. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Facebook
Alpy, informace, aktuality, fotografie, videa, doporučení, ceny, popisy cest, aktuální počasí, ubytování v horských chatách, zkušenosti, aktuální situace, dopravní info

29. dubna 2024

Stanislaw Lem: Futurologický kongres (audio)


Stanisław Lem: Futurologický kongres (audio)



Futurologický kongres - povídka polského spisovatele Stanisława Lema. Povídka poprvé vyšla v roce 1971 ve sbírce povídek Bezsenność.
Povídka Futurologický kongres popisuje svět budoucnosti, založený na průmyslově vyráběných iluzích. Ijon Tichý se zúčastňuje kongresu futurulogů, který se koná v hotelu Hilton v Kostarikaně. Během kongresu dochází k protivládnímu povstání, které vláda potlačuje za pomoci halucinogenních drog. Osazenstvo hotelu se stahuje do kanalizace, ale Tichý je zraněn a poté zmrazen, aby mohl být vyléčen v budoucnosti, což se také stane. Budoucí svět připomíná Utopii, kde je všeho dostatek. Tichý ale postupně zjišťuje, že tato utopie je pouze zdánlivá - je založena na masivním používání drog, které před obyvateli skrývají neutěšenou skutečnost. Když dospěje k poznání, jak hluboký je úpadek pod drogami navozenou fasádou, likviduje jednoho z tvůrců tohoto světa, a sám umírá. Zjišťuje však, že to celé byla jen halucinace, způsobená drogami, které pronikly i do kanalizace pod Hiltonem.





Radovan Dluhý-Smith: Co vypouští do vzduchu? Co dýcháme? Médii a vládami utajované?


Radovan Dluhý-Smith: Co vypouští do vzduchu? Co dýcháme? Médii a vládami utajované?



Problematika zastínění slunce. Záměrné vypouštění chemických látek do ovzduší. Snahy utajovat projekty na změny počasí. Chemické stopy za letadly. Problematika ovlivňování počasí a klimatu. Alarmující možnosti dnešních technologií.




Pro cenzory, udavače a další, kteří se snaží jakýmikoli prostředky zabránit šíření názorů, které se jim nelíbí a i pro naši ochranu před nezákonnou perzekucí za publikaci názoru, uvádíme že:

V době publikace tohoto textu/audia/videa TVRZENÍ NENÍ MOŽNÉ NEZÁVISLE OVĚŘIT.

Právo „svobodně vyhledávat informace” je přímo zakotveno v Listině základnách práv a svobod – Článek 17:
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná.


25. dubna 2024

Nedělejte nemoc součástí sebe sama


NEVLASTNÍTE NEMOCI:

Mnoho lidí má ve zvyku říkat, že jsem diabetik nebo jsem hypertenzní atd.
Když řeknete „já jsem“, pak vlastníte nemoc, uděláte nemoc součástí sebe sama, stane se vaší identitou.


CO BYSTE MĚLI ŘÍCT?

Procházím příznaky cukrovky nebo hypertenze.
Když říkáte, že procházíte stavem, znamená to jednoduše, že jste na cestě, která nakonec skončí.
Přidáním slova podmínka říkáte, že dojde ke zlepšení.


PROČ JE TO DŮLEŽITÉ?

Slova mají sílu.
Slova nesou vibrace.
Tyto vibrace jsou přímo spojeny s vaším podvědomím.
Stáváte se tím, co říkáte.
K manifestaci dochází na základě toho, čím krmíte své podvědomí.
Dalším klasickým příkladem je zvyk většiny lidí říkat:
„Trpím…“
Toto je extrémně škodlivé prohlášení.
Spojujete utrpení se svou nemocí. Neustále si tím přivoláváte utrpení.

Když pozitivními myšlenkami, pozitivními slovy a pozitivními činy živíme své podvědomí, projevuje se to v pozitivních situacích.
"Uzdravuji se, už jsem uzdraven, pracuji na svém zdraví," byly by vhodnější výrazy.
Je nutné být pozorný k tomu, co vytváříme prostřednictvím našich myšlenek a pocitů a způsobu, jakým je projevujeme, abychom vytvořili naši nejlepší realitu.
Požehnání


Převzato z FB profilu Sofia Esmeralda



22. dubna 2024

Vidlákovy kydy: Bylo nebylo...



Štítky: Vrbětice, politika, geopolitika, USA, Rusko

Bylo nebylo...



