Informace

Jaroslav Dušek: My se nedokážeme radovat, protože nedokážeme odpouštět



Pokud máte problém s přehráním videa, tak se něj můžete podívat zde:
Ukázka z představení Jaroslava Duška - Čtyři dohody ...

My jsme vlastně v rukou neomalenců. Nám někdo řekne "Ty jsi ale debil" a my se zhroutíme. Nechápeme že jemu je to jedno, on je v pohodě, jemu je to jedno. Nám je blbě. My podlehneme té větě. My sebe sama ničíme, vyčítáme si to, zkoumáme to. Proč to řekl, co tím myslel? Nemůžeme mu to zapomenout. Protože reagujeme osobně.
A proto 2. dohoda Dona Miguela Ruize nabízí řešení: Naučme se nebrat věci osobně. Nebrat věci osobně. Na to ego samozřejmě hned reaguje a říká "Počkejte to není možné přece. Člověk musí prožívat osobně protože máme city, máme emoce, pociťujeme věci." Ale ta věta neříká "nepociťujme emoce". Ta věta jenom říká "Neberme to osobně." Prostě pochopme, že když nám někdo řekne "Ty jsi ale debil", že nás se to netýká. To je těžké pro nás pochopit. Že se to týká jeho. To je jeho věta, on to říká, on nám něco říká o svém světě, o svém způsobu uvažování. Pro nás je těžké to pochopit, protože jsme navyklí to prožívat směrem k sobě, dovnitř, osobně. Ale když se odnaučíme té osobní reakci, tak to znamená, že přestaneme reagovat jako automat, přestaneme reagovat hned, jak si přeje dokonce ten kdo nám to říká. Najednou zvolíme svobodně svojí reakci. No a on nám třeba řekne "Ty si ale debil" a co? No tak se můžeme zasmát. Nebo taky nemusíme reagovat vůbec.
Protože my nemáme nějakou povinnost reagovat. My si ho můžeme jenom prohlédnout. ... A nám se někdy může stát, že když si toho člověka prohlédneme opravdu dobře, že najednou uvidíme ta jeho dávná zranění. A my pochopíme jeho zranění a pochopíme tu jeho touhu nás taky poranit. Najednou porozumíme té jeho malicherné aktivitě. A když jsme pokročilí, tak mu to dokonce můžeme v takové chvíli rovnou i odpustit. Hned. A máme to z krku. No jo ale tak to taky nejsme takhle vychovaní, odpouštět takhle. "Nějakýmu debilovi, co? To se ego okamžitě brání. Odpouštět hovadu nějakýmu? Nikdy! To slabost vole. Vodpustim. A co bych mu vodpouštěl, von to nezaslouží vůbec, pitomec, vole, grázl jeden." A nám uniká, že my se ničíme. Nám uniká, že my se rozčilujeme, že nás to trápí, nás to zanáší. Protože nedokážeme odpustit, přitom každý z nás několikrát denně si odpouští na záchodě. Ano. To všichni známe. Tam si jdeme odpustit. Samozřejmě, protože jinak by nám praskl měchýř. To nepovažujeme za nic zvláštního. Ale mentální měchýř přeplňujeme klidně dál. Ten emocionální měchýř přeplňujeme těmi dávnými zážitky. "Tehdy neměl Tvůj táta říct mýmu tátovi ...". My to s sebou vlečeme deset dvacet let. My máme ohromný emocionální měchýř plný zranění. Přeplněný. A ten se snažíme dotáhnout co nejvejš ještě. To je ohromně vyčerpávající.
My nejsme průchozí, nemůžeme se radovat, protože nedokážeme odpouštět.

