionální úrovni neexistuje.
   Odborná média přitom fungují. Pokud si chcete přečíst třicetistránkovou studii recenzovanou třemi nezávislými experty s profesorským titulem, můžete jít třeba do Bioscience Trends nebo Tropical Medicine and International Health.
   Stejně dobře fungují alternativní média, kde jsou široce diskutovány možnosti, které ostatní z různých důvodů opomíjejí. Třeba variantu, že virus vznikl v amerických vojenských laboratořích. Nebo naopak, že jde o čínskou zbraň proti USA. Že jde o projekt tajné elity. A také možnost, že je to celé jen zbytečně nafouknutá bublina, kde banální infekce ospravedlňuje razantní omezení občanských svobod. Konec konců je to správné.
   Dobře funguje i bulvár. Koho to zajímá, může si přečíst, která filmová hvězda byla nakažena a jak jsou namíchány celebritní dvojice pro trávení karantény.
   Ale mainstream chybí. Tedy, existují média, která mají hodně čtenářů či diváků, a která se tématu občas věnují, ale chybí ta základní práce, kterou tradičně dělala a kterou od nich můžeme čekat.
Bývávalo
Za prvé. Souhrnné zpravodajské články. To je text, který člověk proletí očima a během pár minut se dozví o tom nejdůležitějším z čerstvě publikovaných statistik, shrnutí hlavních prohlášení předsedy vlády a hlavního epidemiologa, reakci představitele politické opozici či příznivců alternativního přístupu. Mělo by to být jednoduché, přehledné a neměl by v tom být obsažen názor redaktora.
Když si vezmete 20 – 25 let staré papírové noviny, najdete takové články na první stránce. Zpravidla je pod tím podepsáno několik lidí.
Za druhé. Popularizační publicistika. To by mělo spočívat v tom, že někde uprostřed novin najdete delší obsáhlý text, ve kterém se dozvíte:
• Co jsou viry a jak fungují (včetně toho, jak se liší od mikrobů)
• Jak vznikají nové viry přirozenými mutacemi a jak jsou vytvářeny v laboratořích
• Které laboratoře ve světě viry veřejně vytvářejí (a co se šušká o těch neveřejných)
• Jak se liší uměle vytvořené viry od těch přirozeně zmutovaných
• Jak různé viry působí v lidském těla a jak tělo reaguje
• Jaká jsou specifika COVID 19
• Jak se taková nemoc šíří
• Jaké jsou statistické modely pro šíření nemoci
• Jaké ukazatele se používají, proč a co znamenají
• Jaké jsou zkušenosti z minulých epidemií
• Jak by mohly působit případné léky či očkovací vakcíny
• Konfrontace několika nejrozšířenějších pohledů na celou záležitost

A opět bez toho, že by do toho redaktor vnášel svůj pohled. Jak to vidí redaktor, to bychom se měli dozvědět až z komentáře na další stránce.

Diletanti ze Seznamu
Co je na tom mainstreamového? Jen velká média zaměřená na masové publikum k tomu mají čas a prostředky. K vytvoření takových textů potřebujete desítky hodin studia a další desítky hodin strávené diskusemi s různými experty. Žádné malé či alternativní médium si nemůže dovolit takovou nákladnou investici.
Ti velcí sice mají prostředky, jenže zase narážejí na nedostatek schopností. 17. března se stalo, že na vládní tiskové konferenci vystoupila redaktorka Seznamu Jana Lipská s dotazem, jestli premiér zvažuje rezignaci. Člověk si chtěnechtě musí položit otázku, co od toho ta mladá novinářka čekala. Jaký chtěla postavit článek? Jakou zajímavou novinku se chtěla dozvědět? Možná chystala palcové titulky „Premiér Babiš nezvažuje rezignaci“. Pak by to na Seznamu mohli mít jako úvodní zprávu příští dva roky.
Je to v první řadě svědectví o totální neumělosti a neschopnosti. Ale nejen té novinářky. Je to výpověď o tom, že šéf není schopen úkolovat a není schopen své podřízené vysvětlit, v čem vlastně spočívá práce novináře.
Nebo jiný příklad ze stejné redakce. Daniel Zeman. Přibližně před rokem ještě nebyl novinářem, ale aktivistou Žít Brno. Usiloval o zákaz mé besedy v Brně, tak napsal do městské knihovny e-mail, ve kterém mě nařkl z antisemitismu. Shodou okolností to bylo v době, kdy jsem měl společné přednášky s rabínem a kdy jsem byl uveden na nějakém neonacistickém seznamu Židů. Kdyby Daniel Zeman věnoval pouhých pět minut brouzdání na internetu, dozvěděl by se to, a našel by si jiný důvod. Ale nestálo mu to za tu námahu. Napsal první blbost, která ho napadla. Cítil jsem se tehdy skoro víc uražen tou laxností než tím cenzurním pokusem. Nicméně zafungovalo to. V městské knihovně v Brně se informace neověřují. Ředitelka knihovny vydala zákaz, aniž by věděla, o co jde. Inu, centrum vzdělanosti.
Nicméně o tom již bylo napsáno dost. Uvádím tu příhodu jen jako příklad, jak Daniel Zeman zachází s informacemi. O pár měsíců později nastoupil Daniel Zeman do redakce Seznamu, kde píše články na zajímavá témata. Třeba o tom, že jsou v posledním díle Hvězdných válek nedostatečně zastoupeny menšiny, že je to urážlivé a že je to způsobeno „zhoubným vlivem“ diváků . Nebo perlu o tom, že dnešní Řekové se jednou budou před svými dětmi stydět, že do své země nepustili hordy trpících uprchlíků, a že obrana vlastní hranice je projevem „genocidních tendencí“ .