Dnes vám povím jeden starý příběh, který jsem si vlastně ani nechtěl vyslechnout. I když se mi díky němu dost věcí ujasnilo, zkazilo mi to pěkně den. A tak si říkám, že vám ho zkazím také. Proč mám být v deprézi jen já.

To bylo tak:

Žil byl jeden český zbrojař, kterému se podařil husarský kousek. Dostal zakázku přímo od americké armády. Vzhledem k tomu, že Američané si podobné věci zpravidla syslí pěkně doma, šlo o malý byznysový zázrak Tento člověk dal dohromady linku, která uměla zpracovávat raketové palivo ze starých západoněmeckých vojenských raket a dělat z něj kvalitativně vyspělejší raketové palivo pro plánované nové americké rakety Minutenman IV.

To jsou ty rakety posledního soudu, které čekají v podzemních silech na stisknutí prezidentského jaderného tlačítka. V současné době jsou tyto rakety už poměrně zastaralé, protože se uváděly do provozu v sedmdesátých letech a je dost pravděpodobné, že by po těch čtyřiceti letech ani nevystartovaly, protože tuhé raketové palivo je sice velmi stabilní, ale přece jenom časem degraduje. Proto Američané zahájili program přezbrojení, kde se staré Minutenmany III měly nahradit Minutenmany IV. Nové rakety měly být o dost lepší, rychlejší, silnější a digitálnější.

Palivo do těchto raket se mělo vyrábět v Česku.

Krátká odbočka… ano, jedna noha americké jaderné triády je (dodnes) jaksi… nepoužitelná. Rakety z podzemních sil nejspíš nevyletí, protože Minutenmany IV stále ještě nejsou…

Když USA do něčeho takového investuje, tak mají spousty naprosto šílených požadavků nejen na vlastní technologii, ale i na zabezpečení. Náš zbrojař si prošel několikaletým martyriem, aby všechno zařídil a jeho američtí zákazníci byli spokojeni. Součástí požadavků bylo, že výroba bude probíhat v areálu, který bude střežit česká armáda a bude splňovat všechny protivýbuchové požadavky.

A tak se stalo, že linka na výrobu tohoto paliva byla instalována ve Vrběticích… Jsou tam volné haly, občanská zástavba je daleko a patří to armádě.

Armáda se zavázala ke střežení podle přísných norem (ploty, kamery, čidla, lidi, apod), ale nesplnila to. My už dneska víme, že kolem areálu ve Vrběticích byl obyčejný plot s dírami bez kamer i bez ostrahy, takže tu a tam nějaký ten houbař doputoval až k budovám uvnitř. Náš zbrojař si na tuto situaci několikrát stěžoval, ale oni tam na ministerstvu obrany mají na všechno čas a také musejí na takový plot udělat řádná výběrová řízení, jinak budou novináři řvát jak píchlé prase o korupci. Tehdy totiž nevláda ta správná eurohodnotná vláda.

Tajné služby mocností samozřejmě nespí. Na Ukrajině se majdanuje, chystá se výpověď pronájmu Sevastopolu Rusům a v temných kremelských kancelářích se scházejí ruské špičky, které vědí, že se NATO blíží k červeným čárám za kterými Rusko bude muset reagovat a nebo ukázat slabost. Kdyby se podařilo zdržet výrobu amerických jaderných raket, to by stálo za nějakou tu operaci. Obzvlášť, když nejde o nic sofistikovaného. Český šlendrián řeší vše. Prostě najdete díru v plotě…

A tak jednoho dne přijíždějí agenti Čuk a Gek. Okázale se předvádějí, ukazují falešné pasy, zapisují se v hotelích na falešná jména, vylákají šéfy firmy Imex Group na jednání, aby ve Vrběticích pokud možno nikdo nebyl… Mezitím přišlo úplně jiné komando, které nainstalovalo pekelný stroj. Nejprve požár, potom výbuch. Ne, Rusové neútočí přímo na „americkou výrobní linku,“ ale na vedlejší sklady, kde vybuchne dohromady asi sto tun munice, ale to naprosto dostačuje. Americká investice je zmařena, Obama později celý program Minutenman IV zruší.

