Jaroslav Foldyna v poslanecké sněmovně.
Projev na 49. schůzi Poslanecké sněmovny 27. května 2020
Moji kolegové a kolegyně,
mluvím vlastně k vám, ale současně mluvím k občanům, ale také mluvím k těm, co za celou kauzou stojí. Nejsem naivní, že to je náhoda. Nejsem naivní, protože vím, že existují i další velmi podobné kauzy a určitě tady o nich budu mluvit. Tohle chcete, abychom drželi hubu a krok? Teď mluvím k těm, kteří za tím stojí, za tím omezováním svobody. Abychom mlčeli, abychom lež prohlásili za pravdu a pravdu za zločin? S kolika lidma tady člověk mluví na chodbě a mluví úplně stejně jako ta Maříková. Jen ta Maříková si jako chlap dovolila to napsat na Facebook. Nepodělala se a napsala to, co si myslí většina národa a hodně z vás politiků, napsala prostě na Facebook. Není to nic překvapujícího.
Pravda, pravda, se přece nedá porazit tím, že někdo má sílu a někoho obviní. My jsme se z historie poučili, stokrát jsme to viděli. I Mussolini si myslel, že má pravdu a skončil za nohy hlavou dolu. I Urválek si myslel, že má pravdu a poslal na šibenici Horákovou. A všichni víte, jak to dopadlo. Pravda prostě není o tom, že ji přetlačíme zákonem. To se přece takhle nedá trestat někoho za to, jak přemýšlí.
Tady jsme se začali zabývat formou a pojmem předsudečná nenávist. Co to je za blbost? Přátelé, co to znamená ta předsudečná nenávist? To znamená, vy - nebo budeme obviňováni a budeme obviňovat lidi za to, co si myslí? Pojďme ho obvinit za to, že někoho vyzývá k nějaké nenávisti z hlediska rasy, náboženství. Tomu rozumím, na to všechno máme paragrafy, ale žádná předsudečná nenávist není.
Nezneužívejme policii. Já si nesmírně vážím práce našich policistů. Víte, že se jim to nechce dělat, tyhle politické nesmysly? Oni to neřeknou otevřeně, oni taky nemůžou, ale mají toho plný zuby.
My jsme tady na čtyři roky. Oni tam budou dvacet let, nebo třicet let budou dělat svojí práci - ti policisté. Já je vyzývám, hoďte jim to na hlavu těm politikům, nebojte se. My si váš vážíme, my víme, že s tím také nesouhlasíte. Celá řada soudců i státních zástupců toho má plný zuby, že se tady vymýšlí takovéhle pseudokauzy, pseudokauzy, o kterých se pravda, pravda se prohlašuje za zločin. To už tady všechno bylo. Všechno tady bylo. Vy se nebojíte. Vy, co za tím stojíte, že jednou vy budete tady se zpovídat národu za to, co jste dělali. Ne Maříková. Maříková jenom řekla to, co si většina lidí myslí. My jsme biologicky úplně stejní lidé jako ti, kteří žijí v Africe. Ano, jsme úplně stejní lidé. Ale kulturně, společensky a nábožensky jsme úplně jiní! To potvrzují miliony mrtvých našich předků, kteří bojovali za to, aby my v Evropě a v křesťanském světě jsme mohli žít, tak jak žijeme.
O to tady jde! O to, a o nic jiného. My nezpochybňujeme právo Afričanů na jejich život v Africe. Nevměšujme se do toho, nevměšujme se jim do života. A tady není Mogadišo, to je Somálsko. A já se nechci plést Somálcům do toho, jak mají žít. Somálec ví nejlépe, jak má žít on. Maďar zase nejlépe, jak má žít Maďar. Snažme se pochopit a snažme se být stejní. Proč bychom se do toho vměšovali. Ale někdo jiný si myslí, že když k nám implantuje ty Somálce, ty Afghánce - a já nevím, koho všechno, takže naředí naši kulturu. No, vždyť o to bojovali u té Vídně naši předkové. Umírali na těch válečných polí, aby vy a my jsme mohli žít, tak jak žijeme. Aby naše kultura byla zachována. Aby židovství a křesťanství v Evropě bylo tím nosným náboženstvím. A my tu budeme soudit Maříkovou za to, že si to dovolila říct nahlas, neřkuli napsat. Přátelé, mně je z toho smutno. Před třiceti lety jsem si myslel, že to skončilo. Neskončilo to. Nacisti, komunisté a teď tady přichází nějací neoliberálové, víceméně neomarxisti nebo blázni, kteří znovu rozpoutávají tenhleten boj, rozdělují národ na to, či ono. Lítá tady fašista sem, fašista tam. Nacista sem, nacista tam. Že se nestydíte před těmi miliony těch mrtvých z Mauthausenu a z těch front, kteří za to bojovali. Vždyť je to všechno úplně jinak.
Je tady jenom a jenom zájem globálního kapitálu, aby prosperoval, aby měl nemyslící masu a my tomu podléháme. Nevydám Karlu Maříkovou. Nevydám nikoho z vás, kdo máte nějaký názor. Můžete ho mít byť jiný, byť jiný, ale je to názor, a to je ta svoboda. Svoboda, to nejcennější, co jsme kdy mohli získat. A proto vám děkuji za to, když se postavíte k tomu, že tu Karlu Maříkovou dneska nevydáte. To je ten dílčí kousek z té mozaiky svobody.
Vyhrožování zemím V4 pokračuje. Poslanec Bundestagu za AfD, interpeloval německého ministra zahraničí Heiko Maase.