Starý a nový svět
Možná vás napadá otázka, kdo ty články čte. Nikdo! Možná si je někteří lidé přeposílají jako ukázku, kam až může zajít debilita. Ale normální čtenáře to může mít jen těžko. Jenže ono na tom nezáleží! Ve starém světě a v dnešním světě malých médií musí být novinář osobností. Musí přinést jiný pohled než ostatní. Musí být schopen jej obhájit. Musí být přesvědčivý odborně i autorsky. Musí pochopit, co čtenáře trápí a přinášet nové odpovědi. A jestli se mu to daří, o tom každý den rozhodují jeho čtenáři. Tak jsem na tom já i ostatní autoři. Naše postavení je založeno na tom, kolik toho umíme, kolik jsme toho dokázali nastudovat a jak dobře zvládáme své řemeslo. Naopak nejsme závislí na žádném nadřízeném. Možná tomu čtenáři nebudou věřit, ale v relativně nedávných dobách byla takových osobností v médiích poměrně dost. Není asi zapotřebí zdůrazňovat, že to posiluje určité charakterové rysy (a vede k výběru určitých lidských typů).
Proti tomu si můžete představit někoho, kdo sedí v redakci Seznamu, Aktuálně nebo České televize. Jestli se s ním kýve židle nebo jaký dostává plat, to vůbec nesouvisí se zájmem čtenářů. I nejčtenější autor může na hodinu vyletět, pokud by se snad projevil nekorektně. Rozhodující je znát názory nadřízených a přizpůsobit se. Vyhrávat v soutěži o největšího patolízala. Ale zase to nepřehánět, aby se nestalo, že se méně úspěšní patolízalové začnou bát úspěšnějšího konkurenta. Svým způsobem je to úpadek i proti dobám, kdy se dělaly kariéry přes postel. V tom sice nemám žádné detailní znalosti, ale pochybuji, že by některý z dnešních nadřízených měl odvahu riskovat, že za 20 let mu přijde obvinění.

Horší, než jsme čekali
Takové prostředí logicky brání tomu, aby vyrostli skuteční profesionálové. Tedy lidé schopní soustavné práce, vstřebávání různých informací, kritické práce s nimi a odlišování osobního pohledu od objektivní skutečnosti. Svět byrokratických aparátů a extrémních ideologií úplně zničil profesionalitu. Jen pro ilustraci. Na konci 90. let bylo normální, že za expertem přišel novinář, který nepsal žádný konkrétní článek. Snažil se porozumět určitému tématu, nechal si vysvětlit složité věci a poradit, co by měl nastudovat. Dokážete si to představit v dnešním světě?
„Konkurence v médiích nevede k vyrovnanému informování. Konkurenční vydavatelské domy předkládají stejně upravené informace a shodně cenzurují nepohodlná fakta. Tlak konkurence vede v médiích k nárůstu profesionality. Redaktoři píšou stále šikovněji a čtivěji. Dokážou vytvořit článek za stále kratší dobu. Počínají si stále zdatněji při shánění informací,“ napsal jsem kdysi v článku, který významnou měrou přispěl k tomu, že jsem byl z mainstreamového světa vyobcován.
Dnes vidím, že jsem byl přehnaně optimistický. Velká média už se neucházejí ani tak o přízeň čtenářů, jako o přízeň oligarchů a podpor z evropských fondů. A redaktoři se neucházejí o přízeň čtenářů, nýbrž svých nadřízených. Jak mizí kvalita, mizí i skutečný mainstream.