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

Na Velký pátek jsem si přečetl zprávu, že Vyšetřovací výbor Ruské federace zahájil trestní stíhání kvůli odstranění sochy sovětského maršála Ivana Koněva v Praze. Stalo se tak na základě nového zákona, který tento týden podepsal prezident Vladimír Putin, a to podle článku o znesvěcení symbolů vojenské slávy Ruska, spáchaných veřejně.
Sankce za tento trestný čin, v případě, že se pachatel dostane do pravomoci ruských soudů obnáší až jeden rok odnětí svobody, peněžní trest ve výši příjmů za poslední dva roky, případně 360 hodin veřejně prospěšných prací. V případě pachatelů pobývajících v zahraničí lze vůči nim uplatnit mezinárodní zatykač, takže jim může hrozit zatčení při každé zahraniční cestě.

   Přiznám se, že jsem tuto zprávu přijal s velmi smíšenými pocity. Na jedné straně jsem byl rozhořčen počinem zastupitelstva Prahy 6 , které zneužilo vyhlášení výjimečného stavu a zákazu shromažďování k demontáži sochy a jejímu uložení do depozitáře. Dvojnásob mi vadilo, že se tak stalo v předvečer 75.výročí osvobození Československa v rámci snahy o přepisování dějin a rehabilitaci nacismu.

   Pan starosta Prahy 6 Ondřej Kolář navíc svým vtípkem o tom, že socha maršála Koněva neměla roušku, a proto musela být demontována v očích Rusů naplnil jeden kulturní stereotyp, dobře známý všem divákům sovětských (ale také amerických) válečných filmů. Podobné cynické žerty pronášeli esesáci před popravou partyzánů. Vyvolal tedy nenávist přímo předsudečnou.

České ministerstvo: My nic, to oni, pomník přece patří Praze 6

   Na tento exces zastupitelů městské části reagoval pouze prezident České republiky Miloš Zeman, vláda až doposud mlčela. Neuvědomila si totiž jednu zásadní věc – předá-li zahraniční politiku do rukou municipalit, ohrozí tím suverenitu České republiky zevnitř. Stát se začne rozpadat na prvočinitele, tedy samosprávné celky, v případě Prahy řízené pubertálně se chovající politickou reprezentací, primárně zaměřenou proti vlastním občanům. Na druhou stranu, jestliže někdo svévolně přebírá kompetence naší republiky v oblasti zahraniční politiky, bere na sebe osobně i rizika, která z toho vyplývají.

   Tento proces odumírání státu samozřejmě svádí velmoci k tomu, aby zasahovaly do našeho politického dění bez ohledu na českou suverenitu. Nový ruský zákon a trestní stíhání viníků demontáže sochy maršála Koněva v Praze 6 takovým zásahem bezesporu je. Proto ruský postup jako český občan neschvaluji, ale coby vlastenec a historik chápu. Ve svém důsledku by nás mohl naučit hájit naše národní zájmy a naši čest.

J.B.

Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

Vyslanectví Deep State v Praze: Kdo kavárně vychovává 'kádry'? Školící zájezdy do bažin. Prokurátoři, politici, novináři. Všechno upekli Bakala s Albrightovou. Zahraniční agenty si tu alespoň neplaťme z našich daní!

O co vlastně v tomto případě jde?
The Aspen Institute (oficiální název) je mezinárodní „nezisková“ organizace. Založil ji v roce 1950 chicagský podnikatel Walter Paepcke jako Aspen Institute of Humanistic Studies (Aspenský institut humanitních studií). Oficiálně se zaměřuje na podporu „hodnotově orientovaného vedení lidí a otevřeného dialogu o současných globálních problémech.“ Institut sídlí ve Washingtonu, D.C., a má školící centra v Aspenu ve státě Colorado a na Wye River v Marylandu. Jeho prezidentem a výkonným ředitelem je Walter Isaacson, v minulosti mimo jiné šéfredaktor časopisu Time a ředitel televize CNN. Ve správní radě institutu zasedají například Madeleine Albrightová, Condoleezza Riceová nebo Javier Solana.