Náš zbrojař od prvního dne obchází všechny redakce i armádní kanceláře a všude vykládá, že to udělali Rusové. Ne kvůli blbým sto tunám munice, ale kvůli zdržení obnovy amerických jaderných sil. Nikdo mu to nevěří, nebo spíš nechce věřit, protože by to znamenalo přiznat, že areál prakticky nebyl střežen i když dohody s Američany zněly jinak. Oficiální výsledek vyšetřování tak zní, že šlo o nehodu.

Pak je dlouhá léta ticho. Mezitím jsou volby, zhoršuje se situace na Ukrajině, pokračují tanečky kolem dostavby Temelína Rosatomem… A to až do roku 2021. Pak je zapotřebí přitlačit českou vládu ke zdi, protože na Ukrajině bude brzy rušno a nejlépe to půjde tak, že jim bude připomenut dávný hřích, ve kterém měl hlavní roli český šlendrián a český zvyk zatloukat, zatloukat, zatloukat. Jednoho dne večer přichází čuč.gen. Koudelka a ohlašuje zkoprnělým politikům, že se vše právě zveřejňuje a vláda nemůže udělat nic jiného, než nastoupit na protiruský kurz, vyhostit ruské diplomaty… a na podzim prohrát volby.

Vláda i prezident chtě nechtě souhlasí a jako bolestné se o lince na palivo pro Američany cudně pomlčí, protože čtyři miliardy dolarů jsou pakatel v porovnání s tím, co brzy budeme dodávat na Ukrajinu a jaká letadýlka si objednáme… Vše se hodí na Čuka a Geka, protože bude lepší, když se v tom veřejnost nebude moc patlat. Stačí, když bude věřit.

A vy už teď víte, jak se ty velké šachy hrají, jak se to zařizuje, abychom byli pevně ukotveni v NATO a proč ve sněmovně (kromě několika výjimek) nikdo o našem členství v Alianci nepípne jediné křivé slovo. Moc másla na mnoha hlavách. Nikdo nechce vysvětlovat, proč mlčel i když od začátku věděl…

Bylo to tak doopravdy? Nevím. Jen vím, že americké Minutenmany IV se dělat měly a nakonec nedělaly. Vím, že v areálu skutečně byla „továrna na delaboraci raketového paliva,“ která vzala za své. Nová je jen informace, pro co mělo být použito hento raketové palivo.

Vím, s čím přišel Koudelka a všichni při tiskovce měli ksichty tak protažené, že jim visely až na zem.

Nechtělo se mi věřit, že by Rusko kvůli trošce munice pro Ukrajinu obětovalo šanci na stamiliardovou temelínskou zakázku, ale kvůli tomu, aby americké jaderné rakety zůstaly v silech i kdyby nastal jaderný konec světa, co je proti tomu jeden reaktor, do kterého stejně budou Američani furt kafrat? To stojí za jednu zmařenou zakázku, ne? Obzvlášť, když Rusko každou chvíli spouští na moře novou jadernou ponorku a americké ponorky Ohio jsou sice velké, ale už také za zenitem. Bombardéry s atomovkami už dneska k cíli nejspíš ani nedoletí… hele, jsou ještě Američané vůbec schopni dostatečně odpovědět na případný ruský jaderný úder?

Druhý sklad už mohl vybuchnout z důvodů, o kterých jsme zde spekulovali dávno… aby se uklidilo.

Ne, neříkám, abyste tomu věřili. Prodávám tak, jak jsem koupil. Ale mně osobně se řetězec příčin a následků „americké jaderné síly – palivo – šlendrián – bumbum – americké mlčení až do chvíle nejvyšší potřeby – následné přitlačení vlády ke zdi – příprava války na Ukrajině“ moc líbí. Dávám si ho do archivu k ostatním verzím a nezapomenu.

Vidlák 22. dubna 2024



Převzato z Facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.




Pro cenzory, udavače a další, kteří se snaží jakýmikoli prostředky zabránit šíření názorů, které se jim nelíbí a i pro naši ochranu před nezákonnou perzekucí za publikaci názoru, uvádíme že:

V době publikace tohoto textu/audia/videa TVRZENÍ NENÍ MOŽNÉ NEZÁVISLE OVĚŘIT.

Právo „svobodně vyhledávat informace” je přímo zakotveno v Listině základnách práv a svobod – Článek 17:
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná.