Petr Bystroň, poslanec Bundestagu za AfD:
Pane ministře, ve své řeči jste vyzdvihl solidaritu a suverenitu. Současně jste řekl, že chcete solidaritu vyžadovat.
To musí vyvolat ve všech zemích střední a východní Evropy obavy z toho německého předsednictví EU, když jim vyhrožujete, že od nich budete něco vyžadovat. Vy jste totiž jedním dechem i řekl o co Vám jde - a sice, že si chcete vynutit přerozdělování migrantů po celé Evropě.
Přitom jste nám dnes ráno ve výboru sám říkal, že tady zrovna včera byl český ministr. Vy znáte obavy zemí Vyšehradské čtyřky a přesto jdete hlavou proti zdi.
Nechcete si to rozmyslet? Střední a východní Evropa Vás v tomto již léta nenásleduje, lidé v těchto zemích to nechtějí, tak jim odsud z Berlína nediktujte a nenuťte je k něčemu, co nechtějí. Děkuji.
Heiko Maas, ministr zahraničí Německa za SPD:
Nedělejte si naděje, ja si to nerozmyslím, protože jsem pevně přesvědčen o tom, že členství v EU s sebou přináší jak práva tak povinnosti. Mnozí v EU profitují v obrovském rozsahu z členství v EU, finančně, ale nejen finančně. Jsou ale i jiné věci, jiné základní hodnoty, ke kterým jsme se členstvím v EU zavázali. A proto uvnitř EU nelze využívat pouze práv, ale je nutné i plnit povinnosti, které jsou s tím spojené. A to bude téma německého předsednictví.
Tři rozhovory s paní Veronikou Salminen o Rusku, Putinovi, Ukrajině, Krymu a dalších aktuálních tématech, o kterých máte jistě spoustu informací z médií a tedy většinou informací, které šíří novináři. Většina těchto informací je bohužel zatížená propagandou a neznalostí autorů, kteří jsou většinou v publikovaných názorech poplatní svým chlebodárcům mnohem více než realitě.
Veronika Salminen (nar. 1976) vystudovala historii na FF UK a doktorát z oboru antropologie obdržela na FHS UK. Dlouhodobě se věnuje východoevropským a středoevropským moderním dějinám s přesahem do politologie a částečně postkoloniálních studií. Je autorkou více než dvou desítek odborných studii a recenzí. V roce 2015 ji vyšla první monografie věnovaná současné ruské politice „Za vlády Vladimira Putina“, což je první původní česká publikace k tomuto tématu. Věnuje se publicistice a politické analýze se zaměřením především na postsovětský prostor, ale i na českou politiku.
Veronika Salminen 1. díl: Informace a názory o Rusku jsou v mainstreamu většinou negativní
Délka: 38:05
Datum: 27.3.2020
Spisovatel Maxim Gorkij prý kdysi prohlásil: „Rusko má dvě tváře. Jednu laskavou, tu slovanskou. A druhou tatarskou, krutou a zlou.“ Zní to zajímavě, mnohem zajímavěji, než mnoho současných textů o Rusku. Ale je to výstižný popis? Není poněkud černobílý? Co na tom. Černá a bílá jsou základní barvy, které dnes používáme při popisu světa. Faktem je, že o Rusku dnes mluví prakticky každý – a prakticky nikdo mu nerozumí.
A stejně často, a možná pokud je to vůbec možné, ještě častěji se mluví o jeho prezidentovi Vladimiru Putinovi, který je právě v těchto dnech 20 let u moci v nejvyšší pozici ruského státu. Jak vnímá Západ jeho osobu? Když to zestručníme, tak dostaneme opět jen dva černobílé pohledy. Velká část politiků se ho usilovně snaží vykreslit jako ztělesnění všeho zla ve světové politice. A někteří lidé v něm naopak vidí naději a spásu. Kde je pravda? Jak už to tak bývá, asi bude někde uprostřed. Barevnější obraz Vladimira Putina se pokusíme nakreslit s historičkou Veronikou Sušovou-Salminen, která se dlouhodobě zabývá jak Ruskem, tak i osobou Vladimira Putina, a napsala na toto téma několik knih. Je autorkou více než dvou desítek odborných studií a recenzí. V roce 2015 jí vyšla první monografie věnovaná současné ruské politice „Za vlády Vladimira Putina“, což je první původní česká publikace k tomuto tématu.
Přepis úvodní části rozhovoru:
Martina: Pan Veroniko, začnu názvem jedné z vašich knih, protože se dá předpokládat, že jste o této věci a této otázce důkladně přemýšlela. Je to otázka, která je přetřásána v mnoha rozhovorech, článcích, diskusích – otázka zní jednoduše, ale odpověď je velmi složitá. Máme se bát Ruska?
Veronika Salminen: Tak já jsem tuto otázku mimochodem čekala…
Martina: Opravdu? Jsem tak čitelná?
Veronika Salminen: Myslím, že je to stěžejní otázka. Samozřejmě tvrdím ve své poslední knížce, že ne. Že strach není dobrý rádce a není to způsob, jak budovat jakoukoliv zahraniční politiku – a snažit se ji budovat na bázi bezpečnosti pro všechny. Nejenom tedy pro vybrané, ale aby bezpečnost sdíleli všichni, kterých se to týká. Takže podle mého názoru strach z Ruska není koncepce, skrze kterou bychom se měli na Rusko dívat a budovat s ním jakékoliv vztahy.
Martina: A jak byste tedy nazvala cit, pocit, emoci, kterou bychom z Ruska měli mít, když ne strach?