Chapadla
   The Aspen Institute (AI) je z velké části financován nejrůznějšími americkými nadacemi, jako jsou Carnegie Corporation, The Rockefeller Brothers Fund a Fordovy nadace. Partnerské (podřízené) instituty působí také v Berlíně, Římě, Madridu, Paříži, Kyjevě, Mexico City, Tokiu, Dillí, Bukurešti, Aucklandu a od července 2012 i v Praze.
   Cílem této (dokonce středoevropské) pobočky AI (založené pod oficiálním názvem Aspen Institute Prague o.p.s., od ledna 2016 pak přejmenované na Aspen Institute Central Europe) je – dle oficiálních materiálů - „rozvíjet mezioborovou spolupráci, podporovat středoevropské lídry z různých sektorů a přispívat k analýze a řešení naléhavých otázek současného hospodářského, sociálního a myšlenkového vývoje na expertním a nestranickém základě, a to jak v rámci České republiky, tak širšího středoevropského, evropského a euroatlantického prostředí ve spolupráci s ostatními Aspenskými instituty.“
   Pobočka vydává čtvrtletník Aspen Review. Jejím výkonným ředitelem je v současné době Jiří Schneider, bývalý český diplomat a politik, v minulosti poslanec Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění za Občanské fórum, později za ODS, v 90. letech český velvyslanec v Izraeli, v letech 2010 až 2014 první náměstek ministra zahraničních věcí ČR a také bývalý státní tajemník pro Evropskou unii.
Předsedou její správní rady je Ivan Hodáč, někdejší tajemník Asociace evropských výrobců automobilů (ACEA).
Ve správní radě zasedají mj.:
• Dita Charanzová, europoslankyně ANO 2011
• Jan Farský, poslanec STAN
• Pavel Kavánek, dlouholetý ředitel ČSOB a prezident České bankovní asociace
• Peter Stračár, generální ředitel spol. GE pro střední a východní Evropu
• Tomáš Salomon, generální ředitel České spořitelny
• Tanja Vainio, generální ředitelka spol. ABB Česká republika
• Tania le Moigne, generální ředitelka spol. Google Česká republika

   Jedná se o „think-tank“ úzce propojený s americkou vládní administrativou a establishmentem (bez ohledu na to, zda pochází z lůna Demokratické či Republikánské strany), označovanými jako americký „Deep State“, o organizaci, která zcela naplňuje definici „zahraničního agenta“ ve smyslu například maďarské, izraelské, americké, ale i ruské legislativní úpravy činnosti nestátních politických neziskových organizací.

Internacionalizovat zemi
   Otevření středoevropské pobočky v Praze bylo do rozhodující míry výsledkem aktivity M. Albrightové, stále čestné funkcionářky vedení institutu – a v reálné praxi byl hlavním iniciátorem a financiérem jejího vzniku Zdeněk Bakala, historicky nejbohatší český krejčí, legendární privatizér OKD a hornických bytů, dříve též člen orgánů Institutu (jeho dozorčí rady) a dodnes fakticky rozhodující hybatel jeho české afiliace.
   Neskrývaným motivem otevření pobočky bylo „internacionalizovat Českou republiku“, tedy zásadně působit při oslabování ČR jako suverénního národního státu ve prospěch upevňování jeho integrace do nadnárodních struktur typu NATO a EU. V širším „středoevropském“ měřítku pak rozkládat tendence upevňování vztahů a společného postupu zemí V4. A také, opět oficiálně deklarovaná, snaha změnit "stále ještě omezené až uzavřené intelektuální prostředí v České republice"… "Chceme být institucí, která by ráda internacionalizovala náš region, protože když se světu skutečně neotevřeme, jen těžko uspějeme“. Tak zněl vzkaz „Aspenu ČR“ českým občanům v době vzniku.
   Klíčovým rysem (nejen) českého AI je také jeho propojení na nadnárodní, globální, byznys, reprezentované i významným zastoupením reprezentantů nadnárodních korporací v jeho vedení. I z toho je jasné, kam až jeho "prsty" sahají a jaké politické a ekonomické zájmy prosazuje. Jedním z hlavních, ne-li nejdůležitějších, proklamovaných záměrů AI je pak výběr a rekrutace "potenciálních budoucích politických leaderů". Tedy ideová a jiná příprava „politických kádrů“, které nebudou preferovat ve své činnosti české národní zájmy, ale zájmy jiných států či subjektů. Například zájmy supranacionálních organizací a zájmy nadnárodního byznysu.