P.H.

Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

Je potřeba si tohle pamatovat a u voleb se podle toho zachovat. Pokud se nespojíme, marasmu se nezbavíme. Bída české politiky ve své nahotě? Revoluční návrh Klause juniora. Plejáda hlasujících kolaborantů. Poučení z minulého století.

Reakce našich poslanců na přelomový návrh na projednání vypovězení Lisabonské smlouvy a poučení z toho jasně plynoucí

   Pokud se mýlím, tak mne opravte, ale myslím, že to bylo poprvé, kdy namísto planého řečnění se někdo opravdu pokusil legislativní cestou něco udělat s naší absolutní podřízeností zahnívajícímu byrokratickému molochu, jenž se nazývá Evropská unie.

   Předseda Trikolóry Václav Klaus mladší navrhl zařadit na pořad jednání Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky bod nazvaný Jednostranné vypovězení Lisabonské smlouvy Českou republikou.

PŘEKVAPILI NEPŘEKVAPILI
   Aby tomu každý správně rozuměl: Následně se ve sněmovně nehlasovalo o vypovězení Lisabonské smlouvy, nýbrž pouze o tom, zda se o tom bavit, zda o tom jednat, zda se tím zabývat, zda o tom smět mluvit. Výsledek se samozřejmě dal předpokládat, nicméně pohled na hlasovací listinu přesto nabízí docela zajímavé informace.

   O tom, že eurohujerské strany, rozuměj ODS, TOP 09, ČSSD, Piráti, KDU-ČSL a STAN, budou proti zařazení, nikdo samozřejmě nepochyboval, ani to nepředpokládal. Speciálně u ODS to pouze potvrzuje, že její občasná kritika EU je pouhým bzučením mouchy v našich uších. Tahle kdysi euroskeptická strana se již dávno přeměnila na Stranu mírného pokroku v mezích bruselských zákonů.

   Mnohem zajímavější je postoj Babišova hnutí ANO. Také z něj se občas ozývají výhrady. Ale i v tomto případě je to jenom plané řečnění. Když došlo na lámání chleba, Klausem navržený bod podpořil jediný Babišův poslanec, Patrik Nacher. Asi ví, proč. Je totiž autorem knížky Šílenosti doby moderní. Ale ani postoj hnutí ANO není nic nového pod sluncem. Že se Babišovo hnutí chová jinak doma a jinak v Bruselu, víme už dávno.

Předseda KSČM Vojtěch Filip hlasoval pro, poslanec Jiří Dolejš z téže strany samozřejmě proti. Nic překvapivého.

   Úplně nejzajímavější byl ovšem postoj poslanců, kteří se hlásí k vlastenectví a namísto zglajchšaltované byrokratické unie preferují Evropu spolupracujících národních států. Pro zařazení Klausova bodu hlasovali všichni přítomní nezařazení poslanci a také všichni přítomní poslanci SPD. Se dvěma výjimkami: Ruku pro nezvedli první dva muži SPD, předseda SPD Tomio Okamura a první místopředseda SPD Radim Fiala. Zajímavé! Pokrytectví? Žárlivost? Rivalita?

POUČENÍ A VAROVÁNÍ
   Za zmínku stojí také vyjádření Františka Matějky, předsedy mimoparlamentní Strany nezávislosti České republiky. Ten Klause zkritizoval, že něco takového, jako je jednostranné vypovězení Lisabonské smlouvy evropská legislativa nezná a že Klausův postup myšlence nezávislosti České republiky prý škodí.

   Věru zajímavé věty. Proč? Protože ty nejdůležitější historické změny se obvykle nedějí se zářivou legislativní čistotou, nýbrž právě naopak revoluční, netradiční či radikální cestou. Netradiční akt prostě vytvoří novou situaci, novou realitu, jež přinutí zainteresované strany či země jednat a dospět k nějakému řešení.

   On se snad zrod Československa v roce 1918 odehrál podle rakousko-uherských zákonů? On snad Protektorát Čechy-Morava vznikl podle československých zákonů? Ono se snad parašutování poslanců Občanského fóra do Federálního shromáždění v prosinci 1989 uskutečnilo podle tehdejší komunistické legislativy? Ono snad vyhlášení svrchovanosti Slovenska Slovenskou národní radou proběhlo dle tehdy platných federálních zákonů? Ono snad rozdělení Československa v roce 1992 proběhlo přesně podle Ústavy? On snad Cromwell uctivě klepal na dveře anglického parlamentu? Ne. Ne. Ne.