Veronika Salminen: Myslím, že především pragmatický pohled, který vidí plusy i negativa Ruska, a uvědomí si jejich zahraničně politické charakteristiky. Rusko je velmoc, a to samo o sobě s sebou nese určité charakteristiky, určitý styl politiky. A zároveň každá velmoc v Evropě má své specifikace, své charakteristiky. Rusko má specifika, se kterými musíme počítat, brát je vážně, ale to neznamená, že máme vztah budovat na tom, že mu budeme pořád jenom něco vyčítat, nebo se bát, případně se ho budeme snažit změnit. Velice často je kritika Ruska spojena s pocitem, že by se mělo změnit, a pak bychom ho začali brát vážně. Ale to je naprosto naivní představa.
Celý rozhovor najdete na YouTube:
Veronika Salminen 1. díl: Informace a názory o Rusku jsou v mainstreamu většinou negativní
Veronika Salminen 2. díl: Putin moc dobře ví, co si může dovolit. Není blázen a nikdy by nešel do rizika, kterým by ohrozil Rusko
Délka: 46:56
Datum: 3.4.2020
„Každá velmoc má svá specifika a charakteristiky. Má je také Rusko a musíme s nimi zkrátka počítat. To však neznamená, že bychom měli náš vztah s Ruskem založit jen na tom, že mu budeme donekonečna něco vyčítat, neustále se ho bát nebo se ho permanentně budeme snažit změnit. Kritika Ruska je totiž často spojena s naším pocitem, že by se mělo změnit, a pak teprve ho budeme brát vážně. Ale tato představa je naivní.“
Tato slova zazněla v našem předchozím rozhovoru od historičky a spisovatelky Veroniky Salminen. Ta dále řekla, že „nálada, kterou u nás vytvářejí politici převažujícího proudu, je postavena na rusofobii, a postoji k Rusku, který zdůrazňuje jen negativa.“ Paní Salminen míní, že „o Rusku se musíme snažit dozvědět maximum reálných informací, jak negativních, tak pozitivních. Klidně se na Rusko dívejme s nedůvěrou, ale stejně tak se dívejme s nedůvěrou i na ostatní velmoci.“
V naší minulé debatě o Rusku a jeho politice jsme se samozřejmě nevyhnuli ani ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi, o kterém jsme se zatím jen letmo zmínili. A právě otázkami o něm dnes na minulý rozhovor navážeme.
Přepis úvodní části rozhovoru:
Martina: V těchto dnech oslaví prezident Putin 20 let v nejvyšších funkcích ve vedení Ruska. Vy jste mu věnovala knihu. Řekněte mi, když parafrázuji otázku, kterou jsem položila jako první, máme se bát Vladimira Putina?
Veronika Salminen: Moje odpověď je, že strach není dobrý rádce a není to způsob, jak hodnotit Vladimira Putina. Vladimir Putin je specifická osobnost, určitě obrovským způsobem zapadá do ruské politické kultury, která je charakteristická silnými muži a lídry. Zapadá do tradice, která zdůrazňuje silnou roli státu, který je dominantní a dominuje společnosti, což zase není západoevropskou tradicí. Ta stojí na tom, že vlastně by měla být silná společnost, a stát poskytuje společnosti určitý servis, vzájemný vztah by měl být vyrovnaný. A stát a jeho moc by měl dostávat brzdy od občanské společnosti, politických stran občanů.
Toto v Rusku samozřejmě částečně existuje, ale je to slabé. Vždy tam měl stát silnou roli pro společnost a Putin to opakuje od roku 2000, kdy vydal svůj programový dokument, co chce s Ruskem dělat. Tam je jasně řečeno, že na Západě je stát chápán takto, ale my stát chápeme jinak. Pro nás je to nenahraditelná instituce, která nám zajišťuje národní přežití. Takže není žádné překvapení, že v čele Ruska je někdo jako Putin.
Když se podíváte na ruské dějiny, na to, co se dělo v Sovětském svazu, jak Sovětský svaz a sovětský systém fungoval, tak Putin je podle mého názoru člověk, kterého se mohou mnozí obávat, protože má dostatek státnického umění. Má zdravou kombinaci předvídavosti a nepředvídatelnosti, což samozřejmě budí obavy. Mimo to, jak jsme mohli vidět například v případě Krymu, je to politik, který se nebojí rizik. Jde do rizika.
Martina: Jaký je Putin podle vás jako státník? Řekla jste: předvídavý, nepředvídatelný. Ale když se podíváme na vyjádření západních politiků, tak ti akcentují spíše tu nepředvídatelnost, zdůrazňují, že je to jakýsi samovládce. Jak to vnímáte vy?
Veronika Salminen: Otázkou je, jestli ta nepředvídatelnost není opět důsledkem minulosti. Protože když neznáte tuto zemi, když máte předsudky a na základě nich hodnotíte, pak jste překvapeni, že Putin jedná nějakým způsobem. Zatímco když víte, máte informace, tak nejste zase tak překvapená. Putin se nebojí rizika, a to zřejmě budí, nebo může budit obavy, protože překvapuje i vlastní společnost. Když budeme mluvit o ústavní reformě, o jeho posledním projevu, tak to byl blesk z čistého nebe, nikdo neočekával, že toto bude projednávat ve výročním projevu a že hned padne vláda. Někteří tvrdí, že on dokáže dělat politiku ve stylu rychlé vojenské operace. Takže je to více méně seskládané.