Kádry
Pokud se podíváme na další personální obsazení české filiálky AI historicky, nalezneme zde další staré známé:
• Michaela Žantovského, ředitele Knihovny Václava Havla
• Tomáše Klvaňu, ("pan Radar" při pokusu instalovat u nás za Topolánkovy vlády americkou vojenskou základnu)
• Vladimíra Dlouhého (poradce Goldman Sachs pro střední Evropu),
• Jana Hamáčka, (současného šéfa ČSSD a ministra vnitra)
• Zdeňka Tůmu, (exguvernéra ČNB)
• Jana Zahradila, ("věčného" europoslance za ODS)
V poradním sboru českého AI figurovali i další vyznavači nadnárodního politického řízení a „podvolení“ ČR cizím zájmům - Jacques Rupnik, Petr Pithart, dále též „prověření“ novináři Martin Šimečka, Jan Macháček, Adam Černý, či Martin Ehl.
Pražský Aspen organizuje též projekt Aspen Young Leaders Program, což je v podstatě školící a rekrutační „kurs“ pro výběr budoucích politických a mediálních „kádrů“. Oficiálně má jít o „interaktivní workshopy, diskuse, které mají vést ke sdílení osobních zkušeností nad společenskými hodnotami, které jsou zásadní pro dnešní společnost, a které mají formulovat nezbytné kvality a schopnosti současného lídra.“

Ukázka ze školení programu v roce 2018:
„Účastníci si během víkendu poslechli řadu inspirativních osobních příběhů - například od generálního ředitele České spořitelny Tomáše Salomona, který nabídl svůj pohled na to, co to znamená být dobrým lídrem. Nebo od generála Petra Pavla o jeho cestě na pozici předsedy vojenského výboru NATO a o leadershipu v armádě. Zakladatel mezinárodního festivalu dokumentárních filmů věnovaných problematice lidských práv Jeden svět, Igor Blaževič, si pro účastníky připravil workshop zaměřený na dilemata, kterým humanitární pracovníci a organizace musí čelit při podpoře lidských práv po celém světě“.

Absolventy tohoto programu jsou mj.:
• Adam Vojtěch, (ministr zdravotnictví za ANO 2011)
• Aleš Michl (člen Bankovní rady ČNB)
• Andrea Procházková – (novinářka z Bakalova Respektu)
• Emma Smetana, (novinářka z Bakalovy DVTV)
• Vít Rakušan, předseda STAN
• Jan Farský, poslanec STAN
• Jiří Mádl, (aktivistický herec a režisér, mj. protagonista někdejší nechutné předvolební kampaně „Přemluv bábu“)
• Lukáš Kovanda, ("mediální ekonom")
• Markéta Pekarová Adamová, předsedkyně TOP 09

A kdo třeba přednáší na výročních konferencích Aspen Institut Central Europe?
• Bob Kartous, (EDUIN, lobbistická společnost snažící se zcela změnit systém českého školství, podpora inkluze atd.)
• Ivan Gabal
• Josef Středula, šéf největší odborové centrály ČMKOS
• Jiří Fajt, exředitel Národní galerie
• generál Petr Pavel
• Vladimír Dlouhý
• Jana Maláčová
• Jan Lipavský, poslanec za Pirátskou stranu
• Robert Plaga, ministr školství za ANO 2011
• Aleš Chmelař, náměstek ministra zahraničí, dříve státní tajemník pro EU, ČSSD