14. dubna 2024

Vidlákovy kydy: Nezajímá



Štítky: demografie, politika

Nezajímá



Tak to máme potvrzené. Loni se opět narodilo o deset procent dětí méně než v roce 2022. A v roce 2022 se narodilo o deset procent dětí méně než v roce 2021. Před dvěma roky ještě přišlo na svět zhruba sto deset tisíc dětí, loni už to bylo jen devadesát tisíc. Šílený sešup. Žádný demograf to nečekal, nikdo to nepředvídal.. tedy kromě těch, kteří varovalil před očkováním proti covidu, že by to mohlo mít vliv na plodnost. Ale my samozřejmě dobře víme, že to s ničím NESOUVISÍ.

Stejně tak s ničím nesouvisí nárůst kriminality v Německu i tady u nás, s ničím nesouvisí masivní exodus lidí z Kalifornie, radikální islamismus také s ničím nesouvisí a samozřejmě s Putinem se nedá jednat, protože každý Rus může za to, že je Rus.

Do toho nám děti stále masivněji mění pohlaví, identifikují se jako zvířata, nejsou schopny založit rodinu, neuvažují vůbec o tom, že by přivedli na svět další generaci… a nikoho to vlastně nezajímá.

Za poslední dva roky se nenarodilo třicet tisíc dětí a raději nechci vědět, kolik dalších dětí neví, jestli je chlapeček nebo holčička, jsou fyzicky mrzačeny na klinikách a psychicky týrány doublethingem, že existuje sto pohlaví, nejlepší bude, když nezaloží rodinu a nebudou nic vlastnit a i když jsou totálně v řiti, tak budou předstírat, jak je jim sluníčkově krásně.

Kolik náctiletých se opíjí a bere drogy?

Jestli něco ukazuje, že jsme jako civilizace na svém konci, tak je to tohle. Nemáme děti. A pokud už nějaké máme, obětujeme je modernímu Baalovi. Jaký je rozdíl mezi rozpáleným býkem, kam vhazovali novorozence a klinikami, kde z nich dělají eunuchy? Děti je třeba obětovat ve jménu uhlíkové stopy. Má to asi tak stejný smysl, jako když Aztékové roztínali hrudi zajatců obsidiánovým nožem a vytrhávali ještě bušící srdce.

Když si na Velikonočním ostrově domorodci uvědomili, že už vykáceli skoro všechny stromy, aby mohli stavět sochy Moai, myslíte, že s tím přestali? Ne, začali tesat ještě větší sochy. Sochy nefungují, chce to víc soch. Evropská integrace nefunguje, chce to víc Evropy. Sankce nefungují, chce to víc sankcí. Klimatické cíle neplníme, chce to ještě ambicióznější klimatické cíle.

Naše dějiny se chýlí ke konci. Před pětatřiceti roky jsme ještě věděli, jak dál. Měli jsme dětí dost a dost. Měli jsme mladé, dravé a vzdělané obyvatelstvo. Měli jsme ambice a ještě jsme chtěli měnit svět. Teď už vlastně jen s chmurným uspokojením chceme koukat na konec světa. Před pětatřiceti roky jsme se báli jaderné války, nechtěli jsme být vyhlazeni. Chtěli jsme ke hvězdám a chtěli jsme odhodit svazující krunýř režimu. Teď už v mnoha případech výbuch atomovky není katastrofa, ale vlastně řešení. Odvrácení tohoto nebezpečí už není důvod ke zvednutí se z gauče.

Nenarodilo se třicet tisíc dětí… v pohodě. Není to téma číslo jedna. Není to téma číslo dvě, ani téma číslo patnáct… Zkuste si představit, kdyby třicet tisíc lidí padlo ve válce nebo zahynulo při pražských zemědělských nepokojích… Třicet tisíc budoucích inženýrů, techniků, novinářů, umělců i popelářů či tramvajáků se nenarodilo.

Všechno v pohodě? Vezmeme si popcorn a colu a budeme se dívat, jak se náš Titanic potápí? Co také jiného, když vláda pro jistotu spálila všechny čluny a zakázala všechny cesty, které třeba ještě někam vedou?

Tucker Carlson se vysmál Němcům, že si nechali zničit Nordstrým, dobře vědí, kdo to udělal, ale ani nepípli. Tleskali jsme tomu. Ale nám se nenarodilo třicet tisíc dětí a stovky dalších byly zmrzačeny a obětovány a my jsme také ani nepípli. Peníze se ještě tisknou, obchody jsou ještě pořád plné (čím dál většího sajrajtu), televize funguje.