Celý rozhovor najdete na YouTube:
Veronika Salminen 2. díl: Putin moc dobře ví, co si může dovolit
Veronika Salminen 3. díl: Rusko je a bude velmoc, která bude formovat mezinárodní vztahy a prosazovat své zájmy ve vztazích k jiným velmocem
Délka: 44:19
Datum: 10.4.2020
„Rusové si v případě Krymu velmi dobře uvědomovali, kde je čára, kam až mohou zajít. A nepřekročili ji ani při podpoře separatistů na Donbase, kterým pomohli jen do té míry, aby nebyli kyjevskou armádou poraženi. Ale nekonala se žádná invaze na Ukrajinu, vytvoření Novorossije, nebo dokonce dobytí Kyjeva, jak se v jedné chvíli na Západě spekulovalo. Nic z toho se nestalo a myslím, že to ani nebylo v plánu. Vladimír Putin se sice neobává jít do rizika, ale není to blázen, nešel by do nesmyslného hazardu. Je to dobrý taktik.“
Tento názor zazněl v předchozí části rozhovoru od historičky a politoložky, která se věnuje Rusku a Vladimiru Putinovi, Veroniky Salminen. Dále jsme hovořili o tom, v jakém stavu Vladimír Putin převzal moc v Rusku. Slyšeli jsme srovnání propadu ruského HDP na začátku devadesátých let s velkou hospodářskou krizí ve Spojených státech na začátku třicátých let. A dostali jsme se až k opatřením a reformám, které prezident Putin udělal, a k nebývalé popularitě, kterou mu přinesly. A právě o těchto tématech budeme pokračovat i v této části rozhovoru s paní Veronikou Salminen.
Přepis úvodní části rozhovoru:
Martina: Když se podíváme zpětně, tak doba nástupu reforem – zmínili jsme reformy ekonomické, sociální, právní a za malou chvíli se ještě zeptám i na politické – zajišťovala Putinovi obrovskou popularitu, která rostla přímo raketově. Řekněte mi, čím především oslovil lidi, čím si je získával?
Veronika Salminen: On ji má do určité míry dodnes, i když teď mu rating klesá. Jsou to dva ratingy, to mohu potom vysvětlit, ale jeden z ratingů mu klesá. Mám s tím vývojem reálnou zkušenost, sledovala jsem ho, když jsem začala jezdit do Ruska, které se docela rychle měnilo k lepšímu. I když nemohu tvrdit, že jsem byla na Sibiři nebo v takzvané glubince, kde to šlo pomaleji. Většinou jsem byla ve velkých městech, kde bylo vidět změny možná dynamičtější, rychlejší, to je jasné, ale mohla jsem sledovat třeba ruské železnice, jak mění služby atd. Touto reálnou zkušeností bylo, že přišla stabilita. Předtím se stávalo, že lidé běžně i 10 měsíců nedostávali žádný plat, ačkoli chodili do práce, nedostávali po řadu měsíců důchody a podobně. Putin jasně řekl, že tohle musí začít fungovat a dokázal to.
Martina: Fascinuje mě, že lidé stále do té práce chodili…
Veronika Salminen: Chodili, ale práci potom využívali k získávání neformálních příjmů, protože jim nic jiného nezbylo. Policisté brali úplatky. Šla jste skládat zkoušku na univerzitu a musela jste zaplatit profesorovi za zkoušku, protože nedostával plat, tak si holt zkoušky zprivatizoval. Nic jiného mu nezbylo. Teď si představte situaci, že opravdu nedostáváte nic, nemáte peníze a do toho ještě řádí inflace. Takže reálná zkušenost lidí s Vladimirem Putinem byla v tomto ohledu určitě pozitivní, protože tyto věci za něj začaly postupně fungovat.
Jak jsem říkala, bylo to i tím, že ruský stát měl vyšší příjmy na základě světové konjunktury, což bylo velice důležité. Putin měl v tomto ohledu štěstí a reformy také podpořily tento vývoj. Tudíž lidé určitě jednak prodělali zkušenost, že za vlády Putina se mnoho podstatných věcí zlepšilo. A za druhé měl Vladimir Putin vždy velmi dobré PR, uměl komunikovat s veřejností. V Rusku tomu říkají politická technologie, prostě politický marketing. Vzali to za dobrý konec a byli schopni jeho práci dobře prezentovat lidem.
Všimněte si, že Putin má určité charisma a když se stal premiérem a později prezidentem, působil docela normálně. Dnes už tomu tak možná není, protože po dvaceti letech ve vrcholné politice se člověk mění, to není normální život. Ale on tehdy působil jako člověk, který je pracovitý, oproti Jelcinovi vypadal zdravě a čile, do dnešních dnů je sportovec, mimochodem nepije, což byl u Jelcina obrovský problém, a lidé to samozřejmě vnímali. Jelcin bohužel začal symbolizovat rozpad a na jeho osobě to lidé mohli vidět. Putin je člověk, který se nebál říct některé věci natvrdo tak, že to obyčejný prostý člověk pochopil. Existuje slavný výrok, kdy Putin, když došlo k teroristickým útokům, dokonce použil slangové výrazy z mafiózního prostředí, že si to s nimi prostě vyřídí. Takže PR mu, myslím, velice pomohlo – a do dnešních dní myslím, že mu pomáhá. Je to dobře vymyšlené, když umí využívat média a televizi, umí dobře mluvit – i když ne nutně konzistentně.
Co se mi honí hlavou?
Poslední dobou asi hlavně otázka, kde se ve světě najednou bere tolik debility. Kam se poděl ten normální svět?