Mladí lídři
Projektem, který je z činností poboček AI mimo USA též velmi těsně propojen, a jehož cílem je taktéž uplatňování americké politické agendy v cílových zemích (tedy i v ČR) na základě vhodného „personálního managementu“ je program International Visitors Leadership.
Jde o americký vládní program (konkrétně je podřazen pod ministerstvo zahraničních věcí USA) několikatýdenní stáž placená a organizovaná americkou exekutivou. Jde v podstatě o projekt exekutivy USA na získání "klientů" z řad (často mladých resp. budoucích) zahraničních politiků. U nás jde vesměs o lidi předem vytipované velvyslanectvím USA v ČR, kteří již předtím prošli například výše zmíněným školícím programem české pobočky Aspen institutu pro „mladé lídry“.
   Tito „lídři“ jsou poté v rámci studijního pobytu v USA instuováni k prosazování zahraničněpolitických zájmů USA ve své vlasti. Jde o program (zahájený již v roce 1940), v němž americká administrativa vždy připraví okružní stáž pro perspektivní kádry. Ti pak absolvují řadu setkání s americkými politiky, univerzitními osobnostmi, lidmi z vedení amerických think-tanků a politických neziskovek, zpravodajských služeb atd.
   Mezi frekventanty projektu lze nalézt již více než 500 českých občanů, kteří tento americký program absolvovali po roce 1989. V ČR dokonce působí Klub českých absolventů International Visitors Leadership, a to v rámci Amerického centra v Praze na adrese Tržiště 13, Praha 1, Malá Strana - a je financován ministerstvem zahraničí USA…

Zmiňme alespoň některé zajímavější "účastníky zájezdu":
• Lenka Bradáčová, vrchní státní zástupkyně, Praha
• Ivo Ištvan, vrchní státní zástupce, Olomouc
• Petr Šereda, Vrchní státní zastupitelství, Olomouc
• Daniela Zemanová, soudkyně, předsedkyně Soudcovské unie
• Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL), Jan Farský (STAN), Jan Chvojka (ČSSD), Helena Langšádlová (TOP 09), Marek Ženíšek (TOP 09), Martin Půta, hejtman Libereckého kraje (STAN)

Společný jmenovatel
Velmi zajímavý je rovněž vysoký počet vedoucích funkcionářů českých politických neziskovek, kteří projektem prošli. Právě zde leží kořeny současného neúměrného vlivu těchto organizací na politické rozhodování v ČR včetně jejich inkasa desítek miliard korun z českých veřejných rozpočtů.
Program absolvovali mj.:
• Radko Hokovský, dlouholetý ředitel think tanku Evropské hodnoty
• Jiří Kopal, Evropské hodnoty
• Iveta Jordánová, ředitelka "protikorupční" neziskovky Růžový panter
• Lucie Sládková, dlouholetá předsedkyně české pobočky mezinárodní Organizace pro migraci
• Tomáš Vyhnálek, ředitel fundraisingu agentury Člověk v tísni
• David Záhumenský, někdejší ředitel Ligy lidských práv, který mj. nedávno podal ústavní stížnost proti vyhlášení nouzového stavu na českou vládu
• Czeslaw Walek, organizátor Prague Pride
• Oldřich Kužílek, Open Society Fund Praha
• Magdalena Karvayová, koordinátorka projektů Romské iniciativy v Open Society fund Praha
• Vlaďka Votavová - Asociace pro mezinárodní otázky AMO, asociace DEMAS - Asociace pro podporu demokracie a lidských práv.
• Jelena Silajdžić, Slovo 21, spolek, který jen v roce 2015 obdržel celkem na grantech a dotacích více než milion korun a který je také podporován Norskými fondy resp. fondy Evropského hospodářského prostoru
• Lucie Mádlová, výkonná ředitelka Asociace společenské odpovědnosti, o.p.s.
• Jarmila Balážová, členka správní rady Romea o.p.s..
• Patrik Banga. Člen dozorčí rady Romea o.p.s.
• Katarínu Klamková, bývalá ředitelka IQ Roma servis.
Projektem prošli i někteří novináři, např. Nora Fridrichová z ČT, anebo Ondřej Kundra z Respektu. Mezi absolventy tohoto amerického vládního programu jsou tedy vrcholoví politici, reprezentanti nevládních organizací, představitelé médií, akademici, ekonomové a
další, vytvářející poté vzájemně propojenou síť „nové elity“, utužovanou i do budoucna právě skrze zmíněný Klub absolventů programu. Společným jmenovatelem je jednotná agenda a ideologie, jeden směr uvažování a prosazování shodných strategických zájmů - rozhodně ne těch českých.