Umíráme zaživa. Kapačky nás ještě zásobují výživou, ale tělo už je vlastně mrtvé. Už nic nechceme. Vlastně se na tu atomovku těšíme. A když ne atomovku, tak příští rok se zase narodí o deset procent méně dětí. O důchodech se nemá smysl bavit, protože kde nic není, ani čert nebere.

Všechna lidská rozhodnutí se dají jinými rozhodnutími změnit. Je možné vyměnit vládu, přestat válčit, uzavřít mír, zrušit grýndýl, změnit zákony… ale nelze změnit demografii. Třicet tisíc dětí se už prostě nenarodí. Jsou pryč a nedá se to napravit.

Máme tu ještě nějaký spodní proud? Tryská tu ještě někde kousek naděje? Je tu něco vitálního a mladého, co chce zvítězit a dobýt svět? Nebo se dál bude mluvit o evropských hodnotách, euroatlantické vazbě a všechno se dál bude rozpadat a rozpadat?

V poslední době mi připadá, že jsme jako ta gazela, která se už levhartovi přestala bránit. Ještě úpí, ale už se nepokouší vysmeknout. Už jen čeká na ránu z milosti.

Třicet tisíc nenarozených dětí… Nezájem.

Vidlák 13. dubna 2024



Převzato z Facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.




Pro cenzory, udavače a další, kteří se snaží jakýmikoli prostředky zabránit šíření názorů, které se jim nelíbí a i pro naši ochranu před nezákonnou perzekucí za publikaci názoru, uvádíme že:

V době publikace tohoto textu/audia/videa TVRZENÍ NENÍ MOŽNÉ NEZÁVISLE OVĚŘIT.

Právo „svobodně vyhledávat informace” je přímo zakotveno v Listině základnách práv a svobod – Článek 17:
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná.


9. února 2024

Nádherná Zelená (La belle verte) - francouzský film (cz titulky)



Nádherná Zelená (La belle verte) - francouzský film (cz titulky)
Nádherná Zelená je francouzský hraný film z roku 1996, který režírovala Coline Serreau podle vlastního scénáře. Film je společenskou kritikou poukazující na negativní stránky životního stylu v moderní společnosti. O naší společnosti a jejím konzumním způsobu života mluví velmi otevřeně. S humorem vykresluje, jak mylný je dnešní pohled na svět.


Pokud by někomu na této stránce video nešlo přehrát, můžete si ho přehrát v originálním prohlížeči zde....

Mimozemšťanka Mila se stává dobrovolnicí, která se rozhodla navštívit planetu Zemi. Nikomu jinému se na ni na rozdíl od jiných planet letět nechce, protože Země je hrozná, ale přece jen už je to dvě stě let, co byla navštívená naposledy, takže by se tam někdo měl podívat. Mila proto přilétá do Paříže, a jediné, co má u sebe, jsou batikované šaty. Pomalu se začíná seznamovat s prapodivnou současnou společností, ve které se musí platit podivnými papírky, jídlo se nedá jíst, vzduch dýchat, každý je nemocný, ženy musejí používat jakési „rtěnky", bez kterých by na ně ostatní lidé nebyli hodní.
(CSFD)

17. ledna 2024

Pád Kabaly - konec světa tak, jak ho známe

Pád Kabaly - konec světa tak, jak ho známe


Janet Ossebaard, investigativní novinářka roky sbírala takzvané konspirativní informace o Kabale, čímž je v tomto případě míněno společenství lidí, kteří od nepaměti diktují světu jeho řád ke svému vlastnímu prospěchu. V deseti kapitolách mapuje jejich činnost, rody, jména, organizace a předpovídá také její brzký pád.

Většina běžných lidí a konzumentů mainstreamu neví absolutně která bije a tudíž nemůže informace z tohoto dokumentu pobrat.

K tomuhle musíte přistupovat už jako člověk znalý a informovaný, konceptuálně gramotný, který ví, kdo řídí a ovládá procesy řízení, konspirátor, ktery chápe procesy v souvislostech a v širším kontextu, člověk který má už něco málo nastudováno z chytrých tlustých knih, nikoliv jako laik, nebo jako prostý člověk, konzument mainstreamu, který se k podobným věcem a informacím dostane víceméně náhodou, takovým to pak hlava samozřejmě nepobere. Páč je to neslučitelné s jejich světonázorem a s tím co se učili na školách, kde by jim přece nelhali. Je to i o egu a předsudcích a k přístupu k životu jako takovému.