V Británii se řeší problém s obaly cereálii kde je jedna z kreslených postaviček až příliš hnědá na to, že je vyobrazena v roli uklizeče. Je to prý tak moderně rasistické. Pamatujete když začala ta uprchlická krize? Když Lídl dal do letáků černocha v reklamě na oblečení? A to nebyl jen Lídl. Najednou se v naši slovanské zemi začaly množit reklamní obrázky s tmavě neslovanskými jedinci na reklamy oblečení, sportovních potřeb, obuvi a jiných. Pokud to tedy správně chápu, tak tmavý jedinec použitý v reklamě jako pracující je rasismus, ale když se v reklamě válí na pláži v pěkném oblečení, nebo sportuje či jinak si užívá života, je to v pořádku. Co nám tím asi chtějí naznačit? Že bílí lidi jsou na práci a ti tmavší jen na relax a zábavu?
Najednou se jdou všichni posrat z toho, že v Americe (prý) zemřel černoch. Koho to do prdele zajímá? Ve světě zemře násilnou smrtí tisíce lidí všech národností, vyznání a barvy a nikoho to netrápí, tak proč teď tolik křiku? Protože je to v Americe? Protože to tak vyhovuje Trumpovým politickým protivníkům? Běžte s tím někam. Svět je a byl plný rasismu. Je všude tak proč mně má zajímat ten jeden případ? V dnešní choré době je spousta případů rasismu páchaného na bílých lidech a to přímo v Evropě a řvou snad davy? Jdou bílí do ulic rabovat?
Kdo tu tak starostlivě připravuje tuto černobílou válku? Asi zbytečná otázka, že?
Je to válka která začala někdy v 2015 za mohutné podpory mnohých našich zaprodanců v politice. Hesla jako "Dejme do každé rodiny jednoho uprchlíka, Přijmeme milion uprchlíků...." tyto hesla se najednou ozývala z nejedné prolhané a prodejné huby kdejakého hajzla a lid si to nechal víceméně líbit. Nuž a válka se stupňuje a bude se stupňovat dál až vyvrcholí v něco co se asi jen málokomu normálnímu bude líbit. Jenže to už bude asi pozdě jít do ulic protestovat proti všem hajzlům všech zemí.
Občas se mi zdá, že kdybych se nechal zavřít do blázince, bylo by to lepší. Protože jak to vypadá, blázinec je už všude jinde jen ne v blázinci.
Lupo Anetta Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.
Evropská komise chce tvrdě bojovat proti dezinformacím - zní úvod úvodní věty reportáže České televize. Konkrétně jde tentokrát o dezinformace koronavirové a jako všechny správné dezinformace prý pocházejí hlavně z Ruska, protože Putinovi se nelíbí, jak Evropská unie vzkvétá.
Boj s dezinformacemi je ve dvacátých letech jednadvacátého století ve „sjednocené“ Evropě asi nejoblíbenější činností. Stejně jako například ve století patnáctém v Evropě katolické, nebo ve století dvacátém v Evropě sovětizované.
Na hranici Vnější i vnitřní nepřítel a jejich lži. Žádný režim založený na potlačování svobody se bez nich nikdy neobešel. Nepřítel a jeho lži totiž můžou za všechno a slouží jako umělá mlha, kterou se zakrývá fakt, že se režim hroutí vlastní vahou, protože sám stojí na lži. Mnoho se tedy nezměnilo, ale faktem je, že nynější šiřitelé lží jsou na tom podstatně lépe, než jejich předchůdci. Váš názor na nějaký společenský jev či událost jehož významným identifikátorem je, že neladí s názory vyžadovanými, je sice dezinformací a je tedy třeba ho potírat, ale alespoň vás za něj soudobá inkvizice nebo lidové soudy neupálí na hranici nebo nezavřou do gulagu. Zatím.
Fyzické upálení nebo zavření za ostnatý drát za vyjádření názoru vám dnes sice opravdu v kvetoucí zahradě míru, prosperity a svobody Evropské unie ještě nehrozí, ale upálení symbolické a koncentrák pomyslný už ano.
V mnoha jejích zemích, především v těch západních, které tradičně stojí v čele společenského pokroku, vás jiné názory než ty schválené až příliš snadno přivedou, oblečeného do směšného hábitu a vysoké čepice pomalované čerty, na symbolickou hranici, nebo v pruhovaném pyžamu s číslem do pomyslného gulagu pro společenské vyděděnce.
Protože touha některých lidí po svobodě je věčná, stejně jako touha jiných lidí jim svobodu brát. Zpravidla ve jménu něčeho údajně posvátného, něčeho, na co mají prý patent jen oni – Boha, ideálu, ideologie nebo, a to je dnešní příklad, „pravdy“ . Kdyby to nebylo pokaždé k pláči, bylo to opravdu velice zábavné.
Zachvátí-li tě, zahyneš!
Reportáž mě skutečně zaujala. Ta stejná bojovná rétorika, ty stejné fráze, to fanatické přesvědčení, člověku se v hlavě hned začnou promítat vzpomínky na podobně laděné protektorátní nacistické žurnály o hrozbě sovětského komunismu – Zachvátí-li tě, zahyneš! – nebo ty poúnorové komunistické o číhajícím americkém imperialismu, sionismu a kapitalismu.
Jen se tolik nepoužíval termín dezinformace. Internet neexistoval. Vrcholem sdělovací techniky bylo rádio a dezinformátoři byli zpravidla odkázáni jen na cyklostyl. Moskva se nesnažila rozvrátit tehdejší již krásně Německem sjednocenou Evropu hybridně oklikou přes fejsbuček, ale natvrdo a přímo prostřednictvím té třicet čtyřek. S vydatnou pomocí Západu se jí to tehdy do značné míry podařilo.
A sovětizované Československo, které prezident Beneš – to je ten, co se podle zákona „zasloužil o stát“ a má sochu na Loretánském náměstí, na kterou nikdo nikdy nic nestříká – předložil Stalinovi na stříbrném podnosu, pak zase ostopéro „tvrdě bojovalo“ s „dezinformacemi“ západních kapitalistů.