Jak z toho ven?
   Vidíme složitý propletenec téměř neviditelných chapadel obří medúzy. Je i zřejmé, že veřejně dostupné informace (a z žádných jiných autoři tohoto textu nečerpali) nepokryjí zdaleka vše, nicméně dávají dostatečný obraz o tom, kdo a proč se nachází na určitých pozicích. Dává to i obraz k pochopení toho, proč zaujímají někteří z absolventů uvedených programů například vysoké exekutivní posty a navzdory zdaleka patrné nekompetenci, jsou z nich nesestřelitelní. Jak si lze všimnout, není mezi nimi žádný člen SPD - a i to je jednou z odpovědí na otázku, proč po volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2017 hnutí SPD nebylo přizváno k vládní zodpovědnosti.
Je zde řada důkazů o tom, jakým způsobem naši domácí vrcholovou politiku ovládl tzv. deep state po česku. Systémem dlouhodobé "přípravy kádrů", masivním financováním nátlakových politických neziskovek pomocí systému různých fondů ze zahraničí a prostřednictvím (pod)placených novinářů vytvářejí neustálý tlak na společnost a politickou scénu, aby se neodchýlila od té jediné správné cesty do amerického pozadí. Představa například našich standardních a pragmaticky vedených vztahů s Ruskem a s Čínou, je pro ně noční můrou.
   Celý tento cirkus je financován částečně ze zahraničí a částečně z českých veřejných zdrojů. Nejenom dlouhodobě SPD, ale v poslední době už i KSČM volají po zastavení financování vlivových politických neziskovek ze státních peněz. Je totiž jasné, že demokratické struktury plánům těch, kteří řídí absolventy všech výše uvedených "kurzů", nevyhovují. Snaží se je infiltrovat a ovládnout, anebo alespoň ovlivnit. Jsou to vpravdě "zahraniční agenti".
   Je jasné, že ani případná stopka státního financování této chobotnice její podvratné aktivity zcela nezastaví. Zahraniční fondy jsou natolik silné, a jejich zájmy natolik velké, že takový výpadek časem nahradí. To, co potřebujeme, je kompexní obdoba amerického zákona FARA - o financování neziskovek ze zahraničí a o povinnosti deklarovat se jako zahraniční agenti.
Dočkáme se, když mezi těmi, kdo o tom budou spolurozhodovat, jsou právě oni?

J.K a .T.D.

Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

Snadné podvádění: jak se ztrácí evropské peníze ve Východní Evropě.
Brusel, mocenské centrum Evropy odkud každý rok plyne kolem 150 miliard do členských států. Nedochází ke skoro žádné kontrole, jak jsou tyto peníze z EU využívány. V zemích jako je Maďarsko, Česko nebo Rumunsko se hodně peněz ztratí v kapsách mocenské elity. Babiš: "My bychom měli rozhodovat o tom, jak tyto peníze použijeme." Orbán: "Já nebudu mluvit o obchodních věcech". Škodí peníze z EU demokracii? Evropské dotace v některých zemích vedou ke zhoršování demokracie.