   Co z toho všeho plyne? V naprosté nahotě tu vidíme realitu, možná přesněji bídu české politiky. Pokud se euroskeptičtí politici a vlastenecké strany nedokážou domluvit na elementární spolupráci a vzájemné podpoře, nebudou mít proti spojeným silám Bruselu a jeho zdejších Quislingů nikdy šanci. Jenže to si kriticky naladěná veřejnost, čím dál více znechucená praxí Evropské unie, opravdu nezaslouží.
To, co vidíme, je vážné varování. Vzpomínat na knížete Svatopluka snad netřeba.
P.Š.

Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

Nejde o Soukupa, ale o dnešní stav zemědělství.

V týdnu jste se snažil dělat si prdel z našich bývalých JeZeĎáků. Prý neuměli plánovat, proto nebylo maso. A proto, že o tom něco málo vím (na rozdíl od Vaší osoby, kterou omlouvá jenom to, že jste z Prahy), tak vám to s radostí vysvětlím.
Největším problémem socialistických JeZeDáků bylo podle vás jaro, léto, podzim a zima. To bych ani tak neřekl, protože suché jaro i léto u nás na jihu už přestal být problém od 80. let, kde konkrétně okres Břeclav a Znojmo byl téměř komplet pod závlahami.

   Neřešil se nedostatek organické hmoty (hnoje a kompostů) v půdě, protože ze 100 tisíc kusů hovězího dobytka bylo hnoje, že si to ani nedovedete představit. Ze starých a rozpadajících stohů jsme my, v ACHP vyráběli stovky tisíc tun kompostů, v receptuře 1/3 hnoje a slámy, 1/ 3 ornice ze skrývek a 1/3 kejdy (to jsou hovínka a močka z velkochovů prasat) a po dvou letech to bylo k použití a zaorání.

   Za lidovce Luxe se vymlátilo a spálilo na hromadách desetitisíce kusů krav (údajně nemoc šílených krav způsobená zkrmováním masokostní moučky z uhynulých a nemocných zvířat – tento způsob krmení býložravců byl převzat ze západu po roce 1989) a zůstalo v okrese Břeclav pouhých 30.000 kusů, a to je dodnes. Úbytek víc jak 2/3 nestačí nasrat tolik kravinců jako 100 tisíc, závlahy jsou zničeny jejich nepoužíváním 29 let, protože na to JeZeDák už neměl od roku 1990 peníze.

   Pro úplnost: V roce 1988 byl stav skotu v ČR 3,5 milionu kusů, prasat 4,5 milionu kusů. V roce 2018 stav skotu 1,3 milionu, prasat 1,3 milionu. Hlavním důvodem poklesu stavů jsou nařízení EU, aby byl umožněn dovoz ze západu a vyhlášením sankcí na Rusko jsme ztratili velké odbytiště.

   Produkovalo se tehdy 11-12 milionů tun obilí a dnes ubohých 5-7 milionů. Větší polovina tohoto obilí se přehnala přes živočišnou výrobu pro produkci veškerého masa, vajec a mléka. Nebylo to potřeba dovážet z Německa, Francie, Polska, Maďarska a odjinud podle příkazů EU. A že občas na trhu to maso chybělo? Na tehdejší výrobky československého průmyslu bylo ze západu většinou uplatňováno embargo, a tak nezbytné devizové prostředky zabezpečovalo zemědělství ve formě vývozu jatečného dobytka a telat např. do Itálie, Francie, zemí Beneluxu atd.

   Takže český JeZeĎák dovedl plánovat ukázkově, měl 11-ti honný osevní postup, organiku v půdě, půdu pod závlahami, produkoval zeleninu, ovoce, brambory, cukrovku, olejniny, dostatek krmiva pro dobytek, využíval na polích vojtěšku jako zlepšující plodinu a krmivo pro skot (což dnes u dnešních chemicko-pesticidních zemědělců téměř nevidíte).

   Jestli chcete JeZeĎáky z období před StB-áckou revolucí v r. 1989 kritizovat, zjistěte si fakta, a pak možná zjistíte, že jste zbytečně urazil velkou část národa, lidí, kteří poctivě a na vysoké úrovni vykonávali svá povolání. Je nás dost, kdo jsme v zemědělství pracovali celý život a dobře si pamatujeme, co se dělo.

Neurážejte nás, neboť tím děláte blba ze sebe.
(autora tohoto textu se mi nepodařilo dohledat)

Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...