Fact Check Po krátkém všeobecném úvodu do problematiky nyní následuje factchecková analýza reportáže, ve které měla, vzhledem k tématu, hlavní slovo nejostřejší antidezinformační pastelka z penálu bruselské inkvizice, neomarxistka Věra Jourová. Vzorem je mi hodnotící systém demagogů z Demagog.cz, nových a konečně domácích inkvizitorů a politických komisařů českého fejsbuku.
V době koronavirové krize prý Evropu podle statistik zaplavilo sedm milionů lží a nepravd původem z Ruska a Číny. Možná ano, možná ne, musíme se spolehnout pouze na toto tvrzení. ČT žádná fakta nezveřejnila a nezveřejnila ani zdroj svých informací, což jinak pokaždé všichni „šiřitelé informací“ vydatně hejtují a označují za jeden z rozpoznávacích znaků dezinformace. Neověřitelné. Zavádějící.
V úvodním vystoupení Jourová nepřímo prohlašuje, že jednou ze zásadních evropských hodnot je pravda. Dále říká, že „na pravdě záleží a že fakta patří všem.“ Nevím, jak vy, ale já jsem od roku 2004 získal silný dojem, že jednou ze zásadních evropských hodnot není pravda, ale lež. Mimochodem, v tomto kontextu získává pojmenování jedné z bruselských agitačních úderek „Evropské hodnoty“ konečně nějaký smysl. S tím, že na pravdě záleží a že fakta patří všem naopak souhlasím. Škoda jen, že se těmito krásnými zásadami nikdo v Bruselu neřídí. Zavádějící.
Dále tam zazní informace, že se „objevují cílené snahy o zpochybnění schopnosti Evropy řešit krizi nebo je záměrně zpochybňováno očkování.“ Můj názor ve shodě s dlouhou řadou myslitelů počínaje Platonem a Sokratem je, že zpochybňovat cokoliv je ve svobodné společnosti nezpochybnitelným právem a že toto právo je jedním z pilířů na kterém vyrostla a stojí západní civilizace. Kromě toho je schopnost Evropy efektivně řešit krize skutečně takřka nulová a její „řešení“ pokaždé jen zadělá na další a ještě větší krizi. Pravda.
Evropská komise „chce tvrdě tlačit na sociální sítě, aby nepravdivé informace potíraly.“ Ano, tvrdost, nekompromisnost a hlavně nemilosrdnost jsou vedle propagandy v boji s třídním nepřítelem dalšími klíčovými zbraněmi, to často opakoval už soudruh Lenin. Potírám informace, tedy jsem. Pravda.
Ovšem je „velice obtížné bojovat se lží,“ zaznělo. „Je velice těžké ji vyvracet v momentu, kdy dnes ten, kdo ji vyrobí, tak ji okamžitě rozprskne do milionu domácností.“ Tak tohle klidně slovo od slova podepíšu. Když „proevropská“ média jako třeba ČT nebo Respekt vyrobí lež a okamžitě ji rozprsknou do milionu domácností, tak se s tím skutečně bojuje velice těžce. Pravda.
„Kromě samotného potírání lží je přitom podle Komise potřeba pracovat také s informační gramotností veřejnosti,“ padlo v reportáži dále. Víte, bruselští neosoudruzi, problém je v tom, že moje touha potírat lež je nulová a i historická zkušenost nám říká, že to není dobrý nápad. Vždycky, když chtěl někdo potírat lež, vždycky to dříve nebo později začal dělat pomocí lží. Lež má svoje místo vedle pravdy a já doporučuji nechat na lidech, aby si to přebrali sami. A k tomu nepotřebují informační gramotnost, ale schopnost kriticky myslet. A ta se získává, kromě vrozených předpokladů, které navzdory představám těch nových neobolševiků nebývají rozhodně stejné, pouze vzděláním. Vzděláním nezatíženým balastem ideologie, podotýkám. Takže, Houstone, máme asi fakt velký problém. Jen úplně jiný, než si myslí Brusel a Jourová. Zavádějící blábol.
„Nejúčinnější zbraní proti tanku je zase tank.“ Heinz Guderian
L.L. Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.
Nové americké sankce proti Nord Stream 2 jsou hrubým zásahem do evropské energetické bezpečnosti a suverenity EU, uvedlo popuzeně německé ministerstvo zahraničí.
Úředníci ministerstva zahraničí jsou přesvědčeni, že extrateritoriální sankce jsou nepřijatelné. Ke kritice Američan se rovněž připojili poslanci Bundestagu, referoval Frankfurter Allgemeine.
Zdá se, že, že zatím jde o dělostřeleckou přípravu. Jaká bude odpověď Německa na americké plány ještě není jasné.
Američtí senátoři neopustili svůj záměr zabránit dostavbě Nord Stream 2, píše Frankfurter Allgemeine. Chtějí přijmout nový balíček sankcí proti společnostem a útvarům podílejícím se na výstavbě rusko-německého plynovodu. Kromě provozovatelů plavidel na kladení potrubí budou nyní sankcionováni také dodavatelé projektu, provozní, certifikační a pojišťovací společnosti Nord Stream-2 a vládní agentury, které řídí jejich činnost. Seznam sankcí může zahrnovat německé energetické společnosti EON a Wintershall.
V Berlíně, jak se dalo očekávat, plán Američanů tvrdě zkritizovali. Na ministerstvu zahraničních věcí Německa byl tento krok nazván „hrubým porušením energetické bezpečnosti Evropy a suverenity EU“. Podle pracovníků ministerstva jsou extrateritoriální sankce nepřijatelné.