Dokument na YouTube:

Pokud video z YouTube zmizí, tak ho najdete zde:
Reportáž německé televize ZDF o Andreji Babišovi (s titulky) ...


   Tři země, tři muži, 3x u moci i díky evropským penězům. Česko, Maďarsko a Rumunsko mají něco společného, dostávají miliardy z Bruselu. Jejich mocní využívají tyto peníze pro svoje vlastní účely, často v rozporu se základními evropskými hodnotami. Tak, jako Andrej Babiš, premiér a jeden z nejbohatších lidí v zemi. Vypravili jsme se do hlavního města Prahy, tady má Andrej Babiš dvě role. Jako předseda vlády vytváří rámcová pravidla, jako podnikatel jich pak využívá. Úspěšně, jak jsme se přesvědčili v supermarketu. Aktivisté vyvinuli aplikaci, která ukáže, za jakým výrobkem je schován Andrej Babiš. Z pole přímo až na vidličku, vyrábí všechno. Babiš je za mnoha firmami a EU tyto podporuje miliony euro.

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

Z Číny přišel malý nebuněčný virus a nám se hroutí kapitalismus. Ne nemylme se, virus za to nemůže. Je pouze spouštěčem procesu, který doutná světem dlouhodobě.
V roce 1989 jsme prožívali konec reálného socialismu. Ve srovnání s kapitalismem se ukázal ne konkurence schopný. Majitel firmy má větší motivaci k tomu, aby podnik prosperoval než někdo, kdo na zisku či ztrátě firmy příliš zainteresován nebyl. Tržní ekonomika prosperovala víc než plánovací. Jenže je tu jeden problém. Aby společnost fungovala dobře s volným trhem vyžaduje stabilitu. Stačí přitom jen velmi malý zásah z vnějšku a systém padá. Proč je tomu tak?

   Odpověď může být překvapivá. Je to stejný důvod jako ten, který vedl ke krachu reálného socialismus. Je to lidský egoismus, který vždy oslabí každou lidskou společnost na něm založenou, což se nejvíce projeví v čase krize.

   Všimli jste si, jak nyní ve společnosti takřka vymizely pravicové neoliberální metody ekonomické politiky? Je zde ještě příliš čerstvá historická vzpomínka na třicátá léta minulého století, kdy hospodářské krizi byl zpočátku dán poměrně volný průběh. Každý jen trošku vědoucí státník si uvědomuje, že nechat nyní působit volnou ruku trhu bude znamenat hromadné sebevraždy tisíců lidí, fronty nezaměstnaných na polévku, tlupy lidí zapalujících auta v ulicích a možná i příchod diktátora podobného Hitlerovi.

   A tak aby tomu vlády předešly zvolili jinou cestu. Obrovské finanční investice do ekonomiky. Investice, na které sice zadlužené země nemají peníze, nicméně díky centrálním bankám je především mocné státy typu USA mohou vytvořit prakticky neomezeně. Není třeba již ani papíru a tiskárny. Stačí jen pár kliků na počítači úředníka centrální banky a máme tu z ničeho tisíc, milión, miliardu či bilión dolarů, kolik jen budeme chtít.

   Jak dlouho může ten experiment fungovat? Peníze mají takovou hodnotu, jakou se těší ve společnosti důvěře. Je jen otázkou času, kdy si lidé začnou hromadně uvědomovat, že to centrální banky neomezeně vytváří nemá žádnou reálnou hodnotu, začnou se toho zbavovat a pokoušet se to měnit za něco co faktickou hodnotu má. Může se spustit hyperinflace, či to co se v ekonomii nazývá “run na banku”. Lidi v panice se začnou hromadně pokoušet vybírat své vklady, což banky nemající v sejfech příslušnou hotovost rychle položí. A chaos v ulicích kterému jsme se snažili vyhnout je opět tu.

   Jaké je tedy řešení? Jsme v pasti, ze které je jediná cesta. Změna filozofie lidské společnosti, která upřednostní spolupráci a solidaritu před bojem a konkurencí. Ale ne v podobě státní direktivy, ale dobrovolně. Pak se objeví i řešení, které například za nějaký čas povede k systému, ve kterém již peníze nebudou potřeba, ač se to dnes bude většině zdát naprostou utopií.

   Součástí řešení problému je ještě jedna zásadní věc, o které se bohužel vůbec nemluví. Funkční změna musí být spojena s dobrovolným snížením populace lidí na Zemi. Žádný trvale udržitelný rozvoj neexistuje. Planeta není schopna dlouhodobě snést tolik lidí na zemi, a tedy jen otázkou, zda problém přelidnění se bude řešit na dobrovolné či nedobrovolné bázi. Klimatická změna je reálná a nezmizí jen proto, že tu máme problémy z koronavirem. Příště to může být třeba zase nějaká klimatická epizoda, která spustí všechny společenské problémy, třeba náhlý kolaps Golfského proudu který podle mnohých měření nebezpečně slábne díky tání grónských ledovců.

   Jak je to tedy. Čeká nás socialismus nebo se opět regeneruje kapitalismus? Jsou to jen ismy. V egoistické společnosti bude socialismus i kapitalismus zlem. Ve společnosti, kde egoismus bude v rovnováze s altruismem budeme zažívat ráj bez ohledu, zda bude formálně více připomínat kapitalistickou či socialistickou formu vlády. Článek jsem zvolil jako příspěvek do diskuze o tom, zda současný situace vede k návratu k myšlenkám a postupům socialismu.

P.B.

Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

Tento den, druhý den pravoslavných Velikonoc, 1999 dubna 12, bombardovala letadla NATO osobní vlak v Grdelica.

Vlak mířil z Nis směrem do Leskovac s 15 minut zpožděním. Čtyři rakety byly vypáleny z letadla NATO. Dva srazili vlak a dva spadli na nedaleký silniční most přes jižní Moravu. Od první střely, vypálené přesně v 11:39 hodin, lokomotiva a první vůz oddělila od zbytku složení a druhá střela usmažila třetí vůz, zatímco čtvrtá zůstala přilepená na kolejnice.

   Při výbuchu v plamenech těchto zásahů zahynulo a bylo zraněno mnoho cestujících. Přesný počet mrtvých a zraněných nebyl s jistotou určen, protože mnoho těl byl zcela spálen v plamenech a ve válce nebyly vedeny žádné přesné záznamy cestujících. Kvůli tomu se mnoho lidí pohřešuje.

   Podle výsledků vyšetřování po nehodě byl počet cestujících ve vlaku vyšší než 50 a mezi zjištěnými úmrtími byly děti a těhotné ženy. V den bombardování, pozdní odpoledne, bylo z nemocnice Leskovac hlášeno, že bylo přijato 16 těžce zraněných cestujících, ale mnoho zraněných skončilo v jiných nemocnicích.

Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.

Komentáře:

Příspěvek můžete komentovat zde ...

Z pátku na sobotu propukly v imigrantské bruselské městské části Anderlecht imigrantské nepokoje, které vyústily do násilných střetů s policií, které trvaly až do soboty. Imigrantům se podařilo přepadnout a zničit policejní vozidlo a ukořistit z něj mimo jiné i služební zbraň. Další policejní vozidla zničili, házeli na policisty kamení, láhve a další těžké předměty, založili několik menších požárů.
Roznětkou k nepokojům byla smrt 19 letého imigranta, který smrtelně havaroval, když ujížděl policejní kontrole. Okamžitě se i přes sanitární zákaz vycházení začali srocovat imigranti a svolávali se svolali k pouličnímu řádění, které ukončily až policejní posily. Několik desítek imigrantů bylo zatčeno.

Video je z 11.4.2020



Na video se můžete podívat i zde:
Nepokoje v belgickém Anderlechtu ...

Zdroj videa: facebook.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.