Sankce USA proti Nord Stream 2 zasáhnou i německou vládu !
Američany kritizovali také přední poslanci Bundestagu. Zástupce Sociálně demokratické strany (SPD) v parlamentním obranném výboru Fritz Felgentreu uvedl, že Washington sleduje politiku „hegemonie“. Roderich Kizewetter, vedoucí koalice CDU/CSU ve Výboru pro zahraniční politiku Spolkového sněmu, obvinil Spojené státy z „dvojí morálky“, protože oni sami kupují ruskou ropu. „Tímto způsobem Putinovi dávají mnohem více peněz než Nord Stream," zdůraznil. Zástupce vůdce zelených Oliver Krischer uvedl, že Američané........ „rozhodně zašli se svými sankčními plány příliš daleko“.
M.W.K.S. Převzato z facebooku.
Převzato v dobré víře, že je tyto informace potřeba šířit dále a že FB je může kdykoli odstranit.
Bývalý prezident Microsoftu v Kanadě Frank Clegg hovoří o riziku se zaváděním nové 5G technologie a jaké nepříznivé účinky může tato technologie mít a uvádí zdravotní účinky bezdrátové technologie. Frank Clegg je přesvědčen, že naše současná implementace bezdrátové technologie není bezpečná. Proto spoluzaložil Canadians for Safe Technology (Kanaďané pro bezpečnou technologii).
Zdravím, jmenuji se Frank Clegg a mám více jak 40 let zkušeností v technologickém sektoru. Posledně jsem pracoval jako prezident Microsoftu v Kanadě. V rámci své kariéry jsem viděl, jaký přínos může technologie mít. Také jsem viděl potenciální hrozbu nesprávného využití technologií. Jsem přesvědčen, že naše současná implementace bezdrátové technologie není bezpečná. Proto jsem spoluzaložil Kanada za bezpečnou technologii a proč jsem se přidal do skupiny byznys poradců Nadace environmentálního zdraví.
Mám zejména obavy z naší současné implementace bezdrátové technologie 5G. Čím více výzkumu dělám, s čím více odborníky mluvím, o to větší obavy mám. Není pochyby, že tato technologie má přínosy pro věci jako autonomní vozidla a rychlejší stahování. Současně si myslím, že je potenciálně nebezpečná. Je důležité, abychom pochopili, že 5G není jen další číslo na našich mobilech. Více jak 230 vědců a výzkumníků ze 41 zemí na světě oficiálně napsali dopis Spojeným národům, jejich členům, a Světové zdravotnické organizaci, ve kterém vyjádřili svoje obavy z plánovaného zavedení 5G technologie.
Zejména v souvislosti ze zranitelnou populací jako jsou děti, těhotné ženy a environmentálně citliví. K nim se přidali státní zákonodárci a federální regulační orgány, kteří požádali FCC (Federální komunikační komise), aby poskytla důkazy, že 5G technologie nebude představovat žádnou hrozbu. Není pochyby, že inženýři a společnosti, které tuto technologii zavádí, mají dobré úmysly. Nicméně jejich cíl je, být první na trhu a co nejrychleji a nejefektivněji dostat na trh nový produkt.
Nevím o žádném výzkumu nebo studiích v mém průmyslu nebo souvisejícím průmyslu, které by zkoumaly zdraví nebo bezpečnost bezdrátové technologie. Zde je pár důležitých faktů o 5G. 5G technologie nebyla testovaná. Nevím o jediné studii, co prokazuje, že 5G technologie je bezpečná. 5G, jako ostatní bezdrátové technologie, vyzařuje radiofrekvenční záření, které lidské tělo vstřebává, a které se v něm hromadí. Jeden segment 5G technologie jsou milimetrové vlny. Americká a izraelská vláda používá milimetrové vlny ve svých systémech pro kontrolování davů. Způsobují velmi bolestivou reakci v kůži nebo tělesných orgánech.
Nemáme ponětí, jaké důsledky to bude mít na lidské zdraví, pokud by se tyto milimetrové vlny začaly plošně používat a byli bychom jim neustále vystaveni. Bezdrátová technologie a přístroje mají prokázané zdravotní účinky. Ty zahrnují: Nespavost. Bolesti hlavy. Únava. Bušení srdce. To vše způsobuje vystavení bezdrátovým přístrojům a jejich záření. Vážnější symptomy a problémy zahrnují: Srdeční arytmie. Neplodnost. Tinitus. Necitlivost a brnění v končetinách. Cukrovka. Rakovina a permanentní poškození DNA. Má vliv i na duševní zdraví. Způsobuje nárůst úzkosti. Depresi. Nárůst ADHD a autismu. Změny nálad. Emoční nestabilita.
Všechny tyto zdravotní faktory a účinky v posledních 30 letech exponenciálně vzrostly a jsou stovky studií, co prokazují biologickou újmu z bezdrátových přístrojů. Posledně v roce 2018 národní toxikologický program Národního zdravotnického institutu (NHS) zveřejnil zjištění z 14 leté studie za 25 milionů dolarů, která ukazuje jasný škodlivý vliv bezdrátového záření z hlediska rakoviny a permanentního poškození DNA. Tato studie byla o několik měsíců později ověřena prestižním institutem z Itálie, který dospěl ke stejným výsledkům. Můžete se zeptat, jak to, že produkt s takovým potenciálním rizikem může být na trhu pro veřejnost?
Funguje to tak, že FCC reguluje veškerá bezdrátová zařízení a produkty s nimi související. Bohužel FCC je tvořena bývalými pracovníky telekomunikačního průmyslu, právníky a inženýry. Nejsou v ní žádní vědci nebo doktoři, o kterých byste očekávali, že hrají roli v regulování potenciálně škodlivých produktů. Směrnice FCC jsou ve skutečnosti 20 let zastaralé bez žádného zásadního zkvalitnění. Země jako Čína, Rusko, Itálie a Švýcarsko mají bezpečnostní směrnice, které jsou pro jejich občany 100x bezpečnější.
Směrnice FCC jsou založené na krátkodobém a častém vystavení. Nestarají se o kumulativní efekty z několika zařízení, neměří nebo nemonitorují vystavení 24 hodin denně nebo 7 dní týdně, a vůbec neberou speciální ohled na děti, těhotné ženy nebo ty, co vykazují environmentální citlivost na bezdrátové záření. Co se týče směrnic, FCC neposkytuje žádný dohled.
Telekomunikační průmysl ve skutečnosti dohlíží sám na sebe. Nacházíme se něco jako na divokém západě, kde regulace a směrnice mají velké nedostatky a průmysl má volnou ruku v tom, tuto technologii uvést na trh. Kromě obav ohledně směrnic FCC, federální telekomunikační zákon z roku 1996 zakazuje zažalování jakékoliv telekomunikační společnosti na základě bezpečnosti nebo zdraví jejich produktů. Jinými slovy, telekomunikační průmysl nemá žádnou zodpovědnost za dopad svých produktů. Zajistitel SWISS RE minulý týden zveřejnil celoroční předpověď.
Specificky identifikoval 5G technologii jako nadcházející pojistitelné zdravotní riziko v dalších třech letech. Existuje také více důkazů, že telekomunikační průmysl už před lety věděl o potenciálním dopadu RF záření. V mém průmyslu začínáme vidět chování podobající se chování tabákového průmyslu v posledních desítkách let. Telekomunikační průmyslu má kolem 500 lobbistů, kteří pracují v kongresu a ostatních zákonodárných oblastech, aby svůj průmysl chránili. Všechny tyto uvedené problémy a navíc obecná nevědomost veřejnosti nás zavedla do dnešní situace. Kde se dnes nacházíme?
Dnes jsme z velké části vystaveni záření ve svých domech, firmách, školách a většině veřejných oblastech. Firma Cisco oznámila a předpověděla, že do roku 2030 na světě bude více jak 500 miliard bezdrátově připojených zařízení. To vychází na téměř 60 přístrojů na každého člověka na planetě. Mnoho států a měst na světě debatují a schvalují zákony ohledně zavedení 5G technologie. V USA na federální a státní úrovni tyto zákony urychleně schvalují k podpoření zavedení 5G infrastruktury. Bohužel se zdá, že tyto zákony odebírají individuální práva a práva místních vesnic, okrsků a měst a více moci dávají telekomunikačním společnostem.
Jsme přesvědčeni, že jde o historický přesun moci od jedince a státu na lokální úrovni do průmyslu. Mnoho komunit v USA a na světě schvalují moratoria a zabraňují zavádění 5G technologie, dokud se neprokáže její bezpečnost. 5G vás osobně ovlivní. Návrhy ukazují, že malé 5G antény se budou instalovat skoro na každém třetím domě v okolí.
A na veřejných místech mohou být od sebe každých 150 metrů. Dopad takového záření na takové frekvenci, v takové intenzitě a síle 24 hodin denně a 7 dní v týdnů je nebývalý a není pochopen. Posledních pět let jsem měl tu příležitost, setkat se s experty, kteří svoji kariéru strávili studováním dopadu bezdrátového záření a zařízení. Také jsem měl tu příležitost, setkat se s odborníky z technologického sektoru, kteří pomohli vytvořit tyto skvělé produkty, které používáme, a které nám přináší velké výhody.
Jsem přesvědčený, že existují dostupné bezpečnější alternativy, abychom měli to nejlepší z obou světů. Technologii, která poskytne velké přínosy, a která je zároveň bezpečná. Nejsou motivace, poskytnout výzkum a finance pro vývoj bezpečnějších alternativ. Proto je na nás, abychom tu motivaci vytvořili. Můžeme to udělat tím, že požádáme naše zákonodárce, aby schválili zákony motivující průmysl, aby to udělal. Nebo to můžeme udělat my přímo tím, že budeme žádat změnu v průmyslu, aby byl zodpovědnější a poskytl bezpečnější technologii, která zároveň poskytuje velký přínos. Sami to nezvládneme, potřebujeme vaši pomoc.
Můžete udělat následující. Nejdůležitější je, obeznámit se. Poskytli jsme menší přehled a některé vědecké důkazy ukazující potenciální riziko. Nyní ale musíte vyvinout iniciativu sami. Existují skvělé weby… Kanada pro bezpečnou technologii, Nadace pro environmentální zdraví, saferemr.com, a Lékaři pro bezpečnou technologii. Na konci tohoto videa uvedeme i další zdroje. Chceme vás požádat, abyste šířili tyto informace a tohle video se svými spolupracovníky, rodinou, přáteli, zákonodárci na státní a federální úrovni… I vaše místní školská rada může mít dopad, pokud se rozhodne jednat. Vaše vědomosti jsou vaší mocí a vaše moc je ve vašich rukou.
Jsem silně přesvědčen o tom, že můžeme mít to nejlepší z obou světů. A tím, přístup k technologii a jejím velkým přínosům, ale zároveň bezpečnou technologii. Jsme zastánci bezpečné technologie, ne žádné technologie. Děkuji za váš čas.
